VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Slavia? To je splněný sen, říká Jaroslav Černý

Horní Benešov /ROZHOVOR/ – Měl být jednou z opor v tažení za třetím ligovým titulem v řadě, namísto toho fotbalista Jaroslav Černý přihlíží podzimnímu trápení mistrovské Slavie jen z tribuny.

11.11.2009
SDÍLEJ:

Jaroslav Černý ze Slavie.Foto: GetPhoto/Martin Malý

Úraz, který si přivodil v zápase se Slováckem - rozdrcená chrupavka v koleně - znamená jediné: Bývalý hráč Slezského FC Opava, rodák z Horního Benešova a někdejší hráč Bruntálu, v této sezoně sešívaný dres už neoblékne.

Jak jste vlastně k nepříjemnému zranění přišel?

Už dříve jsem měl potíže s levým kolenem. Utrhl se mi křížový vaz a lékaři mi dvě třetiny odebrali. Ta třetina pak držela ještě nějakou dobu, než to také vzdala. V ligovém utkání proti Slovácku už to koleno nevydrželo. Po jednom normálním souboji následoval pád a rozdrcená chrupavka.

Teď už mám po operaci, kde se to řešilo plasticky. Zhruba za měsíc bych mohl odložit berle. Následovat bude dlouhá rekonvalescence, injekce, různé rehabilitační cvičení. Je to skutečně běh na dlouhou trať.

A kdy se tedy vrátíte na trávník?

Jedno je jisté. Do konce této sezony už se na trávníku zřejmě neobjevím. Možná by to šlo na poslední dva tři zápasy, ale nemyslím, že budeme riskovat další možné komplikace. Tato sezona je pro mě pasé a já se budu snažit dát dohromady pro tu příští.

Zastihli jsme vás doma v Horním Benešově. Sledujete, jak si vede místní klub ve své soutěži?

Sleduji, vždyť tady bydlím a mám spoustu přátel. Loni na konci sezony jsem se byl podívat i v Třemešné, teď se snad na některé zápasy také dostanu. Kluci si vedou dobře, když okresní přebor zatím vedou bez porážky. Takže to s nimi vypadá dobře.

Vy byste ovšem mohl být pro mnohé mladé začínající fotbalisty jistým symbolem. Kluk z Horního Benešova to dotáhl do špičkového českého klubu. Jaká to byla cesta?

Hned na úvod musím říct, že mi k tomu pomohla vojna, která byla tím stěžejním odrazovým můstkem. A dnes už se na vojnu nechodí. V sedmnácti jsem už hrál v Olomouci, jenže pak mě vrátili do Slavoje Bruntál.

Pak jsem se dostal do Dukly Hranice, tam už to funguje tak, že na zápasy chodí i skauti a manažeři druholigových i prvoligových týmů a hledají možné adepty. Měsi vybrali do Třince, následovala Opava. To už byl dobrý start. Přes Olomouc, Brno a České Budějovice jsem se pak dostal až do Slavie.

Slavia Praha je dvojnásobný mistr české ligy z posledních let. Co pro vás slávistické angažmá znamená?

Nebudu vůbec zastírat, že jsem rád. Je to splněný sen. Dvakrát jsme vyhráli ligu, můžeme hrát proti vyspělým evropským klubům. Dokázal jsem se prosadit do základní sestavy a myslím, že se mi v těch dvou letech dařilo. Bral jsem to jako odměnu za tu vůli a tvrdou práci, kterou jsem fotbalu obětoval.

Jak prožíváte derby Slavie se Spartou, jsou opravdu jiná než zbytek ligových zápasů?

Přesně na tutéž otázku se mě novináři ptali před mým prvním derby v dresu Slavie. A já jim odpověděl, že už jsem proti Spartě hrál v dresu jiných týmů, takže to tak nevnímám. Dnes už vím, že je to obrovský rozdíl. Propastný.

Celá Praha se dělí na sparťany a slávisty, čímž nechci vůbec opomenout Bohemku nebo Žižkov. Ale hlavní proudy jsou dány a je to skutečná bitva. Nepřeháním. Derby se rovná fotbalová válka. Tlak médií, fanoušků i vedení je vyhnán do krajnosti, na každém kroku cítíš, jak je důležité uspět.

Nevšední zážitek, který se dá jen těžko s něčím v naší lize srovnávat. A to chovám úctu i k dalším klubům.

Oblékl jste i reprezentační dres, je to další splněný sen?

No jistěže! Neznám kluka, který by si v reprezentaci nechtěl zahrát. Je to velká čest a jsem šťastný, že jsem u toho mohl být. Navíc se mi to utkání poměrně vydařilo. V poslední době se mi skutečně fotbalově dařilo a přál jsem si, abych dostal i další příležitosti v reprezentaci.

S trenérem Ivanem Haškem jsme byli v kontaktu, také on si všiml, že mám formu. Jenomže pak přišlo tohle zranění, které mi vystavilo stopku pro reprezentaci, ligu i evropské poháry.

Zmínil jste pohárovou Evropu. Utkání s Lille bylo zřejmě velice frustrující, naopak ve Valencii se Slavia představila ve výborném světle. Jak se na to díváte s odstupem času?

No, s Lille to byla katastrofa. Věděli jsme, že soupeř dokáže hrát výborný fotbal, ale náš výpadek v druhém poločase byl naprosto neomluvitelný. V závěru už jsme si všichni jen přáli, aby utkání skončilo amy nedostali ještě více branek.

Naproti tomu ve Valencii se Slavia představila v úplně jiném světle a myslím, že se nám zápas vydařil.

Jak vypadá váš tradiční den před zápasem nebo v den utkání?

Záleží na tom, zdali se hraje v rytmu středa až víkend. Den před zápasem už jezdíme na hotel, takže domov si příliš neužiješ. V úvahu přicházejí lehčí trénink, rehabilitace, to samé vlastně po utkání, kdy jsi unavený.

Před zápasem stihneš maximálně kafe, na nějaké jiné aktivity není příliš mnoho času. Většina aktivit je podřízena fotbalu.

Dnes jste uznávaným domácím fotbalistou, který se vypracoval z oddílu okresního formátu. Co byste vzkázal klukům, kteří chtějí být jako vy?

Já myslím, že je to především o píli a vůli. Nesmí tě odradit první neúspěchy, musíš si za tím jít a mnohdy obětovat i příjemnější zábavu. Fotbal tě musí bavit a ty jím musíš žít. Může se stát, že ne vše se podaří, člověk však nesmí přestat bojovat. To je základ.

A pak je potřeba mít také velkou dávku štěstí, bez toho by to nešlo. A i když se to nepovede, není třeba zoufat. Fotbal je pěkná hra a zábava.

Cesta Jaroslava Černého do Slavie Praha

Třicetiletý fotbalista Jaroslav Černý začal s kopanou v osmi letech v Bruntále, odkud se přes Duklu Hranice dostal do druholigového Třince. Poté působil dva roky v Olomouci, v roce 2004 přestoupil do Brna. Na začátku sezony v roce 2007 sice nastoupil ve třech úvodních zápasech třikrát v základní sestavě, sedmé kolo však již odehrál v dresu Českých Budějovic, kde hostoval jeden rok. Dnes je hráčem pražské Slavie.

Předchozí působiště
TJ Bruntál (1987 - 1998)
Dukla Sekopt Hranice (1998 - 1999)
Třinec (1998 - 2001)
SFC Opava (2001 - 2002)
Sigma Olomouc (2002 - 2004)
1. FC Brno (2004 - 2006)
SK Dynamo Č. Budějovice (2006 - 2007)

Autor: Jiří Vlček

11.11.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Od neděle 2. dubna bude pro zájemce opět zpřístupněna kaple svatého Kříže v Chuchelné spolu s restaurovanými sarkofágy rodiny knížat Lichnovských. Ilustrační foto z roku 2009.

Kaple v Chuchelné s hrobkou knížat se otevírá veřejnosti

Michal Zajíček po zisku ocenění Dětský Ámos 2017 společně se svým devítiměsíčním synem.

Ve Stěbořicích učí jeden z nejlepších pedagogů u nás, Michal Zajíček

Dušan Půda: Jsem spokojený, klub mi vychází vstříc

/ROZHOVOR/ Velice dobrý zápas v neděli dopoledne proti Kravařím odehrál mokrolazecký stoper Dušan Půda. V obraně neohroženě podstupoval jeden souboj za druhým a hosty při standardkách zlobil i vepředu. Dlouhán v řadách Mokrých Lazců byl za tři body proti jednomu z favoritů soutěže velice rád.

Jiří Barcal: Chci pomoci k postupu

/ROZHOVOR/ Do Kravař přišel jako největší zimní posila. Jiří Barcal oplývá zkušenostmi nejen z naší první a druhé ligy. Naposledy působil v dresu polské Ratiboře, která brázdí vody čtvrté ligy.

Trio zajímavých hudebníků v Matičním domě

/POZVÁNKA/ Matiční dům se během pondělí 3. dubna stane dějištěm koncertu, na kterém se od 19 hodin pod názvem Trzaska/Mazur/Jorgensen Trio představí tři špičkoví muzikanti.

Basketbalisty čeká Nymburk, nejistý je start Cveka

/POZVÁNKA/ Podruhé v této sezoně míří na opavskou palubovku favorizovaný Nymburk. O favoritovi není třeba pochybovat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies