VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Alois Grussmann má dva kluby svého srdce

Kraj - Pro opavské fanoušky byl Lojza Grussmann doslova bohem. V Městských sadech prožil velmi povedenou část své kariéry.

8.8.2010 1
SDÍLEJ:

Alois GrussmannFoto: Deník/Roman Brhel

Alois Grussmann zanechal svou fotbalovou stopu na mnoha místech, hlavně pak v Opavě, kde, dá se říci, s velkým fotbalem začal i skončil. Jako kapitán přivedl tehdejší Kaučuk do první ligy.

„S fotbalem jsem začínal v Sokole Hrabůvka, v roce 1978 jsem pak přestoupil do Baníku a odešel hostovat do Opavy,“ říká o svých začátcích. „Vojnu jsem absolvoval ve VTJ Tábor, kde jsem strávil s dalšími spoluhráči z Baníku solidní vojnu, dokonce za námi jezdil tehdejší trenér Baníku pan Hadamczik, takže jsme byli pořád, jak se říká, na očích.“

Po vojně se Grussmann vrátil do Baníku, kde moc příležitostí nedostával, a tak se rozhodl zkusit své štěstí hledat jinde. „Po návratu do Baníku jsem moc nehrál, což mi samozřejmě vadilo, proto jsem odešel do Válcoven plechu Frýdek-Místek, kde jsem strávil báječný rok. Byla tam spousta zkušených hráčů, kteří nás mladé zasvětili do velkého fotbalu.

Rád vzpomínám hlavně na Pepu Marchevského, který mi toho hodně dal, a vlastně to byl i můj dvorní nahrávač. Právě po jeho centru jsem vstřelil svůj první gól v dresu valcířů.“ Nakonec jich šikovný fotbalista vstřelil v dresu Frýdku-Místku rovných deset.

Skvělých výkonů Grussmanna si tehdy všimli v mistrovských Vítkovicích, kam Grussmann po roce v dresu valcířů i přestoupil. „To bylo tak, manželka tehdejšího trenéra Vítkovic pana Kopeckého pracovala v sekretariátu Válcoven, takže mě trenér Kopecký měl neustále pod dohledem. Navíc byl z Frýdku. Když se mě pak zeptal, jestli bych to nechtěl ve Vítkovicích zkusit, neváhal jsem a udělal určitě dobře.“

Ve Vítkovicích pak strávil dlouhých pět let a prožil v nich krásné i méně šťastné okamžiky. „Na období ve Vítkovicích hrozně rád vzpomínám. Když jsem tam přišel, zrovna vyhrály ligu, a probojovaly se tak do PMEZ (dnešní Liga mistrů, pozn. autora). V prvním kole jsme vyřadili Paris Saint-Germain a jako jediní z celé soutěže jsme dokázali porazit silné FC Porto. Na to jsme byli náležitě pyšní,“ vzpomíná na slavné chvíle Grussmann.

„Právě v zápase s Portem jsem měl hlídat čerstvého držitele zlaté kopačky Gomése a zvládl jsem to. Bohužel nám v Portu dali tři branky a vyřadili nás, ale až do závěru zápasu jsme jim byli rovnocenným soupeřem. Kdybychom totiž vstřelili branku my, postupovali bychom,“ oživuje si „Grussy“ krásné vzpomínky ze své bohaté kariéry.

Vítkovicím se dařilo i v lize a po vyřazení z PMEZ skončily na krásném 2. místě za vítěznou Spartou, čímž si tak vybojovaly další pohár, tentokrát UEFA. „Bylo velkým překvapením, že tehdy Vítkovice vyhrály titul, a tak po nás šly oba pražské týmy. My jsme to zvládli a skončili na skvělém druhém místě a potvrdili, že jsme dobrý tým.

Další sezonu se nám už tolik nevedlo, zato v Poháru UEFA ano. Naše domácí zápasy jsme museli odehrát mimo náš stadion, který se rekonstruoval, ale přesto jsme postoupili až do 3. kola. V něm jsme prošli přes Viktorii Guimares, kterou jsme porazili 2:0 a na penalty 5:4,“ vzpomíná Grussmann.

Vítkovice čekalo čtvrtfinále a jako soupeře jim los přisoudil tým Espanyol Barcelona. „Tehdy jsme v Barceloně prohráli 2:0 a u soupeře získali takový respekt, že do Ostravy přijel bránit výsledek z prvního zápasu snad s osmi defenzivními hráči. My jsme si vytvořili na Bazalech, kde jsme museli utkání odehrát, spoustu vyložených šancí. Nastřelili jsme břevna, tyčky, ale gól se nám vstřelit bohužel nepodařilo, a tak utkání skončilo 0:0,“ komentoval zlatou éru vítkovického fotbalu Alois Grussmann, který vzápětí ještě pokračoval:

„Měli jsme tehdy skvělý celek, který táhl za jeden provaz. Navíc hráči jako Luboš Vlk, Míra Kadlec, Jirka Bartl, Jarda Zápalka, Jindra Kušnír, Mirek Karas, Standa Dostál, Luděk Kovačík nebo třeba Jirka Šourek a další byli v té době velmi uznávaní hráči a byla to radost být v takovém týmu. Bohužel pak začali odcházet starší hráči, které se nepodařilo nahradit, a nám se už tolik nedařilo, přesto můžu říct, že Vítkovice byly, jsou a budou klubem mého srdce.“

Vrcholem kariéry byla reprezentace

Právě skvělé výkony ve vítkovickém dresu zajistily Grussmannovi účast v několika mezistátních zápasech v československém dresu. „Na první zápas v reprezentaci si vzpomínám velmi dobře. Hráli jsme tenkrát v Austrálii, kde byla reprezentace na turné v Sydney, a já odehrál celý zápas.

První reprezentační branku jsem vstřelil na témže turné, ale až ve druhém zápase v Adelaide, kde jsem střídal. Mimochodem první branku vstřelil hráč Baníku Karel Kula. Ve statistikách mám uvedeno šest reprezentačních startů, ale měl jsem jich podstatně více. Odehrál jsem dva mezinárodní turnaje (Prezidentský pohár, pozn. autora) v Koreji, to bylo myslím v roce 1989 a 1990,“ uzavírá svou reprezentační kariéru Grussmann.

Po pěti letech přišlo zahraniční angažmá ve Španělsku v Betisu Sevilla, týmu, který válčil ve 2. španělské lize. „Když jsem přišel do Sevilly, musel jsem se nejdříve aklimatizovat. Padesátistupňová vedra, která tam panovala, byla pro mě velmi náročná, i když jsem na tom byl s fyzičkou velmi dobře. Zhubl jsem zhruba šest kilo a postupně si začal zvykat na zdejší klima a na tu báječnou atmosféru na stadionu.

Prožil jsem tam krásný a nezapomenutelný rok. Betis tehdy chtěl postoupit do první ligy, což se nám bohužel nepovedlo přímo, ale museli jsme hrát baráž o postup s La Coruňou, se kterou jsme bohužel prohráli,“ připomněl si svou španělskou misi bývalý fotbalista.

„Betis měl a má ve Španělsku velkou popularitu a hráči tam jsou vnímáni úplně jinak než u nás. Běžně na nás chodily dvacetitisícové návštěvy doma i venku. Zápasy se hrály ve fantastické atmosféře, ze které běhal mráz po zádech. Vrchol však byl poslední zápas s La Coruňou, kde nám vestoje aplaudovalo přes 45 tisíc fanoušků. A to i přesto, že jsme nepostoupili. Tohle bych přál zažít každému českému fotbalistovi,“ chválí španělské fanoušky Grussmann.

„Španělské kluby kladou velký důraz na komunikaci mezi hráči a fanoušky. My jsme tehdy běžně chodili mezi fanoušky, kteří s námi diskutovali o zápasech, nebo nám říkali, co se jim líbí nebo nelíbí. Myslím, že to byla správná cesta.

Španělé jsou samozřejmě horkokrevní, takže některé drobné excesy tam byly. Po rozhodčích třeba házeli plané pomeranče, když nám ve vzpomínaném zápase s La Coruňou neuznali branku, ale nikdy si nezchladili žáhu na nás, hráčích.“

Opava, srdeční záležitost

Z Betisu se Grussmann chtěl vrátit do Baníku Ostrava, který v té době vedl již zmiňovaný trenér Kopecký, osud jej však zavál jinam. „Bohužel jsme s Betisem nepostoupili a vyskytly se finanční problémy, tak jsem se vrátil domů do Ostravy. Chtěl jsem hrát za Baník pod trenérem Kopeckým, což bohužel nevyšlo, a já se vrátil zpět do Vítkovic, odkud jsem po půl roce odešel do Olomouce, kde jsem dohrál sezonu,“ říká o svém návratu středopolař.

„Pak následovala nabídka Opavy, kterou jsem velmi rád přijal. V Opavě jsem začal svou kariéru ve velkém fotbale a prakticky jsem tam profesionální kariéru skončil. Pro mě to bylo krásných sedm let a stejně jako Vítkovice, je i Opava pro mě srdeční záležitost. Velice rád vzpomínám na toto období, na skvělé fanoušky, kterých tehdy chodilo, byť jsme hráli druhou ligu, kolem patnácti tisíc.

Nepodařilo se nám sice postoupit hned, jak jsme před sezonou avizovali, ale v následující sezoně ano. Když jsme tehdy postupovali, měli jsme v týmu asi dvanáct hráčů přes 30 let a všichni nás odepisovali a říkali, že hned sestoupíme. My jsme ale skončili na šestém místě, dokonce jsme si vybojovali účast v Intertoto Cupu a byli jsme v tabulce i před Slavií, nebo dva body za Spartou,“ oživuje vzpomínky na opavské angažmá Grussmann.

„V Opavě se sešel skvělý kolektiv, který táhl za jeden provaz, a to bylo tajemství našeho úspěchu. V Opavě tehdy se mnou hráli hráči jako Karel Orel, Jan Baránek, Jirka Bartl, Martin Rozhon, Mirek Onufer, ale byli tam i další, mladší hráči, kteří se prosadili až později. My jsme šli do každého zápasu s tím, že uhrajeme co nejlepší výsledek, a tím jsme ukázali všem škarohlídům, jak se v nás mýlí,“ doplňuje Grussmann.

„Já jsem měl nabídky i ze Slavie, Sparty, nebo dalších klubů, ale jsem moravský patriot, stejně jako můj bývalý spoluhráč a kamarád Karel Orel, takže jsem kromě Betisu hrál vždy na Moravě.

Mojí poslední štací v profesionálním fotbale bylo po krátkém pobytu v Rakousku angažmá v Třinci, kde jsem odehrál asi dvanáct zápasů. Kopačky na hřebík jsem však nepověsil. Ještě teď hraji nižší soutěž v Klimkovicích, kde hraje i můj syn,“ uzavírá svou hráčskou kariéru ostravský odchovanec.

Jakubčovice, hodně povedená trenérská štace

Grussmann se však rozhodl zůstat u fotbalu dál, dodělal si trenérskou profilicenci UEFA a do vrcholového fotbalu se vrátil coby trenér. „S trénováním jsem začal v Novém Jičíně, kde jsem pomáhal klukům i coby hráč - trenér. Měli jsme za cíl skončit nejhůře šestí a my skončili třetí. Pak jsem šel do NH Ostrava jako šéftrenér mládeže a v průběhu roku jsem dostal nabídku jít trénovat do Jakubčovic, kterou jsem přijal,“ řekl Grussmann o začátku své trenérské praxe.

Právě v Jakubčovicích prožil Grussmann svá nejkrásnější fotbalová léta na lavičce, když se mu podařilo z neznámého týmu udělat klub, který byl postrachem druhé nejvyšší soutěže. „Když jsem přišel do Jakubčovic, cítil jsem, že je to pro mě šance ukázat se ve velkém fotbale. Podařilo se nám sestavit skvělý tým, hlavně z kluků Moravskoslezského kraje, a pak jen rok co rok postupovali výš a výš.

Jen nerad bych někoho vyzdvihl, protože všichni odváděli super výkony, a na to budu vždycky s láskou vzpomínat.“

Další cesta zavedla Grussmanna do jeho oblíbených Vítkovic, které mu po dalším vynikajícím fotbalistovi Václavu Daňkovi nabídly další trenérskou štaci. „Do Vítkovic jsem šel hrozně rád. Samozřejmě vzpomínky se mi na dobu, kdy jsem tam působil jako hráč, vrátily, takže jsem neváhal ani vteřinu. Chtěl jsem dát příležitost mladým, perspektivním hráčům, a tak odehrál svůj první ligový zápas třeba brankář Tomáš Vaclík, ale i další odchovanci Vítkovic.

Vítkovice bojovaly o záchranu a já věřil svému týmu, že to zvládne, a taky to zvládl.“ Grussmann na lavičce Vítkovic zůstal i nadále a snažil se spolu s vedením vítkovického fotbalu připravit tým do dalších druholigových bojů v nové sezoně. „Po sezoně nám odešli někteří hráči, se kterými jsme nepočítali, a přišli noví. Myslím, že změna byla nutná a byl to krok správným směrem.

Bohužel se nám v prvních zápasech příliš nevedlo a já byl z lavičky Vítkovic odvolán. Rozhodně jsem však na Vítkovice nezanevřel, bylo skvělé vrátit se zpět do klubu, ke kterému mám tak vřelý vztah,“ uzavřel svou vítkovickou štaci Grussmann.

Ten následně nezanevřel pouze na Vítkovice, ale ani na fotbal obecně a v těchto dnech jej mohou fotbaloví fanoušci často vídat na stadionech v Moravskoslezském kraji. „Samozřejmě se jezdím dívat hlavně na syna do Frýdku-Místku. Občas mu i k jeho výkonu něco řeknu, ale to víte, někdy mě neposlechne,“ postěžoval si otec mladého fotbalisty.

„Pozornosti mi však neujdou ani další celky v regionu. Jezdím do Opavy, Třince, Ostravy a sleduji, co je ve fotbale nového. Jaké jsou fotbalové trendy a tak podobně.“

A jak se dívá internacionál na problematiku žen ve fotbale? „Já si myslím, že ženy do fotbalu patří. Podívejte se, jak skvěle zvládla rozhodčí Damková zápas Baníku se Spartou. Když to holky baví a chtějí hrát, tak proč by fotbal nehrály? Jednou jsem sledoval mistrovství světa žen a musím říct, že to byl velmi dobrý fotbal. Sice to bylo něco jiného než ten mužský, ale dalo se na to dívat.“ Právě ostravský Baník od nové sezony převzal ligový celek hlučínských žen.

A co by řekl Grussmann případné trenérské nabídce? „Popravdě ani nevím, co bych dělal, kdyby mi z Baníku předložili nabídku jít trénovat holky. Nemám s tím žádné zkušenosti, a taky nevím, co bych mohl od holek čekat. Já ale vždycky říkám, nikdy neříkej nikdy, a tak pokud takovou nabídku někdy dostanu, rozhodně o ní budu uvažovat.

Myslím si, že je velká škoda, že se nepodařilo mužům Baníku v minulé sezoně vyhrát ligu. Bylo by to krásné a opět by se zvýšila prestiž našeho kraje. Navíc, když teď z druhé ligy spadly Opava a Vítkovice. Právě těmto celkům budu vždy přát jen to nejlepší a je podle mě velká škoda, že kluby s tak velkou tradicí a skvělým fotbalovým zázemím budou hrát až třetí nejvyšší soutěž,“ uzavírá naše povídání ostřílený harcovník.

Zbyněk Popovský

8.8.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zápas 5. kola Fortuna národní ligy SFC Opava - FC MAS Táborsko 22. srpna 2017 v Opavě.
AKTUALIZOVÁNO
1 50

II. liga: Opava - Táborsko 2:1

Dominik Půda se narodil 16. srpna 2017, vážil 3,41 kilogramů a měřil 52 centimetrů. Rodiče Hana a Dušan z Vávrovic mu synovi přejí hlavně štěstí, zdraví a lásku.
16

Tak už jsme na světě

Do Kateřinek se po roce vrací prestižní Velká cena Opavy

/POZVÁNKA/ Do areálu Jezdeckého klubu Opava-Kateřinky se budou tuto středu sjíždět závodníci se svými koňmi na čtyřdenní parkurový maraton. 

Doma jsem dlouho nebyl, přiznal elitní tyčkař Balner, odchovanec Sokola Opava

/ROZHOVOR/ Odchovanec opavského Sokola a elitní český tyčkař Michal Balner říká: "Když to půjde, budu skákat dále."

Organizátor běhu Breda city trail Jan Krejčíř: V sobotu může běžet celá rodina

/ROZHOVOR/ Už v sobotu odstartuje druhý ročník běhu Breda city trail. Na startu akce, která je určena pro celou rodinu, nebude chybět Česká Miss Earth pro rok 2015 Karolína Mališová nebo český basketbalový reprezentant a kapitán BK Opava Jakub Šiřina. 

Slezan v přípravě, Chalupa bekem

/FOTOGALERIE/ Dva přípravné zápasy má za sebou opavský Slezan. Svěřenci trenéra Antonína Plánovského nejdříve vyhráli ve Valašském Meziříčí a stejným výsledkem doma zdolali polský Janów.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení