Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Přestoupil do Slovanu Liberec, kde se ihned zařadil mezi klíčové články kouče Trpišovského, trefil se v základní skupině Evropské ligy proti Fiorentině a stal se otcem. To vše ve dvaadvaceti letech.

Třešničkou na dortu přelomové sezony může být účast na Euru jednadvacítek, které se bude konat v červnu v Polsku. „Nic není nemožné," říká v obsáhlém rozhovoru pro Region jedenz největších českých fotbalových talentů, kterému v jeho kariéře pomohlo půlroční hostování ve Slezském FC Opava.

Netočí se vám z toho všeho hlava?

Je to určitě skok (úsměv). Na druhou stranu jsem do Liberce šel hlavně právě proto, že si zahraju evropské poháry nebo aspoň zažiju tu atmosféru. Když jsem přicházel, nevěděl jsem totiž, jestli budu pravidelně hrávat. Ale dokud jsem byl zdravý, hrával jsem furt.

A bylo to neskutečné! Vůbec jsem nečekal, že hned naskočím do základu a budu hrát všechno.

Někteří fanoušci Sigmy vám v létě spílali, že máte za sebou první povedený půlrok a hned utíkáte pryč. Ale odchodu asi nelitujete, že?

Kdybych v Olomouci zůstal, mohl bych se zakopat. A taky se pořád neví, jestli se vůbec postoupí. A co by bylo potom? Nemusel by po mně vůbec štěknout pes. Pro mě byla rozhodující ta vidina, že budu hrát první ligu, kterou jsem v Sigmě začal hrát až pod trenérem Jílkem. A samozřejmě mě lákaly poháry.

Olomoucký kouč Jílek říkal, že ho to hodně mrzí, chtěl na vás stavět.

Mluvil se mnou, říkal, že by byl rád, kdybych s ním pokračoval v Sigmě. Ale já jsem byl v Olomouci nějakých dvanáct let, na nic si nestěžuju, ale je to strašně dlouhá doba. Potřeboval jsem nový impuls.

Pod bývalým trenérem (Leošem Kalvodou pozn. red.) jsem v áčku jen trénoval, pak jsem byl půl roku v druholigové Opavě, kde se mi celkem dařilo. Chtěl jsem tam zůstat dál, ale oni si mě stáhli a hrál jsem v béčku jen třetí ligu, což bylo úplně o ničem…

Právě v Opavě si vás přitom vyhlédl i Jan Nezmar. Byl to zlom?

Myslím si, že Opava mi pomohla nejvíc. Skok ze třetí ligy do první je velký, ale druhá liga, když tam začnete trochu vynikat, vám hodně pomůže do té první.

Čím je Liberec tak specifický, že tam hráči chodí rádi? Těmi lidmi kolem?

Určitě. Pan Trpišovský byl snad jediný trenér, který takhle se mnou hodně mluvil. Pan trenér Jílek taky, ale Trpišovský mi začal volat už na konci jara, že má zájem. Povídali jsme si a i díky tomu mě to tam hodně táhlo.

Když vám zavolá Nezmar, je to dobré, protože je to manažer a bývalý fotbalista. Ale pokud vám zavolá přímo kouč, že má o vás zájem on a nejen vedení, je to o hodně lepší.

Byly ve hře i další kluby?

Pak se do toho myslím vmísila i Slavia, ale to už jsem nevnímal. Pro mě byl prioritní Liberec. Když se podíváte do minulosti, hodně hráčů šlo právě z Liberce potom za lepším. Ať už po Česku nebo do zahraničí. Vácha, Frýdek…

Je to dobrá adresa, hodně hráčů právě tohle ví. A dá se dostat i do reprezentace, teď tam byli třeba Pokorný nebo Sýkora,o kterého je nyní velký zájem.

Dobrá adresa nejen pro vás, ale i pro Jana Navrátila. Bylo pro vás plus, že jste tam měl hned parťáka?

Byl jsem rád, že tam se mnou jde Navrc, kterého znám, protože já jsem v šatně takový tichý typ. Hned jsem měl na tréninku někoho do dvojice (úsměv). Ale uvidíme, co bude dál, jak dlouho tam spolu vůbec zůstaneme. Jinak jsem osobně nikoho neznal.

Pak přišel i Milan Baroš. To byla asi psychická vzpruha, ne?

No jéje! Aspoň pro mě to je obrovský zážitek. Byl na Euru, v Liverpoolu vyhrál Ligu mistrů. To by si přál každý, kdo teď s ním sedí v kabině. Jeho příchod nás nakopl. V zápasech, kdy hrál, bylo vidět, jak nás táhne, jak to chce vzít na sebe a pomoct nám.

Potom byl zraněný, má už nějaký věk, takže nemůže odehrát vše. Ale svůj přínos má i na trénincích.

Všichni, kdo spolupracovali s trenérem Trpišovským, jej chválí. V čem tkví jeho největší přednosti?

Asi v tom, jak vychází s hráči. On není ten typ, který se zavře do svého kutlochu, přijde do šatny před tréninkem, odtrénuje a pak zase někam zmizí. Chodí mezi nás, bavíme se o fotbale, ale i o jiných věcech.

Řešili jste v kabině spekulace o jeho odchodu do Sparty?

Bavili jsme se spíš o tom, kdo by ho mohl nahradit. Ale spíš jsme mu to přáli, protože kariéru si vybudoval úplně sám. Přišel ze Žižkova a s Libercem dvakrát za sebou postoupil do Evropy. Nicméně pro nás je rozhodně lepší, že zůstává, i když jsme mu mohli pomoct lepšími výsledky…

Teď už se s tím ale nedá nic dělat, v zimě se musíme připravit a vletět do ligy, abychom co nejdříve nasbírali co nejvíce bodů. A taky se budeme snažit dostat přes pohár do Evropy.

Takže plán Slovanu je stejný jako každý rok, co?

Jo, měli jsme oběd s majitelem Karlem a celým vedením a tam nám bylo řečeno, co se jim líbilo, co se jim nelíbilo. Pak byly individuální pohovory s hráči, některým bylo řečeno, že si mají hledat nové angažmá.

A vám?

Myslím, že můj podzim zhodnotili dobře. Spíš se trenéři ptali mě, jak bych to hodnotil. Říkal jsem jim, že pro mě to byla pecka. Zahrát si Evropskou ligu je pro kluka ze Supíkovic neskutečný zážitek. Kdo by to kdy čekal? (úsměv)

Žijí tím Supíkovice hodně?

Moc jsem tam nebyl, snad jen jednou nebo dvakrát a vždycky jen na jeden den. Teď jsem v Olomouci od přestupu poprvé. Naši se spíš snažili jezdit za mnou, když měli volný víkend, ale taťka měl taky svou sezonu v Jeseníku.

Sledujete, jak si otec vede coby kouč divizního nováčka?

Jo, jsou dole jako my (smích). Ale zase jsou nováček, takže tam je vždycky první sezona o udržení. Pak už můžou myslet na něco víc.

Slovan určitě myslel taky na víc, zejména v domácí soutěži. Jaké byly předsezonní cíle klubu?

Prioritou byla Evropská liga, protože dostat se do základní skupiny znamená, že klub pak celý rok může fungovat bez finančních problémů. Ze začátku jsme se teda zaměřovali hlavně právě na to, ale zase nám pak proplouvala mezi prsty naše liga. Možná jsme něco i podcenili.

Ono se to nezdá, ale hrát tři soutěže a do toho cestovat po Evropě není sranda. I ta regenerace je pak menší, když přespáváte v hotelích, letíte v noci, pak jedete autobusem a podobně. V posledním zápase v Soluni už to bylo tak enormní, že nás ten balon prostě fackoval.

Všichni už jsme se těšili na volno, potřebovali jsme teď nějakou dobu nevidět mičudu a zklidnit si to v hlavě.

To je opravdu tak velký rozdíl mezi Evropskou ligou a českou nejvyšší soutěží?

To se nedá vůbec srovnat, je to jiný svět. Hlavně na tom stadionu to jde krásně poznat, jak se mění reklamy a všechno okolo.

Nicméně všechno na začátku nebylo úplně růžové, co?

No, to zranění… Vedli jsme nad rakouskou Admirou v 80. minutě domácí odvety 2:0 a já jsem si přetrhl zadní vaz v kotníku. Hned jsem věděl, že to není dobré, protože jsem takové zranění už měl.

Nejdřív mi říkali, že bude rekonvalescence trvat pár týdnů, tak jsem si říkal, že to je v pohodě. Ten měsíc se dá zvládnout. Ale pak se to protáhlo na dva, to mě štvalo… Utekly mi třeba zápasy s Karabachem a Soluní.

Ale vrátil jste se na Fiorentinu, které jste dal gól. Byl to zatím váš největší fotbalový zážitek?

Asi jo, ale jen tím, že jsem dal gól, protože jsem celý zápas na sobě cítil, že jsem úplně hrozný (smích). Pak to bylo v momentě úplně jiné, ale jinak bylo fakt hodně znát, že jsou jinde.

Kvalitativně?

Jo, úplně. Třeba ten jejich střeďák Borja Valero. Před zápasem kluci někde našli, že má snad tři sta startů ve Španělsku a Itálii, to mě fakt povzbudilo (smích). Prostě top kvalita, bylo to jen ťuk ťuk ťuk, všechno na jeden dotyk v rychlosti.

Stíháte sledovat, jak si vede Sigma ve druhé lize?

S Navrcem jsme ji sledovali furt. V televizi byly přenosy, takže jsme to spolu v Liberci sledovali. Škoda, že na Baníku neuhráli aspoň bod, za druhý poločas by si to kluci zasloužili. Choras to měl dvakrát na noze, na tréninku gólmanovi vždycky pomalu lámal ruce, ale teď to bohužel zkoušel dávat někam placírkou (úsměv).

Tomáš Chorý si závěr podzimu zpestřil v reprezentační jednadvacítce. Proč jste nejel i vy?

Na podzim mi volal trenér Lavička, ale byl jsem dva měsíce mimo. Pak mě ještě chtěl právě na ten poslední zápas do Portugalska, ale trošku mě tahalo stehno, tak jsem to nechtěl riskovat. Měl jsem před sebou ještě hodně zápasů v lize i Evropě. Pochopil to v pohodě, ale bude to pro mě těžké.

Je tam hodně hráčů ze zahraničí, ze Sparty, ze Slavie. Sleduju hodně třeba Tondu Baráka, protože Slavia byla často v televizi. Líbí se mi, jak se vypracoval a nastoupil i za áčko repre. Na to, jak je vysoký, má dobrou techniku a ránu jak kůň. A hlavně je to super kluk.

Ale neříkejte, že v koutku duše nedoufáte v nominaci na Euro.

Nic není nemožné, v lize stačí zahrát tři čtyři zápasy a jste tam. Pak se může stát cokoli. Třeba jako Kliment, který na Euru jednadvacítek dával góly, šel do Stuttgartu a už má nějaké jméno.

Německo je top liga, takže mu to zatím nevyšlo, ale teď už může různě putovat po klubech. A to ne po těch českých, ale evropských, kde jsou hráči lépe placeni. Ale já jsem podepsal smlouvu v Liberci na tři roky, pak se uvidí. Když si to tak vezmu, ani v lize toho nemám odehráno tolik, abych byl vidět. Rozhodně nikam neutíkám.

Odbočme od fotbalu. Jak se vám žije na severu Čech?

Je to úplně něco jiného! Když chodíme v Olomouci na procházky s malým, je to samá pěkná rovinka. Tam je to furt do kopce, z kopce, takže se nadřu (smích). A je tam větší zima, v létě spíš pršelo. I když zrovna pro mě to není nějaká velká tragédie.

Taky se mi líbí, kolik je v Liberci možností co dělat. Byli jsme s taťkou na hokeji v krásné aréně, jsou tam stezky na běhání, na kolo, fakt je tam strašně moc věcí okolo sportu. A Ještěd.

Jste novopečený otec syna Petra. Užíváte si to?

Je to perfektní, vždycky se těším domů. Člověk má obrovskou zodpovědnost a závazek na celý život, ale pro mě je to krásný pocit. Užívám si procházky s ním a všechno okolo. Prostě paráda.