Vytáhlou postavou se nápadně podobá někdejšímu brankáři Vsetína Romanu Čechmánkovi. V červeno-bílé masce v barvách mateřské Opavy čelil prvotřídním šikulům s hokejkou Holíkovi, Bukartsovi, Vlachovi či Honejskovi., které „vyfasoval" do druhé tréninkové skupiny. „Chybičky se u těchto hráčů neodpouštějí ," vypozoroval 30letý Šafránek, který v dresu druholigové Opavy odchytal 137 soutěžních zápasů v řadě, což je neoficiální český rekord.

Jaké máte po prvním tréninku dojmy?

Výborné. Ale pořád je to hokej. Stejné jako jinde. Samozřejmě technicky a rychlostně úplně někde jinde. Ale jde to. Tempo bylo na začátek vysoké. Přece jen kluci už jsou týden na ledě, já se k nim nyní připojil.

Byl jste se už sklouznout dřív?

Byl, už párkrát sám. Ale to jsem si spíš osahal nové věci. Nebyl to ani pořádný trénink. Ten byl až nyní.

Kolik kluků ze Zlína znáte?

S Robertem Říčkou jsme prošli mládežnické kategorie. Ale i s dalšími kluky jsme proti sobě v mládežnících hrávali. Osobně se poznáme až nyní.

Ale z televize je máte nasledované, ne?

To určitě. (smích) Ale i tady ve Zlíně jsem se byl podívat loni na pár zápasů. Jezdili jsme sem i s dorostem nebo juniorkou. Pak jsem se odmlčel a přijel se podívat až vloni. V televizi to vypadá jinak než v reálu na stadionu. A pokud je člověk na ledě, to je zase úplně jiné. Pak máte srovnání, jak to vypadá.

Jak vám bylo, když na vás najížděli takoví plejeři jako Bukarts, Holík nebo Honejsek, se kterými jste trénink absolvoval?

To si v podstatě na ledě ani neuvědomujete. Jen chytáte puky. Koukat se, kdo tady na ledě je, to by nebylo dobré. Nemám ty kluky ani nasledované z videí. I když jsou nájezdy, někteří gólmani sledují a koukají, kdo je jezdí a jaké provedení zvolí. Ale myslím, že je to spíš na škodu. Pořád musíte reagovat na kotouč. A když máte v hlavě, co udělá, a najednou svou myšlenku změní, máte problém.

Zaujali vás něčím tihle s pukem šikovní hráči?

Rychlostně i technicky jsou úplně někde jinde, než jsem zvyklý. Člověk si musí dávat pozor, aby byl správně vyjetý z branky. Měl správný základní postoj. Chybička se u těchto hráčů neodpouští.

Po každém cvičení jste debatoval s trenérem brankářů Richardem Hrazdirou. Co vám říkal?

Řešili jsme různé situace, na které jsem zvyklý já, a naopak co on klukům radí tady. Proto mi radil, na co si dávat pozor, abych se zlepšoval.

Od něj jste se dozvěděl, že jste do Zlína pozvaný na zkoušku?

Ano, volal mi během letní přípravy a řekl mi tuto informaci, že tady půjdu na led. Byl jsem překvapený a měl radost z toho, že budu mít nový zážitek a zkušenost.

S trenérem Rostislavem Vlachem jste mluvil?

V podstatě jsme se ráno pozdravili, déle jsme se zatím nebavili. Ale je dohoda, aby mě trenéři viděli a navzájem se poznali. A kdyby v sezoně byl nějaký problém, abych byl na telefonu. (smích)

Budete doufat?

(úsměv) Uvidíme. S Opavou mi začíná příprava, takže nastupuji tam. Co bude dál, neřeším.

OČIMA TRENÉRA BRANKÁŘŮ „Vyhlédnout dalšího gólmana do zálohy mě přivedla složitá situace s brankáři v uplynulé sezoně. V jeden moment jsme byli bez Libora Kašíka, Tomáše Štůraly a do branky musel zraněný Petr Zavadil či junior Ondra Haloda. Tím jsme v play-off de facto zničili Hodonín, za který neměl kdo chytat. Chtěli jsme se pojistit, abychom šikovných kluků měli k dispozici víc. A když budou chytat nižší soutěže, abychom jeho povoláním nikomu neublížili v klíčové fázi sezony. V minulosti jsme využili Peťu Hromadu, se kterým jsme byli spokojeni. U gólmana je důležité, aby byl vychytaný, a je jedno, ve které soutěži. My máme gólmany menšího vzrůstu, všechny v opačném gardu. Také Hromada byl robustní postavy, takže jsme se vyřazovacím způsobem dostali až k Dušanovi. Viděl jsem ho až v sedmi zápasech chytat a přijde mi jiný než naši brankáři. Někdy tým potřebuje impulz i v tomto směru. Může se během sezony stát cokoliv a my budeme mít kam sáhnout." 
Trenér gólmanů PSG Zlín Richard Hrazdira