VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pavel Vrba: Chci se zapojit do fotbalového dění a trénovat

/ROZHOVOR/ Úspěšný fotbalový trenér Pavel Vrba je momentálně bez angažmá, poté, co předčasně skončil v ruské Machačkale, si užívá volna.

13.3.2017
SDÍLEJ:

Víkend byl v Opavě ve znamení fotbalových rozhodčích, kteří měli v Kylešovicích seminář.Foto: DENÍK / František Géla

Bez práce bývalý trenér národního týmu ale dlouho nezůstane. Jeho jméno je žádaným zbožím. Není se čemu ani divit, klub, který vedl, sbíral mistrovské tituly. A že jich nebylo málo.

Pohár pro mistra zvedl nad hlavou v Baníku Ostrava, Žilině a Plzni, s národním týmem postoupil na mistrovství Evropy. „Chci se zapojit do fotbalového dění a trénovat. Zda to bude v nejbližší době nebo v létě, nedokážu říci. S nikým domluvený nejsem," řekl v rozhovoru pro Deník.

„Odpočívám, chodím na besedy, fotbalové zápasy," dodal. Na jedné takové akci byl i v Opavě, kam ho pozval jeho rodinný přítel a bývalý fotbalový rozhodčí Miroslav Ozaniak. „S panem Ozaniakem se známe delší dobu. Je to příjemný člověk a navíc já mám Opavu rád, to byl i důvod, proč jsem pozvání přijal," řekl Pavel Vrba.

Zavítal jste do Opavy, první otázka bude směřovat k ní. Slezský FC sledujete?

Hrál jsem tady za dorost s Baníkem, posléze jsem tu byl s týmem i jako trenér. Opava mi vždy připadala strašně fotbalová, má krásný stadion, vždy to byl zážitek tady hrát, bavilo mě to tady. Celkově druhou ligu sleduji. Je v ní spousta moravských mužstev, na špici hraje Baník, Sigma, Opava.

Na Slezský FC jsem slyšel chválu, hraje dobrý fotbal. Mám radost, že opět pomýšlí na postup do první ligy, navíc z pozice generálního manažera ji vede můj spoluhráč z dorostu Alois Grussmann.

Momentálně jste bez angažmá, jak si užíváte volna?

Spíše se bavím tím, co se dozvídám všechno o své osobě. Momentálně chodím po akcích, jaká je ta v Opavě. Už jsem byl na besedách, ať se studenty nebo s mladými talentovanými fotbalisty na akademiích.

Chybí vám nyní trenérský život? A dokážete si představit život bez trenérské práce?

Máte určité období, kdy si chcete od fotbalu odpočinout. Nyní mám delší pauzu, která je pro mě pozitivní. Přiznávám ale, že v brzké době chci opět do fotbalu vstoupit. Zda to bude ještě v tomto měsíci nebo v létě, není podstatné. Chci se zapojit do fotbalového dění a trénovat.

Prozradíte, zda upřednostňujete zahraniční nebo českou ligu?

Přiznám, že media mají dobré informace, ne přes mě, ale přes určité lidi. Jsou kluby, které by mě v Česku zajímaly, je to o jednáních, je to o dohodě. Netvrdím, že by bylo něco podepsáno, něco domluveno.

Pokud by mě oslovil top klub v Česku, je to pro mě zajímavé. To platí i o zahraničí. V této chvíli je to otevřená věc. Zatím to bude ještě nějakou dobu trvat, kdy žádné angažmá mít nebudu.

Vaše jméno je spojováno s pražskou Spartou, berete ji jako dobrou adresu pro sebe?

V současné době jsou v Česku tři čtyři dobré a zajímavé adresy. Proto bych nespecifikoval jenom Spartu.

Vy osobně jste historicky spjatý s ostravským Baníkem. Ten se vám třeba neozval v době, kdy začala doba jeho restartu?

Sešel jsem se s novým majitelem Baníku. Bavili jsme se o některých věcech. Podle toho, co čtu, co se dozvídám, tak si myslím, že jdou správnou cestou, která byla na začátku hodně bolavá. Byly to kroky, které musely následovat. Přišel majitel, který chce Baník vytáhnout do ligy a myslí i na pohárové zápasy.

Baník se momentálně dostává z největších průserů, které měl. Doufám, že to dopadne dobře a Baník bude zase Baníkem. Bazaly už asi ne, ale Městský stadion bude znovu vyprodaný. Baníku věřím, je na správné cestě.

Pojďme k vašemu trénování. Je vám bližší klubová nebo reprezentační práce?

Přiznám se, že když jsem byl u národního mužstva, tak mi klubová práce chyběla, ale to jsem říkal vždycky. Práci u národního týmu jsem si užil, vrcholem bylo mistrovství Evropy ve Francii. Bohužel výsledky nebyly takové, jak jsme si všichni představovali.

Na druhou stranu to byla pro mě obrovská zkušenost. V dané chvíli spíše preferuji klubovou úroveň. Jedná se o dlouhodobou práci, která má jasná pravidla. Kdežto u reprezentace jste závislý na výkonech hráčů v klubech a za jaké kluby hrají a to je momentálně složitější.

Dá se říci, že práce u národního týmu byla vrcholem vaší trenérské kariéry?

Vždy beru vrcholy, jako titul s Baníkem v roce 2004, kde jsem byl asistentem, vrcholem byly tituly v Žilině, tituly v Plzni, účast v Champions League, účast na mistrovství Evropy. Vůbec bych nedefinoval, zda vrcholem bylo mistrovství Evropy nebo úspěchy na klubové úrovni. Tohle vše je společné.

Spíše bych to přirovnával k obdobím, která byla pro mě příjemná jako pro trenéra. Byl jsem rád, že jsem mohl být u toho. Také hráči mi pomohli k tomu, že jsem toho dosáhl.

Váš konec u národního tým byl plánovaný, nebo šlo o rozhodnutí po neúspěchu na Euru?

Byli jsme domluveni, že mohu pokračovat dál. Ale já jsem preferoval klubový fotbal. Stýskalo se mi po každodenní práci a ne mít dvakrát za půl roku sraz na sedm osm dní. Chyběla mi klubová práce.

Byl jste u titulu s ostravským Baníkem, ale po jeho zisku jste musel na Bazalech skončit. Šel jste na Slovensko, do Púchova. Byl to zlom ve vaší trenérské kariéře? Z české ligy jste zamířil do provinčního klubu. Dá se říci, že jste byl na dně?

Přiznám se, že v té době jsem na dně asi byl, protože jsem byl hodně zklamaný. Funkcionáři Baníku mi neprodloužili smlouvu, nechci být konkrétní, ale kdo chce, tak si to určitě najde. Byl jsem zklamaný z toho, že to přišlo po obrovském úspěchu, který jsme prožívali za vedení Františka Komňackého, kterému jsem dělal nějaký servis.

Hodně si toho vážím, že jsem mohl s ním spolupracovat. Franta mi víceméně zařídil, že jsem dostal nabídku z Púchova. Tam mi začala kariéra hlavního trenéra. Pro mě to byl posun.

V tu dobu jsem to ale bral hodně těžce, protože jsem chtěl být spojen s Baníkem, zvlášť po tom titulu. Myslel jsem si, že tomu tak bude. Vedení se rozhodlo jinak a já odešel za dobrodružstvím. Musím upřímně říci, že jak Púchov, tak Žilina byly pro mě úžasná angažmá a hodně rád na to vzpomínám. Púchov byl jednoznačně odrazovým můstkem ke kariéře, kterou mám.

Následovalo působení v Žilině. Vnímal jste tento klub jako následně Plzeň, která byla ve stínu Sparty? Protože na Slovensku vládla Petržalka a posléze Slovan…

Plzeň tehdy ani ještě neexistovala (usměje se). Historicky na Slovensku byla v té době Petržalka a Žilina, dva kluby, které bojovaly o titul a na Slovensku to byla top mužstva. Pro mě to byl obrovský posun, díky tomu, že pan Antošík si mě všiml v Púchově a vzal mě do Žiliny. Tam jsem teprve začal poznávat jako hlavní trenér vrcholový top fotbal na Slovensku.

Bylo to úžasné období. První titul mi utkvěl hodně v paměti. Několikrát jsme zažili vyprodaný stadion. Vzpomínám si na zápas s Petržalkou, který byl o titul, vyhráli jsme v gólové přestřelce.

Když přeskočíme Plzeň a národní tým, o čemž už bylo hodně napsáno, tak vaším posledním působením byla ruská Machačkala. Jak se vám v Dagestánu žilo?

V Machačkale jsme téměř nežili. Pokud bylo slušné počasí, byli jsme v Moskvě, přesněji v Ramenskoje, to je místo vzdálené asi čtyřicet kilometrů od Moskvy, kde byla báza, kde měl tým kvalitní zázemí včetně výborného servisu. Do Machačkaly jsme jezdili vesměs jen na domácí zápasy, a to dva dny před zápasy.

To muselo být náročné na cestování…

Pro Rusy je to normální věc. V praxi to znamenalo dvě a půl hodiny letu a dva tisíce kilometrů.

Vzhledem k tomu, že jste do Machačkaly jezdili jen na zápasy, nechyběl týmu kontakt s prostředím, vztah k městu?

Sami jsme říkali, že je to obrovský problém, že jsme chtěli být raději v Machačkale, abychom byli více spjati s krajem a lidmi, kteří tam žijí a klubu fandí. Ale když jste chtěli přivést zahraniční hráče, tak ti moc v Machačkale být nechtěli.

Bylo to přizpůsobeno už historicky tomu, že v Ramenskoje se více trénovalo i v minulosti. Bylo to už z doby Samuela Eto'a a Roberta Carlose a těchto dalších velkých hráčů, kteří žili v Moskvě.

Považoval jste angažmá na území Dagestánu jako exotické?

Vůbec ne. Stačilo vidět zápas Rostova se Spartou, který jasně ukázal, že ruská liga je na vysoké úrovni. Byl jsem v klubu, který hrál ruskou ligu, měl ambice. Samozřejmě že v první fázi to bylo pro mě hodně těžké, ale zvykl jsem si.

Za tohle angažmá jsem hodně rád, beru to jako obrovskou zkušenost. Málokdo zažije to, co jsme zažili my. Z tohoto pohledu vnímám ruskou ligu jinak, než když jsem tam šel.

Asi jedním z největších skalpů, které jste získal, byl ten v Petrohradu…

V lize jsme s nimi hráli 2:2 a v poháru vyhráli 4:0. To byl mimořádný zápas jak pro mě, tak Machačkalu, sedl nám jak výsledkově, tak i tím, že jsme ho zvládli fotbalově velice dobře. Řadím to k nejpovedenějším utkáním ruského angažmá.

Byl předčasný konec v Machačkale pro vás velkým překvapením?

Bylo to pro mě překvapení, protože jsme nic takového netušili. Na druhou stranu, když dnes vím, že tam skončilo dvanáct třináct hráčů, už to takové překvapení není. Majitel klubu se ho rozhodl prodat, přišel nový. Ten se rozhodl, že ligu bude hrát jen s některými hráči a zahraniční nechce.

Bylo to jeho rozhodnutí, které jsme museli akceptovat. Na druhou stranu musím říci, že Machačkala vůči nám dodržela veškeré závazky, které měla.

Vrátil byste se do Ruska, kdyby přišla nabídka?

Nebudu tvrdit, že bych se do Ruska nevrátil. Dnes bych nešel do ruské ligy, jak tomu bylo po mistrovství Evropy, kdy jsem nevěděl do čeho jdu, jak to tam funguje. Z tohoto pohledu ruskou ligu znám, vím, které kluby jsou pro mě zárukou toho, že bych do toho šel. Dnes bych některé kluby odmítl, jako třeba Tomsk.

V klubu jste měli několik cizinců, jaký byl jazyk v kabině?

Rusky, ale měli jsme dva překladatele, takže i anglicky a francouzsky.

Vy jste ruštinu zvládl dobře?

V pohodě, chvíli to trvalo, ale domluvil jsem se normálně. Měl jsem s sebou Dušana Fitzela, který umí výborně anglicky.

Máte na angažmá v Machačkale vzpomínku, která vám utkvěla v hlavě?

Spousta věcí byla kuriózních. Například někdy letíte na zápas v absolutním komfortu a někdy letadlem, kdy máte krabici s dresy doslova u nohou. To jsou věci, které tam probíhají. Ale vše jsem vnímal kladně.

Měl jste v Rusku čas na něco jiného než na fotbal?

Přiznám se, že když jsme byli v Ramenskoje, tak jsme do Moskvy moc nejezdili, protože cestování je v Rusku šílené. V Machačkale jsme poznali oblast, byli jsme se podívat i na historické části Dágestánu. Z tohoto pohledu to bylo hodně zajímavé nejen fotbalově.

Pavel VrbaNarozen: 6. prosince 1963
Profese: fotbalový trenér

Hráčská kariéra: Přerov, Ostrava, Prostějov, Cheb, Sušice, Nýrsko, Havířov
Trenérská klubová kariéra: Přerov, Ostrava, Púchov, Žilina, Plzeň, Machačkala
Úspěchy: 3 x mistr České ligy (2004/2005 Baník Ostrava, 2010/2011, 2012/2013 Plzeň), vítěz Českého poháru (209/2010 Plzeň), vítěz českého Superpoháru (2011), 1x mistr slovenské ligy (2006/2007 MŠK Žilina), vítěz slovenského Superpoháru (2007 MŠK Žilina)

Trenérská reprezentační kariéra: 2003 ČR U20, 2006-2007 Slovensko (asistent), 2014-2016 ČR
Úspěchy: postup na Euro
Individuální úspěchy: 2010, 2011, 2012, 2013, 2014 a 2015 vyhlášen trenérem roku
Rodinný stav: ženatý, manželka Hana, dcery Natálie, Kateřina

Autor: Roman Brhel

13.3.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Základní školu Englišova v pondělí dopoledne navštívila atletická hvězda první velikosti – polská kladivářka Anita Wlodarczyková. Ta sem zavítala před úterním závodem, který absolvuje v rámci Zlaté tretry Ostrava.
4

OBRAZEM: Světová rekordmanka navštívila ZŠ Englišova

Když budete procházet Olomouckou ulicí v Opavě, uvidíte spoustu prázdných výloh. Proč odsud v posledních letech mizí jedna prodejna za druhou?
10

Vítejte na shromaždišti prázdných výloh

OBRAZEM: Handicapovaní absolvovali maraton

Centrum sociálních služeb (CSS) v Hrabyni uspořádalo druhý ročník Štafetového maratonu na kolečkách. Hrabyňské CSS na dálku souběžně soupeřilo s podobnými zařízeními ze Zbůchu u Plzně, Tloskova u Benešova, CSS Brno-Chrlice a Centrem Kociánka Brno.

Některé obce mají své vrty zdrojů pitné vody

Jeden nový přibude ještě letos v Bolaticích. Například vrt v Třemešné pak zásobuje vodou široké okolí.

Na zámku zahájí novou výstavu

/POZVÁNKA/ Velká galerie Bílého zámku v Hradci nad Moravicí bude od zítřka hostit zajímavou fotografickou výstavu s názvem Jindřich Štreit …a život jde dál…

Při charitě se vybraly desítky tisíc

Fotbalový turnaj Ceca Cup, který se v sobotu konal v opavském areálu na Minervě a na jehož organizaci se podílel nyní už bývalý útočník Aston Villy Libor Kozák, měl dvě roviny. Kromě té sportovní šlo především o tu charitativní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies