Evžen Hadamczik, legendární trenér, který pozvedl Opavu

V mládí prožil Evžen Hadamczik na hřišti vážný úraz a hrát už dál nemohl. Nezvykle brzy se tak věnoval trenérské dráze. Patřil k výtečným trenérům, kteří fotbalu dali mnohem více právě v této roli než coby aktivní hráči. Rodák z Kravař začínal nedaleko domova, jeho prvním větším působištěm však byla Opava. Upozornil na sebe podzimním prvenstvím ve druhé lize, především však vlastnostmi, pro které si jej později všimli i za hranicemi. Byl svědomitý, houževnatý, pracovitý, současně ale vynalézavý a přizpůsobivý. Učil se i ze svých neúspěchů a omylů. Měl sice v klubu neotřesitelnou pozici, ale dovedl být také dobrým přítelem.

Objevil se jako neznámý

Když se objevil na Bazalech, pro mnohé byl neznámou veličinou. Během několika měsíců však přesvědčil všechny o svých schopnostech. V době, kdy jen vojenský celek pražské Dukly měl měřitelné podmínky se zahraničními profesionály, začal vytvářet v Ostravě systém, který měl položit základy k dlouholetým úspěchům klubu.

S výchovou mladých fotbalistů Baník začal už před válkou. Hadamczik na tuto tradici navázal a v mnoha směrech ji zdokonalil. Měl přehled nejen o ligovém celku a jeho hráčích, věděl však velmi podrobně i o dění v družstvech mládeže. Dokázal ovlivnit své okolí a přesvědčit je o nutnosti vytvořit základnu, která klubu přinese na dlouho užitek. Jeho spolupráce s předsedou klubu Miloslavem Dopitou a dalšími lidmi kolem Baníku vedla ke stavbě areálu travnatých hřišť na bývalé haldě Dolu Jeremenko i sportovního a rehabilitačního střediska na kraji šilheřovického parku.

Ligové mužstvo, jehož zdravé základy položil už Tomáš Pospíchal, na několika místech doplnil a vytvořil z něj harmonický celek. Vedle silné osobnosti stopera Rostislava Vojáčka našel místo libera pro Libora Radimce, ukáznil Lubomíra Knappa a jen litoval, že už nemohl ovlivnit mimořádný talent Jiřího Klementa. Protože důrazného útočníka postrádal po celé dlouhé působení v Baníku. Kostru mužstva pak ještě doplnil spolehlivý brankář Pavol Michálik.

Hadamczikovo působení v Baníku přineslo sérii největších úspěchů v celé historii klubu. Jen v domácí soutěži byl ostravský tým v letech 1978 až 1983 dvakrát mistrem a třikrát skončil v lize druhý. V sezoně 1977 – 78 vyhrál Baník podruhé Československý pohár. V Poháru vítězů pohárů v sezoně 1978 – 79 to Baník dotáhl až do semifinále a přišel o postup jen zbytečným zakolísáním v Düsseldorfu. V Poháru mistrů evropských zemí v ročníku 1980 – 81 byl Baník ve čtvrtfinále, vyřadil jej až Bayern Mnichov.

„Znamenal pro mě velmi mnoho, na jeho trenérské působení vzpomínám rád,“ řekl Rostislav Vojáček. V době, kdy Hadamczik působil na Bazalech, byl Vojáček stálým členem reprezentace, do které se propracovali i Lubomír Knapp, Libor Radimec, Pavol Michálik, Werner Lička a Petr Němec. Pět hráčů Baníku bylo oporami olympijské reprezentační jedenáctky, která roku 1980 získala zlaté medaile. Získali je Šreiner, Radimec, Němec, Rygel a Lička. Po hrách byl právě Evžen Hadamczik pověřen vedením olympijského týmu, o který pečoval čtyři roky. To, že nakonec z politických důvodů padlo rozhodnutí v roce 1984 v USA na olympiádě nestartovat, trenéra těžce zasáhlo a také se podepsalo na jeho nervové soustavě.

Trenér, který předstihl dobu

Přestože Evžen Hadamczik byl trenérem, který spíše přesvědčoval, než hrozil, přece občas sáhl k přísnějším zásahům. Zvlášť ke konci sezony nebylo neobvyklé, že některého z neukázněných hráčů poslal domů předčasně z tréninku. Nebo ho nechal při zápase sedět na tribuně, věděl, že to zvýši píli i těch ostatních. Předstihl svou dobu v tom, že měl přehled o všem dění v klubu a snažil se do něj, i když z pozice trenéra, zasahovat. Uměl to sice energicky, ale obvykle velmi taktně a přátelsky. Tuto vlastnost jeho jednání oceňovali i lidé, kteří s ním jinak moc nesouhlasili. Na práci a moderní přístup Evžena Hadamczika dodnes rádi vzpomínají hráči i diváci, ale i fanoušci.