V Třinci si ho vyhlédl ostravský Baník a kariéra Petra Wojnara měla stoupající tendenci. Ocitl se v hledáčku stavitelů mládežnických reprezentací. Se sedmnáctkou se dostal až do finále mistrovství Evropy, se kterou bral stříbrné medaile.

Postupně procházel všemi výběry, zahrál si za Lvíčata. „Kariéru jsem měl nastartovanou dobře, člověk si něco plánuje, ale ne vždy to vyjde tak, jak si to nalajnuje," říká dnes osmadvacetiletý Petr Wojnar.

V lize debutoval v sezoně 2008/2009 v dresu ostravského Baníku, následovalo angažmá v druholigovém Kladně a v roce 2011 přestup do Mladé Boleslavi. „Boleslav patří k našim nejlepším klubům. Moc jsem tam toho ale nenahrál," doplňuje třinecký odchovanec.

Ve městě škodovek stihl pět startů a spíše chodil po hostováních. Jeho štacemi byla Vlašim, Karviná, Třinec a také Banská Bystrica. „Angažmá v Banské Bystrici bylo zvláštní. Líbilo se mi tam, ale problémy byly v tom, že jsem tři měsíce nedostal výplatu. Trošku to nechápu. Klub vlastnil tehdy šéf fotbalového svazu," přehrává si v hlavě Petr Wojnar.

„Problém s penězi nebyl ale jen v Banské Bystrici. Díky pomoci rodiny jsem mohl fungovat. Nebýt její podpory, začal bych chodit do práce dříve," podotýká bývalý mládežnický reprezentant.

Jeho poslední fotbalovou zastávkou byly Vítkovice. „Měl jsem problémy se zraněním. Trápil mě natažený sval. Magnetická rezonance ukázala, že mé potíže mohou mít původ od zad. Ve Vítkovicích jsme se nakonec dohodli na ukončení smlouvy," poznamenal Petr Wojnar.

V jarní části bude oblékat dres Hlučína. „Dostal jsem na Hlučín dobré reference. Je to dobrá fotbalová adresa, spousta kluků mých známých se tam vykopala. Navíc mě přesvědčila osoba trenéra Milana Valachoviče," vysvětluje důvod svého stěhování do Hlučína.

Zkušený kouč s ním počítá do středu zálohy. „Vzhledem ke svým zkušenostem mám pomáhat mladým a tvořit hru," říká fotbalista, jenž má na kontě dvaatřicet prvoligových startů.

Na profi fotbal už Petr Wojnar tolik nemyslí. „Ambice na první ligu nemám, druhá liga by ještě šla, ale teď jsem spokojený. Chodím do práce, která mě naplňuje," končí krátké povídání Petr Wojnar, který pracuje ve firmě obchodující s ocelí.