VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Matěj Štencek: Na Kypru je fotbal určitě sportem číslo jedna

/ROZHOVOR/ Fotbalová sezona na Kypru skončila zhruba před třemi týdny. Pro brankáře původem ze slezské metropole Matěje Štencka to znamenalo jediné: zajistit si letenku a vydat se na cestu do Opavy. Na své sedadlo v letadle mohl usednout s úlevou. Na záchraně svého týmu Nikosu & Sokratisu Erimis měl lví podíl.

30.4.2015 1
SDÍLEJ:

Matěj ŠtencekFoto: DENÍK / Petr Dušek

V rozhodujícím zápase takzvaně o všechno chytil penaltu a dotlačil mužstvo k veledůležité remíze 2:2, která mu zajistila účast mezi smetánkou druhé kyperské ligy i pro další ročník.

„Nebylo to vůbec jednoduché utkání. Naši fanoušci dokonce fandili soupeři. Když se nám podařilo uhrát remízu, zavládla ohromná úleva," popisoval brankář Matěj Štencek a poskytl naší redakci rozsáhlejší rozhovor nejenom o fotbalovém životě na Kypru, ale třeba také o svých vizích a plánech do budoucna.

Matěji, ve druhé lize na Kypru jste odchytal pouze druhou polovinu sezony. Čím to bylo způsobeno?

Po minulé sezoně jsme se nedohodli na smlouvě. Půl roku, vlastně celý podzim, jsem trénoval s béčkem Slezského FC. Připravoval jsem se společně s Petrem Vaškem, jenž se dával dohromady po zranění. Vzájemná spolupráce nám oběma velmi prospěla.

V zimě pak přišla nabídka z Kypru. Všechno se událo strašně rychle. V pondělí jsem obdržel nabídku smlouvy, ve středu jsem už seděl v letadle, v pátek absolvoval první trénink a během soboty jsem nastoupil do zápasu.

Jiné nabídky k vám nedoputovaly? Například z českých soutěží?

Něco přišlo, ale bylo to na úrovni MSFL, divize anebo krajského přeboru. Kyperská druhá liga je přece jenom lepším odrazovým můstkem. Navíc jsem preferoval zahraničí.

Odchytal jste nakonec v Erimis celou druhou polovinu sezony?

Hrálo se ještě deset zápasů, z nichž jsem nastoupil do osmi, a sedm utkání se mi povedlo odchytat v řadě. Pak mě posadili na lavičku, protože jsem nechtěl podepsat smlouvu na další sezony. V onom důležitém zápase si mě ale trenér vytáhl a dal šanci v základu.

V rozhodujícím utkání jsme prohrávali 0:2. I když jsme potom snížili, rozhodčí nařídil penaltu, kterou se mi naštěstí podařilo zlikvidovat. Vzápětí jsem navíc dobře rozehrál a z této akce padl vyrovnávací gól, který nás zachránil v soutěži.

Může si fotbalista vůbec přát lepší závěr celého ročníku?

Pozor, zase taková idylka to nebyla. Naši fanoušci totiž přišli oděni v černém s tím, že sestup je zpečetěn. Celou dobu hlasitě povzbuzovali. Přišlo mi to skvělé. Spoluhráči mě pak ale rychle vyvedli z omylu. Nefandili totiž nám, ale soupeři. Byly tam i nějaké nepokoje.

Proč jste vlastně odmítl podepsat smlouvu i na další rok?

Po loňské sezoně mi došlo, že zde člověk nemá nic jisté, dokud nedrží smlouvu v ruce. Tohle bylo něco podobného. V létě jsem spoléhal na to, že půjdu na Kypr, nabídky jsem ale odmítl a nakonec zůstal v Opavě. Prezident Erimis za mnou chodil od čtvrtého kola a snažil se mě přesvědčit, ať podepíšu.

Když jsem se k tomu neměl, začal místo mě chytat jiný gólman. Trenér za mnou však stál a v rozhodujícím zápase si prosadil, abych se vrátil do brány.

Kde budete v nadcházejících týdnech a měsících, když relativně čerstvě máte po sezoně?

Budu se připravovat s béčkem Opavy. Věřím, že si na mě udělá čas i Petr Vašek. Má obrovské zkušenosti a i díky tomu, že byl dlouhá léta v cizině, dokáže člověku poradit. Ze začátku jsem se vzájemné spolupráce trochu obával, ale když na vás vidí, že chcete, tak vám pomůže. I jeho zásluhou jsem byl okamžitě připraven naskočit do zápasu, když jsem se domluvil s Erimis.

Už víte, co s vámi bude v příštím ročníku? Zůstanete ve stejném klubu? Kdy se vůbec na Kypru opět rozjedou fotbalové soutěže?

Zatím není nic jistého. Zvažuji, že bych setrval v současném působišti. Záležet bude na smlouvě, ovšem je pravděpodobné, že bych pokračoval. Na druhou stranu náš trenér má jít výš, dokonce do první kyperské ligy, a může mě vytáhnout s sebou.

Do července, kdy tam začíná příprava, musím mít jasno. Sezona startuje v září a až na krátkou pauzu během Vánoc se jede až do prvního týdne v dubnu. Uvidíme, jestli náhodou nepřijde nějaká zajímavější nabídka.

Jak byste zhodnotil úroveň druhé nejvyšší soutěže na Kypru?

Myslím si, že první tři, možná čtyři, týmy by mohly hrát druhou řeckou ligu. Fotbalově to je podobné. Celý Kypr mám procestovaný a mám dobré povědomí o místních týmech. Nyní jsme se navíc skamarádili s kluky z Apollonu Limassol. Střídáme se s nimi v tréninkovém centru.

Náš celek je mimochodem velice zkušený. Hraje za nás třeba stoper Periklis Moustakas, který byl v minulosti hned dvakrát vyhlášen nejlepším stoperem první ligy. Dále musím zmínit také našeho útočníka Moustaphu Banguru, jenž se pro změnu stal dvakrát nejlepším střelcem nejvyšší kyperské soutěže.

Máme v kádru borce, co mají zkušenosti s Evropskou ligou či Ligou mistrů.

Byl jste se na Kypru podívat i na nějaké prvoligové utkání?

Ano, dokonce jsem navštívil velké limassolské derby mezi Apollonem a AEL. Stadion byl plný. Mohlo tam být mezi patnácti až dvaceti tisíci diváky. Jedná se o prestižní zápas. Oba kluby totiž sídlí na stejném stadionu. Jednu půlku má ten a druhou zas onen tým.

Chovají Kypřané k fotbalu vřelý vztah?

Tam je to stoprocentně sport číslo jedna. Vidíte to všude po barech a restauracích. Všude jsou puštěny televize, v nichž běží přenosy z Premiér League nebo italské Série A. Všichni to sledují, což je mimochodem vidět i na hřištích.

Fandí se tam řeckému Olympiakosu a celkově Řecku. Místní vůbec nezajímá, jak se v kvalifikaci o EURO daří kyperskému nároďáku, všechny zajímá hlavně ten řecký.

V uplynulé sezoně jste chytal za mužstvo třetiligové Chloraky. Zkuste porovnat úroveň druhé a třetí ligy.

Špička týmu, řekněme první čtyři mužstva, jsou schopna hrát ve středu tabulky té druhé. Loni, ještě když jsem chytal za Chloraku, postoupil ze třetí ligy tým, jemuž se ze začátku sezony nedařilo a jednou prohrál i 1:7, nakonec se ale chytil a šlo mu to.

Pojďme ještě dál. Pokuste se o srovnání druhé kyperské a druhé české ligy.

Těžko říct. Na Kypru se hraje jiný techničtější fotbal. Některé celky by se v naší druhé lize neztratily, jiné by byly schopny hrát až tu třetí. Takový je můj názor.

A co taktika, ta se v kyperském fotbale neřeší?

Ve druhé lize se řeší hodně. Pokaždé se debatuje o tom, jak se bude hrát. Velmi se dbá na systémy. Hráli jsme například v rozestavení 3-5-2 a na taktiku se kladl skutečně velký důraz. Příprava na soupeře je zde také velmi důležitá. Trenér vám podá přesné informace o tom, jak kdo hraje. Vše má dokonale nastudováno. Ve třetí lize se to tak neřešilo, během zápasu se rozestavení klidně i třikrát prohodilo.

Co cestování na zápasy? V minulosti jsme dělali rozhovor s útočníkem Hlučína Martinem Hanusem, který hrával na Maltě. Většina zápasů se tam konala na jednom místě. Jsou i na Kypru krátké dojezdové vzdálenosti na utkání? Přece jenom nejde o kdovíjak velkou zemi.

Není to tak strašné. Nejhorší zážitek mám z toho, když jsme jeli na fotbal do jedné vesničky v horách. Bylo neskutečné vedro a v autobuse jsme se relativně kousek plahočili snad dvě hodiny. Jinak je to v pohodě. Z hlavního města Limassolu to máte na každou stranu ostrova zhruba hodinu.

Bydlíte přímo v Limassolu?

Je to tak. S dalšími hráči máme pronajatý dům, kde má každý svůj pokoj. Před koncem sezony se postupně vylidnil, takže jsem ho měl celý pro sebe. (smích) Limassol je jinak hlavním městem, v němž se žije dobře. Velikostně je podobný asi Ostravě. Předtím jsem bydlel v pobřežním městečku Pafos. A to přímo u pláže.

Jaký je vlastně život na Kypru?

Kypřané jsou nastaveni na to, že všechno je v pořádku, a žijí si svůj život pěkně pomalu. Nikdo se nikam nehoní, všichni jsou přátelští a mají velké rodiny. Naposledy jsem to pocítil během Velikonoc, což je na Kypru nejvýznamnější svátek v roce, který všichni tráví pohromadě. Kluci z týmu mi říkali, ať jdu k nim. Měl jsem pár nabídek, na jednu nakonec kývl a parádně jsem si to užil.

Promítá se krize, v níž se země zmítá, i do běžného života místních lidí?

Neřekl bych, že by se to nějakým způsobem podepisovalo. Když jsem byl u kluků právě během Velikonoc, všichni měli krásné domy a auta. Člověk by si nemohl myslet, že je na Kypru něco špatně.

Byl jste jediným cizincem v týmu?

Kdepak. Celkově nás za Erimis hrálo osm. Byl tam třeba Holanďan, dva Angličani, Francouz a také Polák, s nímž jsem si nejvíce rozuměl. Když se něco dělo a potřebovali jsme to vyřešit tak, aby o tom nemuseli vědět ostatní, mluvili jsme polsky a česky.

Jazyková bariéra vás tedy netrápila?

Řečtinu už jsem trochu dostal pod kůži. Jinak se používají běžné fráze v angličtině. Anglicky tady rozumí prakticky každý, takže se touto řečí bez problémů domluvíte.

Měl jste v týmu nějakého známého spoluhráče, proslaveného řekněme na evropské úrovni?

Zmíním třeba Sunny Kingsleyho, jenž si za AEK zahrál i Evropskou ligu. Půl roku se u nás rozehrával bývalý dvojnásobný střelec první ligy Moustapha Bangura.

Ten prošel týmy APOELu, Apollonu a je považován za miláčka Limassolu. Je mu sedmadvacet a na ulici ho každý zdraví a dává se s ním do řeči. Když s ním jdete do města na kávu, je to něco podobného, jako kdybyste u nás šli ven s Barošem. Tak je tam oblíbený.

Kde vůbec leží Erimis, jehož dres jste oblékal?

Je to místní část Limassolu. Pro srovnání, je to podobné jako Malé Hoštice ve vztahu k Opavě.

Máte za sebou angažmá na Kypru a další jsou patrně před vámi. Kam byste to jednou rád dotáhl?

Mým snem je druhá italská nebo druhá či třetí německá liga. Skvělé by bylo se dostat také do nejvyšší kyperské soutěže. Myslím si, že na Kypru jsem daleko víc vidět než v Česku. V budoucnu bych chtěl preferovat zahraničí.

Dá se působením ve druhé lize na Kypru dobře uživit?

Samozřejmě záleží, v jakém týmu hrajete. Každopádně i tak vám klub hradí ubytování a stravu. Celkově si myslím, že člověk by musel být gambler, aby prošustroval peníze, které si tam vydělá.

Jaká je mentalita místních fanoušků? Podle toho, co jste říkal v úvodu rozhovoru, usuzuji, že budou horkokrevní. Podobně jako ostatní jižanské nátury.

Někdy je to opravdu síla. Stalo se třeba, že rozhodčímu dali do auta bombu. Potom se týden nehrálo, protože rozhodčí se báli a nechtěli pískat. Tohle se na Kypru stává běžně. Někteří jsou schopni udělat doslova cokoliv.

Vy osobně jste se s nimi někdy dostal do křížku?

Stalo se, že ve třetí lize nás museli doprovázet na stadion policisté. Jednou jsem obdržel červenou kartu v derby. Fanoušci se mě snažili chytit pod krkem. Ještě že bylo kolem hřiště pletivo a ostnatý drát. Zažil jsem i házení všech možných předmětů.

Při jednom zápase rozebrali část betonové tribuny a ten beton pak házeli po hráčích. Když jsme teď hráli důležitý zápas o záchranu ve druhé lize, padala kolem mě pyrotechnika. Bylo to velmi nepříjemné a stresující. Zvlášť potom, co jsem se dozvěděl, že naši fanoušci celou dobu povzbuzují soupeře.

Prohry se zde tedy neodpouštějí?

U samotného týmu je to něco jiného. Pokud uděláte chybu, po níž třeba dostanete gól, o minutu později se k tomu už nikdo nevrací. Každý ví, co jste udělal, předpokládá, že si to uvědomujete, a není tedy nutné se k tomu dál vracet a rozpitvávat to. U nás v Česku přitom ještě třeba tři dny po prohraném zápase truchlíte. Tady to tak není. Prohra se rychle hází za hlavu a jde se zase dál.

Slyšel jsem také o tom, že se na Kypru snažíte vzdělávat. Můžete upřesnit, o co přesně jde?

FIFA má nový program pro fotbalisty. Jedná se o sportovní management. Nejkratší doba studia jsou tři roky, nejdelší pak deset let. Je to zakončeno bakalářskou prací a zkouškami. Podal jsem si už přihlášku. Všechno se studuje dálkově v angličtině. Zkoušky s učiteli probíhají po skypu.

Matěj ŠtencekNarozen: 3. března 1992 v Opavě
Post: brankář
Vzdělání: technická střední škola s maturitou
Předchozí působiště: SFC Opava, Slavoj Bruntál, Jakartovice, Kravaře, Babelsberg, Union Berlín, Energie Chotěbuz, Chloraka, Erimis

Autor: Petr Dušek

30.4.2015 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
2

V pondělí začíná rekonstrukce jedné z hlavních opavských dopravních tepen

Slezský FC Opava - Sokolov 0:0
AKTUALIZOVÁNO
1 37

II. LIGA: Opava – Sokolov 0:0

Proč nejezdí vlaky rychleji

Například na frekventované trase Praha - Ostrava trvala téměř celou druhou polovinu 20. století cesta až šest hodin. Dnes jsou to pouhé tři hodiny a cesta je mnohdy díky servisu jednotlivých dopravců a moderním vozům spíše relaxem.

MSFL: Hlučín – Otrokovice 1:1

Velké zklamání v Hlučíně, domácí mají jen bod.

Opavsko: medu je málo, někde zdraží

Medu je o osmdesát procent méně, tvrdí včelař z Velkých Heraltic.

Borůvky u Pradědu mizí pod křovinořezy

Do nejvyšších partií Jeseníků vyráží v těchto týdnech parta s křovinořezy. V chráněných lokalitách sekají borůvčí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení