VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Milan Valachovič: Fotbal na severní Moravě je dál než u nás

/ROZHOVOR/ Fotbalový trenér Milan Valachovič přišel Slezsku na chuť. V Hlučíně už kroutí svou třetí sezonu a má úspěchy. Tým pod jeho vedením hraje v horních patrech MSFL.

28.1.2017
SDÍLEJ:

Milan ValachovičFoto: DENÍK / František Géla

Patří do skupiny temperamentních trenérů. V srpnu padesátiletý kouč na lavičce sedět nevydrží. Neustále gestikuluje směrem k hráčům. To je Milan Valachovič, původem Slovák, který se usadil na jižní Moravě.

Otec tří dětí žije v kraji vína, miluje fotbal, Itálii, a aby toho nebylo málo, částečně se živí i dovozem aut ze zahraničí. S trénováním začal v Hrušovanech, přes Bavory se dostal do Břeclavi. Následně zamířil do Hlučína.

Rád ale vzpomíná na stáž v Juventusu Turín, kde se potkal i s Pavlem Nedvědem. Vedle fotbalu baví Milana Valachoviče i cestování, mluví čtyřmi jazyky. V nejbližší době se chystá navštívit svého bratra na Havaji.

Jak jste se dostal k fotbalu?

Pocházím z vesnice a tam se většinou hrál fotbal. Odmalička jsem se mu věnoval. Prošel jsem Zvolenem a Malackami. Dostal jsem se do druhé dorostenecké ligy.

Do vyšší soutěže jste se nedostal?

Narukoval jsem do Rudé hvězdy Znojmo, po přijímači mě přeřadili do Hrušovan. Tam jsem nakonec zakořenil.

Chápu to tak, že kdyby nebyla vojna, tak zůstanete na Slovensku…

(usměje se) Asi to tam nahoře bylo napsáno. V Hrušovanech jsem se nakonec oženil a zůstal tam. Pak se otevřely hranice a hned v devadesátých letech jsem odešel hrát do Rakouska. Bohužel po půl roce jsem si udělal těžký úraz kolena, musel jsem na plastiku, která se moc nepovedla, a bylo po fotbale.

Plynule jste tak přešel na trenéřinu?

To ne. Až o pět let později jsem se dal na trénování žáků a v roce 2000 jsem převzal tým dospělých v Hrušovanech. V prvním roce jsme se zachránili v I.B třídě a pak se nám každý rok podařilo postoupit, s tím, že jsme dopluli až do divize.

Po prvním roce v této soutěži mě oslovil majitel firmy, která vyrábí peřiny, matrace, pan Klinman. Podporoval fotbal v Bavorech. Tehdy jsem převzal tým v okresním přeboru a podařilo se nám vykopat divizi. V Bavorech jsem měl možnost dělat fotbal sám.

Pracoval jsem s ligovými hráči, ať se jednalo o Péťu Bašťáře, Vladimíra Michala, v bráně nám chytal Radim Vlasák, namátkou ještě vzpomenu Romana Gibala, Pavla Šustra, Roberta Kafku, Lamberta Šmída. Měli jsme poskládáno velmi silné mužstvo a rok co rok postupovali do divize bez ztráty kytičky.

Divizí to skončilo?

Bavory mají tři sta obyvatel a neměli jsme mládež, tak nás výše nechtěli pustit. Majitel pak řekl, že pokud mají o jeho penězích rozhodovat u kulatého stolu, tak s fotbalem skončí. Klub se nakonec vrátil zpátky do třetí třídy.

Byla to škoda, protože kam jsme přijeli, tam se nám dařilo zvyšovat divácké návštěvy. Ligoví hráči táhli. Byli jsme takový Real Madrid jižní Moravy. Zápasy se hrály v krásném prostředí Pálavy, která je žádanou destinací jižní Moravy.

Klub měl nejen kvalitní tým, majitel investoval i do rekonstrukce zázemí. Velice hezky se na to vzpomíná. Pro mě to byl navíc velký odrazový můstek pro moji trenérskou kariéru.

Nakonec jste se posunul až do třetiligové Břeclavi…

Jak v Hrušovanech, tak v Bavorech jsem trénoval Vláďu Michala. Ten se následně stal ředitelem fotbalového klubu v Břeclavi a tam si mě vzal s sebou. Za půl roku jsem se stal hlavním trenérem a on sportovním ředitelem klubu.

Následně odešel do Slovácka a já tam zůstal sám. Povedl se nám velký sportovní úspěch, když jsme vychovali z třetí ligy Jardu Navrátila pro nejvyšší soutěž v Holandsku, což byla obrovská rarita. Tento kluk pravidelně nastupuje, loni odehrál osmatřicet zápasů, ve kterých nastřílel pět branek.

V Česku se o něm málo mluví, podle mě se už měl objevit i na nějakém reprezentačním kempu, protože hráčů, co hrají pravidelně nejvyšší zahraniční soutěže, moc není.

Žijete na Jižní Moravě, nyní pracujete v Hlučíně. Slezsko je trochu z ruky…

Břeclav s Hlučínem vždy sváděly velké bitvy. V těchto duelech padalo vždy hodně branek. Pamatuji si, že doma jsme s nimi remizovali 3:3, hattrick dal právě Jarda Navrátil a na druhé straně Martin Hanus.

Ani jednou jsme neprohráli, všiml si mě Lumír Kot, začali jsme si volávat, líbila se mu práce, kterou jsem odváděl v Břeclavi. Když se dozvěděl, že tam budu končit, tak mě kontaktoval. V Hlučíně se sice mezitím vyměnili majitelé, ale byl jsem jedním z kandidátů a nakonec jsme se domluvili, že nabídka platí.

Jak se vám líbí ve Slezsku?

Je to úplně v pohodě. Tady tohle prostředí jsem vůbec neznal. Člověk má nějaké předsudky, ale já jsem tady poznal příjemné lidi, ať už se jedná o Davida Vitáska, Tomáše Šafarčíka, Lumíra Kota, Martina Rozhona, Péťu Drozdu, je jich ale daleko více.

Příchodu tady nelituju, naopak získávám obrovské fotbalové zkušenosti ve vztahu k Opavě, k Baníku, Karviné, Třinci, protože tady je fotbal dál a výše než na jižní Moravě.

Žijete v kraji vína, máte třeba svůj vinohrad?

Já přímo ne, ale tatínek od mojí přítelkyně má vinohrad a sklípek i s ubytováním.

A vy do vína děláte?

Mám rád vínečko, nejsem pivař. Poznám, zda je víno dobré, nebo špatné. Ale maximálně se zúčastním toho, když se hrozno sbírá. Že bych chodil pracovat na vinohrad, to ne. Na to nemám ani moc času. Poslední dva roky jsem dokonce vynechal, protože jsme měli zápas.

Milan Valachovič

Kdybych vám zavázal oči, poznal byste víno, které pijete?

Poznám bílé, červené. Odrůdy ale nepoznám. Beru to tak, že mi víno chutná, mám rád suché víno. Dnes je moderní i sladké, polosladké. Ta dnes vyhrávají.

Seriál Vinaři jste sledoval?

Když jsem viděl první díl, poznal jsem, že to není zrovna nejlepší, tak jsem už po dalších netoužil. Shodou okolností dva díly se natáčely u nás. Tento seriál nebyl mým šálkem kávy, byl hodně přepísklý.

Vedle jižní Moravy je také vaší oblíbenou destinací Itálie, proč zrovna ta?

Do Itálie jsem se dostal náhodou. Někdy v osmadevadesátém mě kamarád vytáhl do Itálie, oba jsme obchodovali s auty. Chtěl jsem Itálii vidět, bylo to navíc před Vánoci a tahle destinace je dobrá na oblečení.

Měli jsme bouračku a zůstali tam tři dny. Itálii jsem si oblíbil a nyní tam jezdím pravidelně. Udělal jsem si tam spoustu známostí.

Během své trenérské kariéry jste byl i na stáži v Juventusu Turín, jak jste se k tomu dostal?

Když jsme prodali Jardu Navrátila do Holandska, zastupoval ho Zdeněk Nehoda a ten nám domluvil stáž v zahraničí. Tím, že zastupoval Pavla Nedvěda, tak nám zařídil Juventus Turín. Pro mě to byl neskutečný zážitek.

Jak dlouho jste tam byl?

Přijeli jsme v neděli na zápas s Palermem. Dostali jsme VIP vstupenky. V tomto utkání získali titul, já měl to štěstí, že jsem byl u toho. Prošli jsme si celé zázemí stadionu a i tréninkového centra, kterým nás provedl Pavel Nedvěd. Jeho přístup k nám byl skvělý, přitom jsme pro něj byli neznámí lidé. Měli jsme možnost být přímo i na tréninku Juventusu a vidět práci Antonia Conteho.

Měl jsem obrovskou výhodu v tom, že mluvím Italsky, tak jsem si s ním mohl i vykládat. Pavel Nedvěd nám sám říkal, že málokomu se poštěstí vidět Juventus přímo v akci.

.

.

Fotbal je vaším hlavním zdrojem obživy?

Fotbal mě neživil, mým zdrojem obživy byl obchod s auty. Dnes se to obrátilo. Auty si už jenom přivydělávám, na prvním místě je fotbal. Každý měsíc ale nějaké auto prodám, protože na úrovni třetí ligy to na uživení není.

Ještě loni jsem trénoval jeden klub v Rakousku, kde jsem se zdokonaloval hlavně v němčině, což byla ideální příležitost. Skončili jsme druzí se stejným počtem bodů jako první. I když jsme měli lepší vzájemný zápas, rozhodovalo skóre. Došli jsme k vzájemné dohodě, že nebudu pokračovat, protože jsem to měl z Ostravy daleko na dojíždění.

Trénovat v Rakousku vás neláká?

Určitě láká, protože v Hlučíně nebudu dvacet let jako Ferguson. Dojde i horší doba na nás a vždy je dobré mít v záloze nějakou alternativu.

Do první a druhé ligy se nedostanu vzhledem k tomu, že nemám profi licenci a v mém věku se k tomu nechci ani odhodlávat. Zkoušky mi přišly degradující, když vás zkouší někdo, kdo nemá nic odtrénováno.

Na jižní Moravě není žádný klub, kde by se dalo trénovat?

Měl jsem nějaké oťukávání z druhé ligy. Konkrétně tam, kde bydlím, toho moc není. Snad jen třetí liga v Líšni, Vyškov a Hodonín. Mužstev s ambicemi je hodně málo. Je to dáno i tím, že řada fotbalistů odchází do Rakouska.

Dokážete si představit svůj život bez fotbalu?

Dokážu si představit, že třeba jednou trénovat nebudu, ale bez fotbalu bych žít nedokázal. Sledovat ho budu pořád. Mám satelit, sleduju tak všechny zahraniční soutěže.

Milan ValachovičNarozen: 26. 8. 1967
Místo: Skalica
Povolání: fotbalový trenér
Současný klub: FC Hlučín
Hráčská kariéra: Brodská, Zvolen, Malacky, Znojmo, Hrušovany
Trenérská kariéra: Hrušovany, Bavorov, Břeclav
Rodinný stav: přítelkyně Kristýna, s níž má syna Matea, z předchozího vztahu pak dceru Petru a syna Milana.

Autor: Roman Brhel

28.1.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Opavské koupaliště. Ilustrační foto.

Opavské kulturní léto se rozloučí multižánrovým Koupákem

Ilustrační foto.

Pěstounská péče? Zájemců na Opavsku je málo

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

AKTUALIZOVÁNO

Petr Zapalač: Chtěl jsem už první střelu proměnit v gól

/ROZHOVOR, VIDEO/ Na hřišti pobyl pětadvacet minut, i tak toho Petr Zapalač stihl hodně. Třicetiletý záložník v barvách Slezského FC se nejdříve blýskl krásnou střelou, kterou brankář Toma vyrazil. O pár minut později se rozhodl centrovat a byl z toho gól. Hlavou se trefil Jan Žídek. Slezané tak slavili cenné vítězství 2:1.

AKTUALIZOVÁNO

II. liga: Opava - Táborsko 2:1

FOTOGALERIE,VIDEO/ Favorit z Opavy urval cenné vítězství nad Táborskem.  Slezany vysvobodil deset minut před koncem kapitán Žídek a jeho tým se minimálně do středečního večera vrátil do čela soutěže. 

Tak už jsme na světě

Vážení čtenáři, prostřednictvím našeho Deníku se opět můžete podívat na miminka narozená v opavské porodnici. Tentokrát přivítáme pět holčiček a jedenáct chlapečků.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení