Hokejisté hrají bez peněz. Doufám, že to zvládneme, hlásí David Galvas

V sobotu opavští hokejisté na svém ledě nestačili na předposlední Valašské Meziříčí, stále tak musí bojovat o účast v play-off. Na osmou příčku nyní Slezanům schází tři body.

Davide, jak to vidíte dál?

Pro nás je teď každý bod důležitý, jestli chceme jít do play-off, což samozřejmě chceme. Neradi bychom hráli údržbu. Letos se v ní hraje nějaké play-out a v něm se může stát cokoliv.

Musíme začít hrát jako nyní v první třetině. Bruslit, a pokud to jde, napadat. Když ne, trochu se zatáhnout a střílet z každé pozice. Důležité je dostat se do vedení. Pak jsme schopni hrát. Psychika je lepší a začne se nám dařit.

Nehraje Pavel Selingr, mimo hru je Ivo Kocián a na odchodu je obránce Daniel Kysela. Šanci tak dostávají mladí hráči…

Nebylo nás moc a je nás bohužel čím dál tím míň. Musíme hrát s tím, co je. Pro mladé je to jen dobře, aby se ukázali, jestli na to mají, nebo ne. Podle mě si hrají o smlouvu… (zamyslí se) Teda hlavně o to, aby byli v mužích (směje se). Jestli tady vůbec příští rok mužský tým bude.

Sami nevíme, jak to bude dál. Je to strašně těžké.

Od začátku sezony hrajete zdarma bez smluv. Zažil jste v kariéře něco podobného?

Situaci, že nebyly peníze, jsem zažil. Musím ale přiznat, že co je tady, se nedá ani komentovat. Nevím, co na to říct. Je to katastrofa. Jsme uprostřed dvou stran, které se podle mě už dohodly, jenže pořád je tam to „ale".

Nevím, jestli jsem to dobře pochopil, na muže však stále nikdo nechce dát peníze. Musíme si je sehnat sami. Pro nás je situace nechci říct kritická, ale pořád špatná.

Jak ji zvládáte?

Mládež by teoreticky měla fungovat jako nyní, ale co muži? Nevím, co by se muselo stát. Nechceme se k tomu vyjadřovat, vracet ani nic. Musíme hrát. Řekli jsme si, že zatím hrát budeme.

Jak dlouho hodláte ve stavu, kdy někteří hráči nehrají, protože nemají brusle či hokejky, vydržet?

Nevím. Může se to v nás zlomit. Situace totiž není úplně dobrá, když hráč může hrát, a nehraje, protože nemá brusle. Druhý hráč navíc hraje s jeho holemi, protože nemá hokejky. Je to spíš už takové úsměvné.

Motivovat se v této situaci k tréninku asi není úplně jednoduché, že?

Je to těžké, ale člověk si musí říct, že to dělá pro sebe. Když je v kabině dobrá nálada, dá se to. Když ale prohrajeme tři zápasy v řadě, není to ono. Člověk by tady nejraději nešel. Řekli jsme si však, že to dohrajeme, tak doufám, že to zvládneme.

Hovoří s vámi zástupci nového subjektu, který by měl provozování hokeje v Opavě převzít?

Komunikace se zlepšila, ale pořád jsou tam věci, které jdou mimo nás. Nechci se k tomu nijak vyjadřovat, protože neznám podrobnosti.

Pojďme k veselejším věcem. Blíží se Vánoce, máte je v oblibě?

Chci si to užít s rodinou, akorát nás trochu brzdí, že jsme 19. prosince hráli zápas a den před Silvestrem hrajeme znovu. Doufám, že nám dají volno, ať máme trochu času vypnout. Nějak si to užijeme, pak začneme trénovat a od 1. ledna se prostě za vším udělá tlustá čára. Řekneme si: Pojďme do toho, bude to takhle a takhle. Klidně se ale může stát, že to nepůjde.

Může vám krátká pauza pomoci?

Prospěje nám, když si trochu odpočineme a vypadneme odsud. Dáme si volno a chvilku se neuvidíme. Když pak přijdeme, měli bychom trochu zamakat a připravit se na leden, který bude pro nás nejdůležitější, protože bodů moc nemáme. Doufám, že to zvládneme a v play-off budeme nahoře.

Váš bratr Lukáš hraje v Třinci, který taky neprožívá ideální období. Jste spolu často v kontaktu?

Bavil jsem se s ním. Měl to složité, protože dlouhou dobu nehrál. Teď zase začal hrát a říkal, že první zápasy nebyly jednoduché. Prý si připadal, jako by byl na ledě poprvé po pěti letech (směje se).

Musí se do toho dostat. Je to jen o tréninku a o hlavě, psychika je strašně důležitá. Ať už u něj po zranění, nebo tady u nás. Když člověk vidí, jak to tady je, musí být fakt hodně psychicky odolný, aby to vydržel (směje se).

Navštěvujete se na zápasech?

Většinou mi to nevychází, protože když bráchův tým hraje v neděli, je to můj jediný volný den, kdy se snažím odpočívat. Není to jednoduché. Druhá liga se hraje středa sobota, do toho od pondělí do pátku práce a hned po ní na trénink. Pro mě už je to trochu náročnější, takže se snažím odpočívat.

Jan Šimek