„V Opavě k dopravním nehodám vyloženě často nedochází, tradičně víc jich zaznamenáváme na Hlučínsku. Je to zajímavé už proto, že dopravní tah z Ostravy na Jeseníky je hodně intenzívní, a přesto na něm tak moc nehod nebývá. Na Opavsku je neblaze proslulý Hrabyňák, Josefovský kopec a v poslední době také cesta na Hradec a Kajlovec. Ne že by v těchto místech docházelo k nehodám příliš často, ale když už dojde, bývají následky zlé,“ říká Milan Ticháček.

Nehody bývají živnou půdou pro vypjaté emoce a zdravotníci o nich vědí své. Nejsilněji propukají při zranění nebo úmrtí dítěte a v takových případech hodně záleží na okolnostech i na chování zdravotního týmu. Zdravotníci přijedou zachraňovat a přitom se sami dostávají do nebezpečných situací. Agrese vůči zdravotníkům výrazně stoupají, především u opilých pacientů nebo při ohrožení dítěte, kdy rodina hledá viníka jinde než u sebe. Nácvik jednání s agresivními lidmi bude předmětem programu na listopadových XIV. Dostálových dnech.

„Nejhorší chvíle zažíváme při úmrtí dítěte a pocit bezmoci i lítosti při zakrývání tělíčka násobí nesmírné zoufalství jeho bližních. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že na takové situace si nedokáže zvyknout ani lékař po dlouhých letech služby,“ konstatuje ředitel Ticháček. K nejčastějším úrazům u dopravních nehod patří zlomeniny, vnitřní krvácení a poranění hlavy. Schopnost veřejnosti poskytnout zraněným první pomoc je zatím nízká. Lidé zpravidla argumentují tím, že se zraněným nechtěli hýbat, aby mu ještě nepřitížili, a proto nedělají raději nic.

Často se stává, že projíždějící motoristé u nehody ani nezastaví. Aby uklidnili svědomí, přivolají mobilem zdravotníky, aniž by se přesvědčili o nutnosti jejich výjezdu. K závažnějším nehodám dochází hlavně v létě, což může být dáno zvýšenou rychlostí vozidel i častějšími výjezdy motorkářů. Další krizové období bývá na přelomu zimy a jara, kdy už suchá vozovka místy nečekaně přechází do zmrazků. Motorista na ně vjede nesníženou rychlostí, dostane smyk a neštěstí je hotovo. V zimě bývá sice nehod také dost, ale řidiči jezdí opatrněji.

Občas se stává, že zachráněný člověk přijde lékaři ze záchranky poděkovat. „Lidé nám často děkují za banality a méně už za záchranu života. Zčásti je to tím, že náš „ typický“ pacient je v bezvědomí a situaci kolem sebe v té době nevnímá. Začíná vnímat až po zlepšení zdravotního stavu na oddělení ,“ dodává Milan Ticháček.