„Po tom všem, co jsme prožili, jsem šťastný, že jsme nespadli," svěřil se kapitán týmu Pavel Selingr, který si dal dokonce v prosinci krátkou pauzu.

„Bylo toho na mě moc, ztratil jsem veškerou chuť. Obdivuji kluky, jak se k celé situaci postavili. Bylo jasně vidět, jak moc mají hokej rádi," dodává extraligou ostřílený hokejista. Jak sám přiznává, svůj návrat do mateřského klubu si představoval jinak.

Zkušenost z právě skončené sezony ho neodradila, příští rok sedmatřicetiletý útočník znovu přetáhne přes hlavu opavský dres.

Před sezonou jste se vrátil po letech do svého mateřského klubu. Navíc po roční pauze jste začal hrát zpátky hokej, nicméně jak se nakonec ukázalo, o žádnou idylku nešlo. Během letošního soutěžního ročníku jste si dal i několika týdenní pauzu…

Svůj návrat do Slezanu jsem si představoval úplně jinak. Kdybych věděl, co mě tady čeká, tak bych asi do toho nešel.

Svého rozhodnutí opět nazout brusle litujete?

To ne, od nového roku se řada věcí v klubu zlepšila. Podzim a všechny ty věci okolo, v jakých podmínkách tady hráči působili, mě nemile překvapil. Než jsem do Opavy přišel, měl jsem pocit, že tady všechno funguje, že kluci jsou spokojení a mají všechno. S přibývajícím časem jsem ale začal poznávat, že je všechno špatně.

Proč jste nakonec pokračoval? 
V čem jste hledal motivaci, když bylo všechno, jak říkáte špatně?

Naskočil jsem do rozjetého vlaku, nechtěl jsem z něj vyskakovat. Je ale pravda, že v prosinci jsem si dal pauzu. Bylo nám slíbeno, že tým dostane prémie, což se nakonec nestalo, byla to poslední kapka, která mě zlomila.

Celý prosinec jsem nehrál, dva týdny, jsem nedělal vůbec nic. Za téhle situace jsem neměl moc chuť dál pokračovat. Dostalo mě také to, že když vám někdo před třemi, čtyřmi svědky něco slíbí do očí, a pak se vám vysměje.

Ale je třeba brát v potaz, že jste doposud dělal hokej na profesionální úrovni. Je jasné, že Opava pracuje ve zcela jiných podmínkách než třeba Olomouc…

O to nejde. Spíše mě štvalo zázemí a podmínky v jakých jsme pracovali. Neměli jsme brusle, brankář měl díru v betonu, musel chytat se starou lapačkou, dostával góly, které by za normálních okolností nedostal. Chyběly nám hokejky a do toho nebyly peníze.

Osobně jsem do Opavy za výdělkem nepřišel, ale i druhá liga se musí hrát za nějakou odměnu. Klobouk dolů před všemi kluky v kabině za to, že se druhá liga v Opavě udržela. Na zápasy jsme jezdili v patnácti lidech, myslím si, že v každém jiném klubu by už to hráči zabalili.

Cílem týmu byla účast v play off, dalo se i přes tyto problémy uhrát?

Pro nás bylo úspěchem, že jsme do posledního kola hráli o účast v něm. Sezona byla, jaká byla. Jsem rád, že jsme nespadli. Bylo by sice hezké zahrát si v nejlepší osmičce s Frýdkem, uvolněně, přišli by lidi. Já jsem ale šťastný, že nehrajeme o sestup.

O tom, že nikdo nakonec nesestoupí, se rozhodlo u kulatého stolu. Přece jenom ale zvládla by Opava boje o záchranu?

Všichni okolo posilovali, jenom nás bylo čím dál tím méně. Zranili se nám dva obránci. Nevím, zda bychom to byli schopni odehrát se čtyřmi beky tři zápasy během týdne. Tím nechci říci, že bychom spadli, ale bylo by to jiné, než hrát normální zápasy.

Projevilo se na hře týmu i to, že letní příprava nebyla ideální, rušily se přípravné zápasy?

Hrálo to roli v každém utkání. Vydrželi jsme třetinu se Vsetínem, třetinu s Frýdkem, pak jsme odpadli. Pomáhali jsme si fauly a poslední třetinu prohráli třeba 5:0. Ze začátku to ještě šlo, s přibývajícími zápasy síly rychle docházely.

V současné době už všechno funguje, tak jak má?

Od ledna se to rozjelo. Dostali jsme peníze za dva měsíce, peníze na výzbroj. Příští sezona bude rozhodující. Pokud se seženou finance, hokej se nastartuje.

Do žádné další nejistoty byste už asi nešli…

Milionkrát jsme si řekli, že nepojedeme na zápas, nepůjdeme na trénink. Ve finále jsem všechny svolával a všichni přišli. Kluci mají hokej v Opavě rádi. Tady se to nehraje pro peníze. Myslím si ale, že nikdo by v kabině už nechtěl právě skončenou sezonu zažít.

Vy jste neuvažoval o změně dresu v prosinci? Zájem měla Třebíč…

Řekl jsem si, že už to dohraji v Opavě. Nějaká nabídka byla, ale neakceptoval jsem ji.

Nezahořkl jste úplně? S tím, že to právě skončená sezona byla poslední?

Ne, to ne. Byla to těžká sezona, představoval jsem si ji jinak. Myslel jsem si, že na zimák budeme chodit pro radost, zahrajeme si dobrý hokej, vyděláme si nějakou korunu, ale nakonec se z toho stalo trápení a někdy až nechuť. Na nový ročník se těším. Nejsem zklamaný, jsem šťastný, že jsme nespadli. Teď si odpočinem a půjdeme do toho znovu.