VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rostislav Vojáček: Práce s mládeží mě baví

Opava - Rostislav Vojáček, fotbalový stoper, který táhl ostravský Baník i reprezentaci, na sklonku své kariéry si zahrál i za Jakartovice, týmu z vesnice nedaleko od Opavy.

18.7.2009 1
SDÍLEJ:

Rostislav Vojáček přebírá z rukou generálního manažera Slezského FC Opava Pavla Hadamczika dres na oslavě svých šedesátin.Foto: Ondřej Ludvík

Přerůstal vzrůstem i výkony své okolí. Silný a neochvějný přišel se zdravými základy z Kojetína a jeho rázný fotbal byl šikovným doplňkem spíše technické hry spoluhráčů. U stopera se cenila jeho rychlost, tvrdost a přehled. To vše si Rostislav Vojáček buď už do Ostravy přinesl, nebo rychle získal.

Byl pilířem zadních řad, burcoval spoluhráče, když se jim nedařilo, anebo jim docházely síly. Vojáček sehrál v dresu Baníku vůbec nejvíce ligových utkání – 381. Dalších čtyřicet startů nastřádal v barvách reprezentace, zahrál si také ve výběru Evropy ve vyprodaném Nou campu, může se pyšnit ziskem tří mistrovských titulů, figuruje také v nejúspěšnější jedenáctce snů ostravského Baníku.

Ve fotbalu se prosadil i jako trenér, v současné době pracuje úspěšně u mládeže Slezského FC Opava. V jeho kanceláři v Městských sadech vznikal i tento rozhovor.

Pane Vojáčku, co vy a fotbal?

Na fotbal mám jen ty nejlepší vzpomínky, hlavně na aktivní kariéru. Ta byla opravdu bohatá. Vlastně jsem se živil svým koníčkem i nyní je tomu obdobně.

Můžete se ohlédnout na vaše fotbalové začátky?

Má první fotbalová zastávka byla v Křenovicích, což je malá vesnice u Kojetína, kde jsem byl téměř samoukem. Neprošel jsem žádnou nádstavbou – přípravkou, tak jak je tomu dnes, kdy se hráčům věnuje od malička. Na vesnici každý někoho napodoboval. Já jsem vyrůstal sám. Poté následoval přestup do Kojetína, kde jsem působil, asi půl roku hrál za dorost a v sedmnácti přešel do mužského týmu, který hrával I. A třídu.

Následovala vojna v krajském přeboru, v týmu Kroměříže. V zimě jsme hráli přípravné utkání s Duklou Tábor a tamější trenér pan Vlasák si mě vytáhl do mužstva, to byl rozhodující moment v mém vývoji pro vrcholový fotbal. V té době totiž byly jen tři Dukly s touhle Pražská, Bánská Bystrica a právě Tábor.

Nakonec z toho bylo angažmá v první lize…

Ke konci vojny se ozvaly některé ligové kluby, já jsem se rozhodl pro Ostravu. Její nabídka se mi zdála i nejserióznější. V roce 1970 jsem nastoupil do Baníku Ostrava, kdy jsem začal hrát nejvyšší soutěž. Za trenéra Pospíchala – v letech 1972-73 se nám podařilo vyhrát Český pohár, což byla pro mě osobně první větší trofej.

Od této sezony jsem se stal navíc kapitánem Baníku, a to až do roku 1984. V sezoně 1975/76 přišel další velký úspěch v podobě mistrovského titulu, který nám v Plzni zajistil gólovou hlavičkou Rostislav Sionko. Nejhezčí roky nastaly s příchodem trenéra Evžena Hadamczika. Za jeho éry se nám podařilo získat dva mistrovské tituly, v dalších třech letech se nám podařilo vybojovat druhé místo.

Baník válčil i na evropské scéně…

Určitě. Odehráli jsme zajímavá a kvalitní utkání. Namátkou si vzpomenu na semifinále poháru vítězů, poháru s Fortunou Düselldorf. Kdyby se nám podařil postup, ve finále nás čekala Barcelona. Osmdesátá léta byla svým způsobem vrcholem, pak už to šlo pomaličku dolů.

Zahrál jste si také v reprezentaci…

Na působení v reprezentačním dresu vzpomínám rád. Za národní tým jsem odehrál čtyřicet utkání, podařilo se mi dát i jednu branku, a to v Bratislavě do sítě Rusů, která znamenala postup na světový šampionát do Španělska. Hezké vzpomínky mám i na evropský šampionát v roce 1980, ze kterého jsme se vrátili s bronzovými medailemi.

Máte spoustu úspěchů jako hráč, nelitujete, že jste si nezahrál v zahraničí? Hrát v současné době, mohla z toho být klidně bundesliga…

Je pravdou, že jsem do zahraničí odejít mohl. Bylo to v době, kdy mi bylo čtyřiatřicet, nechtěl jsem riskovat, proto z toho sešlo. Navíc v klubu jsem měl připravenou práci, takže nebyl důvod nikám odcházet. Podepsal se na tom i fakt, že při neúspěchu na mistrovství světa ve Španělsku, kde se nám nepodařilo postoupit ze skupiny, zakázal svaz přestupy do ciziny a jít někam poté v šestatřiceti by bylo velkým dobrodružstvím.

A co opustit republiku nezákonně?

Nějaké náznaky se ke mně dostaly, když jsme hráli v San Sebastianu. Místní šéf nepřímo řekl, jestli bych tam nezůstal. Ale měl jsem už tenkrát rodinu, takže jsem o tom ani žádným způsobem neuvažoval.

Co jít do Sparty nebo do Slavie?

Do Sparty ani do Slavie určitě ne. V té době jsme tyto kluby poráželi, takže by mi to přišlo jako krok zpátky. Pokud jsme měli problém, tak to bylo se slovenskými mužstvy, Bratislava, Košice.

Nebo zkusit třeba v Česku jiný klub než Baník?

V Ostravě mi nic nechybělo. Udělali pro mě hodně, nadstandard v podobě zabezpečení, za což jsem byl vděčný a i když nabídky byly, už jsem o tom neuvažoval. Tenkrát i klíčoví hráči zůstávali v jednom klubu.

Zápasy se Slovanem byly asi hodně vyhecované?

Je pravdou, že tyto duely měly pořádnou šťávu. V Ostravě chodilo na fotbal něco okolo osmnácti tisíc. Třeba na šachtě byla zaměstnána spousta lidí ze Slovenska, takže nápory rivality byly cítit. Mohu ještě říci, že společně se Slováky byla liga kvalitnější.

Bylo to dáno i tím, že hráči neodcházeli už v tak mladém věku do ciziny?

Neodcházeli, to je pravda. Nevýhodu to mělo v tom, že jsme při konfrontaci nebyli otevření světu. Na různé vymoženosti jsme zírali. S některými věcmi jsme se museli vyrovnat potom přímo na hřišti. Dnes je jakákoliv bariéra pryč a hráči si jsou více rovnocenní.

Jak moc se fotbal změnil od vašich dob, například i v chování lidí?

Co se týče lidí, vztahů, tak určitě. Dnes se nebavíme jakým přínosem je hráč pro mužstvo, jakou má kvalitu, ale kolik stál. Hráči mají manažera, jenž je dokáže zviditelnit. Nejlepším příkladem je Beckham. Neměl půl roku sezonu, ve které by nějak uchvátil, má ale skvělý management, a ten ho dokáže prodat. To je důkaz, kam fotbal dnes došel.

Hráčskou kariéru jste měl velmi úspěšnou, i jako trenér jste to dotáhl daleko. Kdy ve vás uzrála myšlenka stát se koučem?

Přemýšlel jsem, co dál. Nakonec vyhrál trenérský směr. Začal jsem u baníkovské juniorky společně s Vernerem Ličkou, přes mužské áčko se dostal znovu k mládeži a u té v podstatě zůstal. Chtěl jsem mladým předat zkušenosti, které člověk nasbíral během bohatého fotbalového života, učit hráče důslednosti a zodpovědnosti. Ono trenéřina mládeže je trošku nevděčná role. Smetanu v podobě pozdějších úspěchů seberou jiní. Stačí se podívat třeba na Baroše, Jankulovského a další. Nikdo si nyní ani nevzpomene, kde tito velcí hráči dostali ty a ty základy.

Byl jste, nebo vlastně stále jste ovlivněn nějakou trenérskou filosofií?

Co se trenérství týče, dával jsem důraz na sílu a kondici a fyzickou přípravu. Vycházel jsem z německé školy a kombinace s francouzskou lehkostí.

Jako kouč jste vedl ligový Baník. Nemáte ambice vrátit se ještě k dospělému fotbalu?

Vůbec o tom neuvažuji, stresových situací jsem si během fotbalu užil hodně. Já už beru trénování spíše jako odpočinek, člověk se také musí věnovat sám sobě, protože jak psychická, tak tělesné schránka byla dost poznamenaná právě tím fotbalem. V každé době byl tlak, chtělo se vyhrávat, 12 let jsem dělal kapitána a ten to vždycky všechno cítí a nese víc než ostatní hráči.

V Baníku jste vedl mládež, kluky jako Baroš, Svěrkoš…

Měl jsem možnost pracovat s řadou kvalitních hráčů. Ať už to byla generace, kterou tvořili: Slončík, Duhan, Řepka, Čížek, Galásek a po nich přišel Baroš. Měl jsem pod sebou i kluky co byli nebo jsou nyní v Opavě jako Kiša, Janoviak nebo Cigánek. Bylo jich opravdu hodně.

Setkáváte se s nimi ještě někdy?

Setkávám, občas si zavoláme. Na Vánoce si třeba pošleme zdravici.

Vzpomenul jste také Tomáše Řepku, byl odjakživa takový prudký?

Byl sice svérázný, ale nebyl ještě tak tvrdý, neústupný a nebyl takový provokatér. Problém jsem s ním osobně neměl. Spíš jsme měli potíž ho přesvědčit, aby do Baníku z Valašských Klobouků vůbec šel. Po prvních trénincích bylo vidět, že tento člověk svou zarputilostí a přirozenou autoritou něco dokáže. Pro něj totiž bylo i osobní porážkou, když ho někdo jen obešel.

Nyní jako trenér působíte v Opavě. Jak k tomu došlo? Přece jen velký baníkovec na opavské lavičce…

V době, kdy jsem netrénoval, se mi ozval Pavel Hadamczik (generální manažer Slezského FC Opava, poznámka autora), že mu chybí trenér, jestli mu nepomohu. S jeho otcem jsem zažil jednu z nejlepších etap své kariéry, domluvili jsme se, Opava disponujeme dobrými podmínkami pro práci, což je také jeden z důvodů. Navíc mám chalupu v Jakartovicích, odkud to není do Opavy daleko.

Co současní kluci, dají se zvládat?

Dnes je to složitější, v 15, 16 letech už mají svého manažera, rodiče v nich vidí vidinu peněz. Každá etapa má svoje. Dnes je doba kapitalismu. Nikdo však nemá patent na to, aby přesně řekl, co jak v kterém věku dělat.

Vyhodil jste napřáíklad v Opavě někdy někoho z tréninku?

Vyhodil jsem tady i v Baníku, pokud neplnili, pokud hráč trucoval a byl myšlenkami někde jinde.

Pracujete u mládeže, cítíte třeba na svou osobu tlak agentů nebo rodičů?

Tlačí tak, jak si je člověk pustí k tělu. Pokud s vámi rodiče komunikují a držíte si odstup, respektují to, v těchto věcech mám klid.

Na Bazaly se chodíte dívat na zápasy?

Pokud mi to vyjde, chodím, ale většinou hráváme s dorostem v sobotu, tak moc utkání jsem neviděl.

Jako hráč jste patřil v Ostravě k velkým postavám, je to cítit i nyní?

Ne, není to jako v jiných klubech. Baník trošičku pokulhává v těchto věcech a myslím si, že se to ani nezlepší, navíc teď mají jiné starosti. Pokud jsou narozeniny, vzpomenou si, ale je to studené.

Teď se cítíte víc baníkovcem, nebo Opavákem?

Tím, že jsem tady, tak více Opavákem, pracuji tady, jsem zde denně na stadioně a cítím se Opavákem.

Máte chatu v Jakartovicích, co tamější ambice?

Půl sezony jsem tam hrál a mám obrovské vzpomínky. A i to obohatilo moji kariéru, že jsem vůbec něco takového zažil.

Na fotbal do Jakartovic chodíte?

Jak mi to vyjde, většinou jak jsou přes léto různé memoriály, tak zajdu. Pro jejich soutěž tam jsou určitě zajímaví hráči. Je to hlavně práce starosty, dvou tří lidí, kteří kolem toho ještě pracují.

Co příroda v Jakartovicích, taky hrála roli, že jste tam zakotvil?

Krásná, po stresech z fotbalových utkání si tam mohl člověk vyčistit hlavu v lese, chodil na houby. Jinak ale bydlím v Ostravě. Dřív jsem jezdil na víkend na chatu a teď je to opačně, přes týden jsem na chatě a na víkend mířím do Ostravy.

Rostislav Vojáček

Post: obránce. Ligové statistiky: 381 utkání za Baník (70 - 83), 26 gólů. Reprezentace: 40 zápasů, 1 gól, účastník MS 1982 a ME 1980 (bronz). Evropské poháry: 40 utkání. Úspěchy: Liga: 3x vítěz (75/76, 79/80, 80/81), 2x 2. místo (78/79, 81/82). Československý pohár: vítěz (77/78). Český pohár: vítěz (77/78, 78/79). Pohár UEFA: čtvrtfinále (74/75). PVP: semifinále (78/79). PMEZ: čtvrtfinále (80/81).

Bronz z ME 1980, účastník MS 1982 ve Španělsku, Trenér Baníku Ostrava (mládež i dospělí), v současné době vede mládež Slezského FC Opava

Autor: Roman Brhel

18.7.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pavel Zavadil.

Na Táborsko s Pavlem Zavadilem v sestavě

Divoké prase, ilustrační foto.

Proti africkému moru bojují i vojenští veterináři z Hlučína

Zloděj se prostříhal plotem a ukradl naftu z kombajnu

Vítkovští policisté se v těchto dnech zabývají případem odcizené nafty. Postaral se o to zatím neznámý pachatel, který v části Klokočov vstoupil do areálu místního zemědělského družstva, kam se dostal po rozpletení pletiva.

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

I relativně nízká finanční gramotnost Čechů může za to, že čas od času skočíme na „supervýhodnou“ nabídku zhodnocení peněz, která se nakonec promění v totální fiasko. Pokud byste rádi investovali svoje úspory, nevynechejte následující tipy. 

Cyklostezka má spojit Kravaře s Benešovem

Stavba za osmnáct milionů korun by měla zajistit bezpečný průjezd mezi oběma městy.

Červený kostel se dočká změn

Úpravy prostoru kolem Červeného kostela se dočkají Hlučíňané. Jeho novou podobu navrhl hlučínský rodák a architekt Pavel Nasadil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení