VYBRAT REGION
Zavřít mapu

OPAVSKÉ HVĚZDY: Lukáš Černín nelituje, že dal profi fotbalu brzy sbohem

Opava /SERIÁL DENÍKU/ – Lukáš Černín patřil do kategorie fotbalistů, kteří museli snášet těžký úděl odchovance. Místo v sestavě měly vesměs zabukovány posily z jiných klubů, a tak i krajní obránce si musel projít kolečko hostování po jiných klubech.

3.4.2011 2
SDÍLEJ:

Lukáš ČernínFoto: archiv Lukáše Černína

Za svou poměrně krátkou kariéru nastřádal na své konto pětačtyřicet prvoligových startů, dokonce se jednou zapsal mezi střelce. K jeho největším zážitkům patří utkání s pražskou Spartou, který Slezský FC vyhrál brankou Lumíra Sedláčka v poslední minutě 2:1, a Lukáš tento památný duel odehrál v základní sestavě.

Dnes je mu pětatřicet a na rozdíl od svých vrstevníků už velký fotbal nehraje. Svým způsobem se na jeho předčasném konci podepsali ukrajinští majitelé, kteří zhatili jeho přestup do ruského týmu KamAZ Naberežnyje Čelny. „Cítil jsem velké zklamání, ale zášť rozhodně ne,“ vzpomíná Lukáš Černín.

Vedle Opavy byly jeho osudovým klubem Kravaře. Do divizního celku přišel nejdříve jen na chvilkovou výpomoc. Asi tomu chtěl i osud a Lukáš Černín kravařský tým vede jako hlavní kouč. V plánu má studium profi licence a jeho snem je vést prvoligové mužstvo a nejlépe Opavu. V době své ligové kariéry byl některými fanoušky označován za pařmena, bohéma, tomu se nyní už jen usmívá.

K jeho osobě je také třeba říci, že právě on se výraznou měrou podílel na restartu kariéry Zbyňka Pospěcha a ne jenom pan Kubíček, jak v médiích často uvádí.

Kariéru rozjel ve Vítkovicích

Ještě v Opavě nasazovali trenéři Lukáše Černína na hrot, kovaným útočníkem se ale nikdy nestal. „Ale jen v žákovském věku. V dorostu mě trenéři nasazovali do obrany nebo zálohy,“ připomíná současný kouč divizních Kravař. V patnácti byl poprvé nucen Opavu opustit, ve své věkové kategorii vynikal a jeho výkony nezůstaly bez povšimnutí v nedalekých Vítkovicích, které stejně jako ostravský Baník měly mládežnické centrum.

„Ve Vítkovicích jsem strávil celkem čtyři roky. Vzpomínám si, že mým prvním trenérem byl Martin Rozhon, se kterým jsem nakonec za Opavu hrával,“ poznamenal Černín. Po přechodu z mladšího dorostu do starší kategorie musel opavský odchovanec do béčkového celku.

„Paradoxem je, že do B dorostu putovali se mnou ještě Michal Václavík s Danielem Tchuřem. A vlastně my tři a ještě Patrik Siegl jsme to dotáhli až do ligy, což se žádnému našemu spoluhráči nepodařilo,“ podotýká Černín. „Pokud je kluk poctivý a maká na sobě, o jeho dalším posunu se rozhoduje až ve starším dorostu. To jsem si několikrát ověřil, třeba mladí kluci z Baníku hrávali pomalu všichni v nároďáku a do mužů se nedostal téměř nikdo,“ doplnil Černín.

Fotbalová euforie aneb odchovanci trpěli

Po čtyřech letech ve Vítkovicích si Lukáš Černín společně s dalším Opavákem Danem Kuttym střihl ještě dvouletou vojenskou službu v divizní Dukle Hranice. „Jako dvacetiletý jsem se vrátil do Opavy s nadějemi, že se porvu o místo v ligovém kádru,“ vzpomíná dnes pětatřicetiletý fotbalista.

Jenomže jeho kariéra měla jít nahoru v době, kdy Opava hrála první ligu a odchovanci zase až tolik prostoru nedostávali. „Čekal mě koloběh hostovaček,“ krčí rameny. Společně s Janem Hasprou zamířil na půl roku do Havířova, následoval další půlrok, tentokrát ve Vítkovicích, tam mu mimo jiné společnost dělali Ivo Farský s Vilémem Axmannem.

Přišel rok 1998 a Lukáši Černínovi se začalo blýskat na lepší časy. Během půlroku nastoupil v lize ve čtrnácti zápasech. „V zimě ale do kabiny dorazily posily jako třeba Pavel Harazim a já musel znovu na hostování nejdříve do Třince a na jaře do Mladé Boleslavi,“ popisuje své další stěhování.

Na angažmá v městě Škodovek ale vzpomíná velmi pozitivně. „Byl jsem tam maximálně spokojený. Trénovali nás pánové Staner s Plíškem, oba dnes jako hlavní koučují ligová mužstva,“ přichází Lukáš s další vzpomínkou. Po štaci v Boleslavi se vrátil do Slezska natrvalo. „Zažil jsem krásné roky, zejména rok pod Karlem Jarůškem byl fantastický. Měli jsme vynikající partu, skvělého kouče, k tomu famózní diváci, prostě paráda,“ rozplývá se nad tímto obdobím.

Při otázce na kočovný život odchovance Lukáš Černín v klidu odpovídá: „Vstřebával jsem to až později. Bylo mi jasné, že hráči, kteří do klubu přijdou za nějaké peníze, musí hrát. Nikomu to za zlé nemám.“

Samozřejmě, že pocit křivdy občas cítil: „Vadilo mi, že za trenéra Bartla jsem odehrál celý podzim v základní sestavě, a myslím si, že ne špatně, a nakonec mě čekal odchod do Boleslavi. Na druhou stranu mě to obohatilo o další nové zážitky, měl jsem možnost poznat celou řadu zajímavých lidí.“

Může se pyšnit skalpem Sparty

Zápasy s pražskou Spartou byly pro Opavu vždy velkým svátkem. A také se stalo, že ve dvou případech velkoklub z Letné odjel poražen. V paměti všech je velký zápas, kdy se Ivo Farský trefil, jak se říká od pokladen. „Tohle utkání jsem vnímal jako fantastické, v srdci fandů nezapomenutelné. Já v té době byl na hostování, ve skrytu duše jsem klukům i záviděl,“ přiznává Černín.

Nakonec se dočkal i on. Opava totiž Spartu porazila ještě jednou, gólem Lumíra Sedláčka v poslední minutě 2:1. „Hrál jsem v základní sestavě, tenhle zápas byl pro mě obrovským zážitkem a dodnes na něj vzpomínám. Vidět nadšené diváky, jejich hrdost z vítězství nad takovým klubem, jakým je Sparta, to se prostě nezapomíná,“ zasnil se Lukáš Černín.

Tím, že kopal ligu, si měl možnost zahrát i proti velkým fotbalovým celebritám. „Jako mladý jsem si s tím velkou hlavu nedělal. Ale když člověk s postupem času zjistí, že hrál proti takovým hvězdám jako Jan Koller, Vratislav Lokvenc nebo Michal Bílek, je to příjemné. I když na historii nelpím, někdy se na fotografie z těchto utkání rád podívám,“ svěřil se Černín.

Angažmá v Rusku zhatilo ukrajinské vedení

Jak již bylo zmíněno, jedno z nejkrásnějších období své hráčské kariéry prožil Lukáš Černín za trenéra Karla Jarůška. V následujícím roce ale přišel pád na tvrdou zem. V Opavě začalo takzvané období ukrajinských majitelů, které nakonec skončilo o dva roky později opavskou fotbalovou smrtí.

„Ve snaze přinést do klubu peníze přišel do Opavy nový sponzor, který měl velké plány, jak to nakonec dopadlo, je věc druhá,“ začíná povídání o smutném období své kariéry Lukáš Černín. Fanoušky i hráči milovaný trenér Karel Jarůšek opavskou apokalypsu předpokládal a na vlastní žádost sám skončil. Trenérského kormidla se chopil Tomáš Matějček, svéráz z Karlových Varů.

„Za tohoto trenéra jsem moc nehrával a během podzimní části mi bylo jasné, že dny v Opavě mám sečteny. Naskytla se mi možnost odejít do ciziny. Byl jsem ve spojení s Tomášem Vychodilem, který té době už hrával v Rusku a přes jeho manažera se mi naskytla možnost zkoušky v druholigovém celku KamAZ Naberežnyje Čelny,“ pokračuje Černín ve vyprávění.

„Nebál jsem se toho, byla to pro mě i svým způsobem nová výzva, nová motivace. Odletěl jsem do Moskvy a následně do Kamazu,“ popisuje své ruské kroky. Hned první dny pobytu v Rusku naznačily, že se opavský odchovanec brzy dočká kontraktu.

„Podmínky v Rusku byly výborné, o hráče bylo skvěle postaráno, během tříměsíční přípravy jsem se dostal i několikrát domů, klub mi vždy dal letenku a já se mohl na pár dnů vrátit. Během soustředění v Turecku bylo jasné, že vedení má o mě zájem. Ukázali mi podmínky smlouvy, které byly pro mě hodně dobré. Hlavně taky proto, že já jako odchovanec jsem měl vždy v Opavě jednu z nejnižších smluv,“ zdůrazňuje Černín, který vzápětí kontrakt s Kamazem podepsal.

„Byl jsem nadmíru spokojený, to jsem ovšem nečekal, že přijde těžká rána, kterou mi zasadila Opava. Tehdejší vedení si za mě řeklo takovou částku, která nebyla ani pro ruský klub akceptovatelná,“ přehrává si v hlavě smutnou vzpomínku. „Přitom Slezský FC neměl o mě zájem, dodnes to nechápu, mohli mít něco, tak neměli nic,“ mávne Lukáš Černín s odstupem času rukou.

Smutný a zklamaný se byl nucen vrátit domů. „Do Ruska jsem se strašně těšil, ty tři měsíce byly pro mě nezapomenutelné. Uvnitř jsem cítil bolest, ale na to se v životě nehraje,“ konstatuje odchovanec opavského fotbalu. Nakonec skončil v druholigové Holici. Majitel HFK, Dostál, které po sezoně sestoupilo do třetí ligy, chtěl Černína na přestup, bohužel Opava si řekla o 400 000 korun a z celé transakce sešlo.

„V té chvíli ve mně uzrálo rozhodnutí na velký fotbal se vykašlat. Odešel jsem do Kravař s tím, že budu hrát amatérský fotbal a po půl roce se ze mě stane volný hráč,“ řekl krajní obránce.

Kravaře, osudová štace

Jeho plány, zbavit se v kravařském azylu opavského věznění, nabraly možná nečekaně jiných rozměrů. „Nějak se to vyvrbilo jinak a já už v Kravařích kroutím sedmý rok,“ usmívá se nyní nová posila Chlebičova. Dnes je mu pětatřicet a klidně mohl ještě někde kopat druhou ligu, případně nějakou nižší soutěž v zahraničí.

„Pověsil jsem profi fotbal na hřebík a tohoto rozhodnutí nelituji. Asi by mě nebavilo někde jezdit třeba po Rakousku za 15, 20 tisíc,“ tvrdí Černín. Kravaře zpočátku vedl jako hrající kouč, nyní se už ale věnuje výhradně trenéřině.

„Je to tak lepší, pro radost jsem si chodil zahrát do Velkých Hoštic, nyní do Chlebičova. V Hošticích se nám soutěž před rokem a půl podařilo zachránit, věřím, že úspěšní budeme i nyní. Jsem typ člověka, který musí pořád o něco hrát, i proto je Chlebičov pro mě další výzvou,“ doplňuje.

Ještě jedna zajímavost: na kravařské lavičce působí již šestým rokem.

Studium trenérské jedničky a v budoucnu do ligy

Mladý ambiciózní kouč pomýšlí i na vyšší soutěže. „Každý trenér by chtěl jednou vést národní tým,“ usmívá se. „Chci se posunout výše, samozřejmě, že tomu musí odpovídat i trenérské vzdělání,“ uvědomuje si kravařský trenér. „Už jsem jedny přijímačky na profi licenci absolvoval, bohužel neúspěšně. Dodnes nechápu, proč mě nepřijali, vedli jsme divizi a na zkoušky jsem byl dobře připraven. Asi jsem neměl ten správný vítr v zádech jako někteří jiní,“ naznačuje, že vše nebylo zrovna košer.

Nyní se ke studiu hlásí znovu, společně se svými bývalými opavskými spoluhráči Jaroslavem Kolínkem a Danem Kuttym. Jeho přáním je jednou trénovat Opavu. „Opava patří do mého srdce, uvidíme, co nám ale život přinese,“ říká Černín.

Vzhledem k jeho nízkému věku mu svěřenci tykají, problém v tom nevidí. „Vše je o přirozeném respektu, mohu říci, že s kluky mám dobrý vztah,“ poznamenal trenér, který měl už na stole i dvě trenérské nabídky z konkurenčních klubů. „Obě jsem odmítl, šlo o MSFL a jednu z dorostu,“ dodal.

Lukáš Černín se už jako trenér podílel i na restartu kariéry „rebela“ Zbyňka Pospěcha, v rozhovorech o současném útočníkovi pražské Slavie a je ale „Čefon“ opomíjen. „Zbyňkovi jsem chtěl pomoci, o žádné chvalozpěvy nestojím. V Kravařích s námi trénoval třeba i Pavel Zavadil, pro náš tým je účast těchto ligových borců zpestřením,“ podotýká Černín.

Jenomže Pospěch byl zcela jiný případ, nebýt Černína, těžko by se ve Slavii chytal. „Je pravdou, že tréninkové manko měl. U nás dostala jeho příprava nějaký řád,“ míní kouč Kravař, poděkování se mu ale za to nedostalo. „Jak říkám o žádné díky nestojím,“ dodává mladý trenér.

Miluje Terezku, fotbal a tenis

Vedle fotbalu propadl Lukáš i tenisu. Civilním povoláním je správce tenisových kurtů. „Tenis je po fotbale mým druhým nejoblíbenějším sportem, proto si vážím toho, že práce je zároveň mým koníčkem,“ vyznává se Lukáš Černín, který se svou přítelkyní Terezou si v současné době zařizuje nové bydlení.

Než nastoupil na kurty, dělal vedle trénování v Kravařích i pomocné práce na stavbách. „Neviděl jsem v tom problém. Karel Jarůšek nám vždycky říkal, že se nemáme stydět za práci, kterou děláme, a to ať už hrajeme fotbal nebo skládáme uhlí,“ zdůrazňuje. „Fotbal mě svým způsobem vychoval, dal mi nějaký řád,“ řekl Černín, který je vyučen v oboru mechanik strojů a zařízení s maturitou.

Nyní se na kurtech v opavském tenis–centru chystají na novou sezonu. „Nyní stavíme hřiště, je to pořádná fuška, ale zároveň krásná práce,“ tvrdí jeden z hlavních organizátorů vánočního turnaje Friendly cupu.

A jak dlouho trvá Lukáši Černínovi vyplést tenisovou raketu? „Když se vsadím, tak patnáct minut, normálně ale dvacet,“ dodává pyšně.

Bohém či večírků král

Lukáš Černín byl jako hráč řazen některými do škatulky bohémů či večírkových králů. „Nad tím se už jen usmívám,“ kroutí hlavou. „Myslím si, že jsem zodpovědný člověk. Řeknu to takhle: hvězdám se ledasco odpustilo, nám obyčejným ne. Nezastírám, že jsem si nějaké to pivko dal nebo někde nezašel, o žádné extrémy ale nešlo,“ míní dnes už trenér Lukáš Černín.

„Navíc my odchovanci jsme byli v Opavě známí,“ dodává. Svého času se mezi opavské večírkové krále řadil útočník Petr Švancara. „Na něj vzpomínám hodně rád. Byl akční, ale zároveň profesionál,“ uzavírá Lukáš Černín.

Autor: Roman Brhel

3.4.2011 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:
Cyklostezka. Ilustrační foto.

Cyklostezka má spojit Kravaře s Benešovem

Veřejné prostranství v okolí Červeného kostela v Hlučíně. Ilustrační foto.

Červený kostel se dočká změn

Souhrn fotbalového víkendu

/VÝSLEDKY, FOTOGALERIE/ Přinášíme vám výsledkový servis víkendových fotbalových zápasů na Opavsku a Hlučínsku.

Festival Hrady přilákal do Hradce tisíce návštěvníků

/VELKÁ FOTOGALERIE/ Na dvou pódiích se vystřídala dvacítka kapel a interpretů

V pondělí začíná rekonstrukce jedné z hlavních opavských dopravních tepen

Od Domu kultury Petra Bezruče v Opavě až po obchodní centrum na konci Kateřinek se bude pokládat nový asfalt.

AKTUALIZOVÁNO

II. LIGA: Opava – Sokolov 0:0

/VIDEA, FOTOGALERIE/ Po střeleckých hodech přišel půst. Opavští fotbalisté v sobotu na domácím trávníku uhráli se Sokolovem pouze bezbrankovou remízu. Slezané přitom v prvním poločase měli několik šancí, ani jednu ale neproměnili.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení