Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Vožníka naše redakce zastihla na tradiční fotbalové exhibici v Kravařích, jejíž výtěžek putoval na konto stacionáře Mraveneček. Střetla se stará garda Kaučuku a výběr sportovních osobností Opavska. „Nevynechal jsem ani jeden ročník,“ vypichoval Jan Vožník, jenž nastoupil za opavské veterány a v minulosti si třeba zkusil ligu ve Vítkovicích.

Otázka, kterou při podobných exhibicích nejspíš dostáváte často: Připomněl jste si staré časy? Potažmo, jak se fotbal od těch starých časů změnil?

Po zápase jsme zůstali sedět s manželkami a povídali si s fanoušky o tom, co je třeba zlepšit apod. Mladí fotbalisté dneska jedou hned pryč. Je jiná doba. Fotbal je rychlejší a divočejší.

I přesto jste na něj nezanevřel. Hrajete za rezervu Velkých Hoštic, že?

Ano, stále ještě působím v hoštickém béčku. Vždyť někteří z mých spoluhráčů by klidně mohli být mí synové. Jim je devatenáct, mi sedmačtyřicet. Velký rozdíl.

Sedmačtyřicet let, to je skutečně nevídané. Nepřipadáte si mezi mladými přestárlý?

Hraju tam se svými synovci. Cítím se mezi nimi dobře. Takový jejich táta.

Troufl byste si ještě na vyšší soutěž?

Všechno je jen o tréninku. Vyšší už asi těžko. Pokud člověk podniká a nemá čas trénovat, nedá se to.

Jste znám jako velký patriot velkohoštického fotbalu. Vládne spokojenost s osmým místem z nedávno uplynulého ročníku I. A třídy?

Štěstí, že jsme se zachránili a pohybovali se ve středu tabulky. Doma předvádíme dobré výkony, venku je to krapet horší. Máme hodně cizích hráčů. Z Hlučínska, Ostravska. Diváci jsou naštvaní, jelikož to nejsou místní. Na druhou stranu, pokud místní na I.A třídu nemají, nemůžeme v této soutěži hrát.

Říká se, že hlavně tohle fanoušci na vesnicích chtějí. S nadsázkou řečeno: samotné výsledky nejsou tolik důležité, hlavně ať nastupují místní. Bez nich pro diváky vše ztrácí na atraktivitě. Souhlasíte?

Ano. Chodí se na dobré pivo, na párek a podívat se na své kluky. Tři základní věci, které jsou vyžadovány.

Kromě toho, že vypomáháte béčku, máte v hoštickém fotbale ještě i jinou úlohu?

Zastával jsem také funkci ve výboru, ale společně s podnikáním se to nedalo stíhat. Nyní sem tam chodím pomáhat, ale jako funkcionář již nepůsobím.

Jak moc se fotbal ve Velkých Hošticích změnil od kritické sezony, kdy mužstvo bylo po podzimní části hlavním kandidátem na sestup z I. A třídy? Hovoříme přibližně o dva roky staré záležitosti.

Přišli noví sponzoři. Upravilo se hřiště. Máme nové kabiny. Je to úplně o něčem jiném, než to bývalo za nás. Tenkrát dvě sprchy, dneska jich tam je sedm (smích). Zázemí je stoprocentní, akorát fotbal kdyby se trochu zlepšil.

Má klub ambice se probojovat do vyšší soutěže?

Měl by, ale I.A třída je pro něj naprosto ideální. Když jsme hráli krajský přebor, jezdilo se do Jablunkova, Orlové. Kdo tam z fanoušků pojede? Nikdo. Nyní se potkáváme s okolními obcemi – Bolaticemi, Kobeřicemi apod., kde naši příznivci mohou vyrazit třeba na kole. Pořád je plný dům.

Co bratr Tomáš? Kde je mu vlastně konec? Na podzim ještě střílel góly za Štítinu.

Hrajeme spolu za béčko Velkých Hoštic. Do rezervy přitáhl několik zkušených fotbalistů. Okresní trojku jsme chtěli zachránit. To se naštěstí povedlo.

Už nechtěl pokračovat v I. B třídě?

Musel se vrátit. Předseda oddílu totiž řekl, že béčko nesmí sestoupit, a postahoval všechny hráče z hostování.

Pojďme ještě k exhibici. V dresu staré gardy SFC vás vídáme pravidelně. Užil jste i souboj se známými sportovními osobnostmi Opavska?

Byl jsem na každém ročníku. Nyní tedy i na jubilejním desátém. Opět se přišla podívat spousta diváků. Padaly góly a utkání se muselo líbit. Stará garda se po dlouhé době opět potkala a zahrála si fotbálek, jak se říká, do nožky. Bez emocí. Pro radost.

Na závěr se nejspíš ani nejde zeptat na něco jiného. Jak dlouhého trvání ještě bude mít aktivní fotbalová kariéra Jana Vožníka?

Řeknu to takhle, víkend bez fotbalu pro mě není víkend, takže dokud to půjde, budu hrát.

Petr Dušek