Režisér spojován zejména s filmovým zpracováním literárních předloh se filmu začal věnovat na sklonku 20. let minulého století, kdy se podílel na natáčení několika experimentálních snímků v oblasti dokumentu. Třebaže Vávrův první snímek, nicméně vzniklý ve spolupráci s Hugo Haasem, byla veselohra podle Langerova dramatu Velbloud uchem jehly, v pozdější době se již věnoval především vážným tématům, o čemž svědčí i režisérova samostatná prvotina z roku 1937 – Filozofská historie.

Jednalo se o první z historických kostýmovaných velkofilmů, ve Vávrově tvorbě představující stěžejní linii: ať již v rovině veseloher či fresek zobrazujících závažná témata minulých staletí. Putování Jana Amose, podobně jako nejznámější režisérovy snímky, je filmem, který vznikl na základě literární předlohy, podle námětu spisovatele Miloše Václava Kratochvíla. Výpravné dílo zachycuje strastiplné osudy Jana Amose Komenského (Ladislav Chudík), jenž byl po bělohorské katastrofě donucen opustit vlast. Líčí nejenom jeho setkání s rozmanitými evropskými osobnostmi období 17. století.

Zdůrazněna je hrdinova ušlechtilost, ale také vnitřní odolnost, která mu dovolila překonat soukromé i pracovní tragédie. Součást příběhu tvoří i zhmotněné podobenství Labyrintu světa a ráje srdce. Navzdory pestrosti a napínavosti Komenského životních osudů je výsledek příliš didaktický a pozoruhodně poplatný režimu svou interpretací Komenského jako skrytého ateisty. Počátek projekce snímku je naplánován na osmnáctou hodinu do prostor refektáře opavského Domu umění.