II. LIGA: Hlučín - Vlašim 0:5

Jako by se v sobotu proti sobě postavil učitel a žák. Vyučovali hosté a nové poznatky dost nevybíravým způsobem získával Hlučín. První lekce začala ve čtrnácté minutě. Středová řada Vlašimi si několikrát vyměnila balon, před Berkovcem se zčistajasna vynořil kapitán Jungr a stylem „pojď sem, kam jdeš“ zakončil přesně k tyči.

Netrvalo dlouho a domácí obrana se znovu ocitla v patové situaci. Střelec úvodní branky Jungr potáhl do středu, krásnou uličkou našel vlašimského snipera zapůjčeného z Baníku Ostrava Miloslava Strnada, který z úhlu „angličanem“ o tyč započal své galapředstavení.

Hlučín byl v tu chvíli absolutně jalový. Jeho hráči byli v soubojích pozdě a vinou častých ztrát se zbytečně dostávali pod tlak. Utrum tomuto trápení z plných plic udal Petr Bogdaň, jenž se netradičně objevil na pozici defenzivního štítu, a své týmové parťáky pěkně seřval.

Nejvíc si vzal jeho slova k srdci stoper Ulma. V pětadvacáté minutě totiž z dobrých dvaceti metrů napálil pravou tyč Tomovy svatyně. A Hlučínští v další fázi hry skutečně zabrali. Mareš nejprve ze střední vzdálenosti notně protáhl zatím nejlepšího gólmana druhé ligy.

Záhy se Toma zaskvěl podruhé. Schulmeister se hezky prokličkoval ke střele, levačkou tvrdě vypálil, jenže nechal jen vyniknout svého protivníka mezi třemi tyčemi. Velkou možnost měl i Nuc, ale, ano, samozřejmě, na místě byl včas znovu Michal Toma.

V šestatřicáté minutě se hlučínským stadionem linul pískot věnovaný hlavnímu sudímu. Bogdaň ve vápně upadl po souboji se Schustrem, ale píšťalka Roberta Hájka zůstala němá. Z následného protiútoku špílmachr hostí Jungr opět posunul Strnadovi, jenž z úhlu zvyšoval na 3:0 pro Vlašim.

„Nejspíš bychom se mohli bavit i o regulérnosti prvního gólu, jestli se náhodou nejednalo o ofsajdové postavení. Bez videa to zhodnotit nelze. Při pohledu z lavičky však možná o penaltový zákrok šlo,“ připouštěl po zápase novic na trenérské stolici Hlučína Jaroslav Gürtler.

První poločas zakončil krvavý šrám v obličeji Milana Krmpotiče, domácí ovšem krváceli výsledkově a to všem dnům zdaleka nebyl konec.

Nový hlučínský kouč reagoval na nepříznivý vývoj stažením Bogdaně do středu obrany a Ulmu vystřídal Mozol. Druhá půle odstartovala velkou příležitostí Průchy. Na levém kraji převzal přihrávku od Kotyzi a pelášil sám na Berkovce. Mířidla ale sešteloval doslova mizerně.

Běžela padesátá minuta, když se domácí mohli podruhé v utkání uvztekat. Hošek prostrčil míč Schulmeistrovi, který rozvlnil vlašimskou síť. Praporek pomezního však byl nahoře. „Osobně si myslím, že branka padla v souladu s pravidly. Rozhodčí mi tvrdili, že jsem stál půlmetru v ofsajdu. Bylo to odpískané, takže gól neplatil,“ popisoval právě domácí kapitán Jan Schulmeister.

Poprava Hlučína měla pokračování. Hlavně díky stabilně velice dobrého výkonu Martina Kotyzy. Poprvé z rohu našel Bukače, jenž změnil dráhu letu míče, a vlašimská střídačka se nacházela v euforii – 0:4. Kotyzovo sebevědomí patrně nabývalo na intenzitě, protože za pár okamžiku efektně obhodil Mareše, ovšem příhra do středu vápna nenašla adresáta.

Hlučínská hra byla na odpis. Hráči si na trávníku vůbec nerozuměli, kupili školácké chyby a Vlašim vyrážela do smrtících brejků. V osmašedesáté minutě však jen tak nazdařbůh vystřelil Nuc a dalekonosnou ránu z bezmála pětatřiceti metrů vyrážel Toma konečky prstů nad. Za tři minutky pak prošel Schulmeister do šestnáctky, ale orazítkoval jen tyčku.

Dá se říci, že hrdinové zápasu byli dva. Michal Toma v bráně a útočník s instinktem zabijáka Miloslav Strnad. Když do začátku nastavení chyběl jen kousek, dostal parádní balon za obranu, na levé straně si povodil stínujícího obránce Hlučína a po úspěšně nasazených jesličkách krásně šajtlí prostřelil Berkovce potřetí.

Šlo o jeho druhý hattrick v řadě, což při Strnadově střídání z pětaosmdesáté minuty patřičně ocenila i hrstka hostujících fanoušků. Náskok Vlašimi mohl být šestigólový, jenže chvíli před závěrečným hvizdem hlavou netrefil prázdnou bránu Boháč.

Jestliže se vrátíme k původní myšlence, Hlučín by po tomto utkání skládal reparát skoro ve všech herních činnostech, kdežto Vlašim opouštěla hřiště v pozici jasného premianta. Po dopolední výhře Znojma v Třinci, zůstávají hlučínští borci jedinými, kteří v této sezoně ještě vůbec nebodovali. V obraně, kombinaci a koncovce mají po sobotním propadáku co dohánět.

Na druhou stranu při pohledu na nejlepší fotbalisty hostí jako Marka Jungra, Martina Kotyzu, Miloslava Strnada či v bráně excelentního Michala Tomu je vcelku pochopitelné, proč Vlašim minimálně do zítřka povede druholigovou tabulku. Vždyť má formu jako trám.

„Sledoval jsem poslední dva zápasy Hlučína. Bylo mi jasné, že je v útoku nebezpečný. Hlavně díky Janu Schulmeistrovi. Na druhou stranu tady byla pomalá defenzíva, která nepracuje tak, jak by měla. Vyhodnotili jsme to dobře a utkání se nám povedlo,“ konstatoval dobře naladěný trenér Vlašimi Roman Nádvorník.

Jeho protějšek Jaroslav Gürtler hned v prvním utkání na hlučínské lavičce vyinkasoval těžký debakl. „Věděli jsme o ofenzivní síle vlašimského mužstva. Měli jsme nějaké šance, ale nebyli jsme je schopni gólově zrealizovat, kdežto hosté z prvních tří střel na bránu, vytěžili tři góly. Nevyšel nám ani tah s posunutím Bogdaně na post defenzivního záložníka. Soupeř byl lepší a jednoznačně si vítězství zasloužil,“ pogratuloval na závěr kouč domácích.

Petr Dušek