VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Radek Látal: Návrat do Olomouce byl můj velký omyl

(ROZHOVOR) Radek Látal, současný trenér Slezského FC Opava toho ve svém fotbalovém životě zažil mnoho. Má za sebou veleúspěšnou hráčskou kariéru. Pravý obránce či záložník zářil i na mezinárodní scéně. Vždyť stříbrnou medailí nebo ziskem Poháru UEFA se nemůže pochlubit každý.

17.2.2009
SDÍLEJ:

Radoslav LátalFoto: DENÍK / Vladimír Žurek

Svou hru měl postavenou na poctivosti, vše dělal naplno. Úspěšný byl i na domácí scéně, s mateřskou Sigmou bojoval o nejvyšší příčky, s Baníkem pak získal mistrovský titul a vyhrál Český pohár. I přes tyto nesporné úspěchy zažil ve své kariéře zklamání.

Tím největším byl návrat ze Schalke do Olomouce. „To byl můj největší kopanec. Do dneška nechápu, proč jsem nezůstal v Schalke, kde mi nabízeli tříletou smlouvu. Vrátil jsem se do Sigmy, ze které jsem se musel po půlroce poroučet,“ kroutí při vzpomínkách na doby dávno minulé Radek Látal.

Dvakrát se o něj zajímala pražská Sparta. V prvním případě ho nepustila Sigma, ve druhém neměl zájem on. Byť s fotbalem skončil, kopačky na hřebík definitivně nepověsil, pro radost si chodí zakopat do Janovic.

Jeho hlavní náplní je ale trenéřina. Během herního soustředění v Břeclavi jsme po snídani společně s Radkem Látalem zavzpomínali hlavně na léta minulá.

Radku, máte za sebou úspěšnou hráčskou kariéru. Můžeme se za ní společně ohlédnout?

Abych byl upřímný, začátky byly pro mě těžké. V osmnácti letech jsem odešel z domova a začal si zvykat na samostatný život. Začal jsem v olomouckém dorostu, v devatenácti mě přeřadili do áčka. Najedou jsem byl ve společnosti takových plejerů jako Beznoska, Lauda, Doležílek nebo Drulák. Společně s Pavlem Hapalem jsme si ale brzy vydobyli místo v sestavě. Začalo období, kdy se Sigmě začalo dařit, hráli jsme o špici tabulky. Přišly zápasy Poháru UEFA s Hamburkem, a to jsme se dostali do povědomí fotbalového světa, což se projevilo i v nabídce z Německa.

Kdy jste si začal uvědomovat, že se budete fotbalem živit?

Hrál jsem za Prostějov a tenkrát jsme byli na turnaji v Olomouci, kde jsem trenéry Sigmy zaujal a mohl přejít do tréninkového střediska mládeže. Dlouho jsme s tátou zvažovali, zda do toho jít. Nakonec jsme se domluvili, že pokud mi to nepůjde, vrátím se zpět. Nestalo se tak, já v Olomouci zůstal a v té době jsem byl profifotbalu blíže.

Vaše kariéra je spjata s Pavlem Hapalem. Hovořilo se o vás jako o olomouckých dvojčatech…

Přišli jsme do Sigmy spolu. Navštěvovali společně školu, chodili na tréninky. Vlastně i v Německu jsme bydleli kousek od sebe a pravidelně se navštěvovali.

Jako začínající trenéry vás provázel Jirka Neček…

Jirku jsme znali. V našich trenérských začátcích nás provázel, hodně nám pomáhal a pomáhá. Je to člověk s obrovským přehledem.

Vás Hanáky také hodně ovlivnil Karel Brückner. Je to tak?

Za svou kariéru jsem potkal hodně trenérů. Hráč pochopí, kdy mu kouč má co dát a kdy ne. Karel Brückner nás uměl skvěle připravit. I když jsme byli unaveni, vycítil, co potřebujeme. Nedám na něj dopustit.

Dalším takovým zlomem ve vaší kariéře bylo angažmá v Schalke…

Tohle angažmá bylo povedené a proměi osudové. Začátek až tak idylický ale nebyl. Moje malá měla tenkrát čtyři měsíce a v Německu nám onemocněla. Já neuměl řeč, můj manažer nebyl nablízku. Měl jsem chuť se na vše vykašlat a vrátit se domů.

Nakonec jste vydržel. V první sezoně dokonce nastřílel sedm branek…

Byl jsem na tom obdobně jako Michal Kadlec. Nejdříve jsem byl v Schalke na hostování s roční opcí, až pak semé angažmá změnilo v přestup. Do klubu jsem přišel jako pravý obránce či záložník. Tenkrát se ale v Schalke zranili útočníci a já šel na hrot, z toho bylo těch sedm branek.

Asi bylo příjemné, že v klubu působil Jiří Němec?

To každopádně. Hlavně v začátcích mi pomohl. Já neuměl německy ani slovo, Jirka tak vše řešil za mě, hlavně komunikaci s trenérem.

Německy jste se ale naučil?

Ano, byla to nutnost. Kluci v kabině si mysleli, že když mluvíme česky, tak je pomlouváme. Přišli za mnou, ať s tím něco udělám. To mě donutilo naučit se německy co nejrychleji.

Nakonec jste se Schalke urvali Pohár UEFA, přitom až zase tak hvězdný tým jste neměli…

Neměli jsme tým složený z hvězd. V kabině ale byla vynikající parta a ta dělala divy. Třeba ve finále nás čekal Inter Milán, ten měl kádr složený ze zvučnějších jmen a my jsme ho dokázali porazit. Svou roli hrál i fakt, že náš tým byl delší dobu pohromadě.

V jednatřiceti následoval návrat do Čech, přitom vaše kariéra byla na vrcholu, nebylo to trochu brzy?

Návrat do Sigmy byl můj životní omyl, obrovská chyba. Ještě před odjezdemdo Čech mi v Schalke dávali novou tříletou smlouvu. Já si bohužel trval na svém a upřednostňoval návrat do Čech.

Za půl rok se vás ale Sigma zbavila…

Hned po měsíci mého pobytu v Olomouci nastal problém. Můžu ale být rád, že jsem šel do Ostravy.

Baník byl jediným zájemcem? Nepřemýšlel jste třeba o cizině?

Ostrava se ozvala jako první. S Pavlem a Lojzou Hadamczikem jsme byli hned domluveni. Baník mě chtěl okamžitě, a to rozhodlo. Nějaké nabídky byly i z Rakouska, ven jsem ovšem jít nechtěl.

V Baníku jste navázal na své působení ze Schalke. Přišel titul a pak vítězství v Českém poháru…

Ostrava i Schalke jsou obě hornické města. I Baník měl tým, který byl spolu tři roky pohromadě, navíc skvělou partu. Třeba s takovým Zdeňkem Pospěchem jsme hráli spolu pořád na pravé straně.

Po zisku Českého poháru jste mohl klidně ještě pokračovat. Proč jste se rozhodl kopačky pověsit na hřebík?

Uzrálo ve mně rozhodnutí skončit. Klub mi nabídl práci. A přece jen končit se má na vrcholu.

Samostatnou kapitolou byla reprezentace. Kdy jste se poprvé vůbec objevil v národním týmu?

Bylo to za trenéra Máčaly. Tenkrát jsme hráli ve Španělsku a zápas skončil remízou 1:1, hra nebyla špatná, národní tým prošel procesem omlaďování a já se v něm zabydlel. Samozřejmě, že zpočátku jsem jen naskakoval sporadicky, ale s přibývajícím časem jsem si vybudoval místo v základní sestavě. Kariéra to byla pěkná. Získali jsme stříbrné medaile v Anglii, i když já si kvůli karetnímu trestu finále nezahrál, což mě mrzelo.

Většinou každý hráč, který září na domácí scéně, neuteče vábení Sparty. Jak to bylo ve vašem případě?

Tak umě to bylo dvakrát. Ještě když jsem hrával za Sigmu, jsem seděl v brněnském hotelu Voroněž s tehdějším manažerem Sparty Zdeňkem Nehodou. Na všem jsme byli domluveni a já počítal, že ve Spartě skončím. Jenomže se nedomluvily kluby a já zůstal v Sigmě. Podruhé se Sparta ozvala při mém návratu ze Schalke. To jsem ale já byl rozhodnutý, že v Česku půjdu jen do Olomouce.

Po ukončení hráčské kariéry jste začal koketovat s tréneřinou, nejdříve jste ale v Baníku působil jako vedoucí mužstva…

Teprve jsem byl přihlášený na trenérská studia. V Ostravě začal trénovat Pavel Hapal s Jirkou Nečkem a já jsem se jim snažil pomáhat. Mohu ale říci, že být trenérem není jednoduché. Z pozice hráče to člověk vidí jinak.

V Ostravě jste ale nakonec nezůstal, proč?

Do Baníku přišel pan Lička a ten řekl, že se mnou nepočítá. Musím ale říci, že smlouvu mi splnili do puntíku, což se v Česku zase tak nevidí. Trénoval jsem ve Frýdku a Baník mě platil. Některé věci pro mě jako pro trenéra byly nové. Ať už to bylo stejné oblečení nebo tréninkové podmínky. Třeba o hřiště jsme se dělili s dorostem a místo na umělce trénovali na škváře. Pomalu jsem se snažil zavádět nové věci, přišli noví kluci, práce mě bavila a i výsledkově se mi dařilo. Na Frýdek nedám dopustit.

Další postup v trenérské kariéře je angažmá v Opavě. Zde jste se potkal se svým kamarádem Jirkou Nečkem…

První, na co jsem se ptal, když mě Opava oslovila, bylo, co bude s Jirkou. Nakonec z toho vznikla spolupráce. Rádi bychom zde něco velkého společně dokázali.

Bral by Radek Látal jako trenér Radka Látala do týmu jako hráče?

Těžko říci. Byl jsem typ fotbalisty, který nerad prohrával. Když mi ale ruplo v palici, tak bylo zle. Nerad něco ošidím a podobně. Trenéři se mnou museli vyjít. Rád ale pracuji s různými typy fotbalistů.

V Sigmě U 11 hraje Radek Látal junior. Roste tak váš nástupce?

To je ještě předčasné. Hraje teprve tři roky a první rok za žáky. Ale obě děti vedeme ke sportu. Dcera hraje tenis a oba vědí, že mají povinnosti a tvrdý režim. Jen mě mrzí, že kluka moc nevidím. Hraje zápasy stejně jako Opava, ale to se nedá nic dělat, takový je už fotbalový život.

Radek Látal
Narozen 6. 1. 1970. Hráčská kariéra: 1987-1989 Sigma Olomouc 35 utkání, jeden gól. 1989 - 1991 Dukla Praha 41/2, 1991 - 1994 Sigma Olomouc 87/10, 1994 - 2001 Schalke 04 186/14, Sigma Olomouc 2001, 15/1, 2001 - 2005 Baník Ostrava 86/5. Reprezentace 1991 – 2001, 58/3. Úspěchy: vicemistr Evropy 1996, účastník Eura 2000, vítěz Poháru UEFA 1997, vítěz Německého poháru 2001, vítěz Československého poháru 1991, vítěz Českého poháru 2005, mistr ligy 2005.

Manželka Jolana, syn Radek, dcera Katka.

Autor: Roman Brhel

17.2.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Slezský FC Opava - Sokolov 0:0
AKTUALIZOVÁNO
1 37

II. LIGA: Opava – Sokolov 0:0

Rychlovlak. Ilustrační foto.

Proč nejezdí vlaky rychleji

MSFL: Hlučín – Otrokovice 1:1

Velké zklamání v Hlučíně, domácí mají jen bod.

Opavsko: medu je málo, někde zdraží

Medu je o osmdesát procent méně, tvrdí včelař z Velkých Heraltic.

Borůvky u Pradědu mizí pod křovinořezy

Do nejvyšších partií Jeseníků vyráží v těchto týdnech parta s křovinořezy. V chráněných lokalitách sekají borůvčí.

Opavské chytré zastávky už jsou ve zkušebním provozu

Celkem na čtyřech zastávkách městské hromadné dopravy v Opavě byly během uplynulých dní nainstalovány takzvané inteligentní zastávky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení