Dnes můžete zamířit na dvě benátské akce. Jednak bude otevřena výstava a také se uskuteční přednáška. Základní škola T. G. Masaryka v Opavě se pravidelně účastní opavských festivalů Další břehy a Bezručova Opava. Vždy si něco pro návštěvníky multižánrové akce připraví.

Letošní téma Benátky se pro ně stalo další výzvou, a jak se s ním děti popraly, se můžete přesvědčit na vlastní oči dnes od šestnácti hodin v prostorách školy, kde bude zahájena výstava Benátčaňata v Opavě. Je pravda, že příliš mnoho dětí toto město ještě nenavštívilo.

„Takže znovu nastoupilo studium encyklopedií, pátrání na internetu, prohlížení obrázků. A co děti nejvíce zaujalo? Například benátské gondoly (ty jsou přece jedinečné), dlážděná náměstí s tisíci holuby (kteří chodí po zemi), pestrobarevné fasády obyčejných domů (ze kterých se vchází přímo do vody), ale i mosty, jež rostou přímo z mořských vln, italské jídlo a také italský design a tolik zajímavých lidí…,“ představila nápady Hana Franková.

Dramatik a autor několika desítek komedií, z nichž některé si vychutnáváme dodnes, se jmenuje Carlo Goldoni. Jeho rodným městem byly právě Benátky. O inspiračních zdrojích zazní mnohé v přednášce Artura Tosiho, která je na programu také dnes. Začne v devatenáct hodin v Obecním domě.

Na následujících řádcích si můžete přečíst, co Artur Tosi, který kromě jiného vyučuje na Slezské univerzitě v Opavě, říká o Benátkách.

V první polovině 18. století byly Benátky městem oddaným zábavě, a staly se tak vyhledávaným cílem nejbohatších cestovatelů z celé Evropy. Z těchto let dnes všichni znají mistrovská díla od Canaletta, koncerty Antonia Vivaldiho a dobrodružství Giacoma Casanovy; ale málokdo ví, že karneval trval šest měsíců v roce právě proto, aby poskytl místo velkému množství oslav na náměstích, v kavárnách a v šlechtických palácích.

Byl to karneval, který existoval po staletí, a náměstí Svatého Marka bylo stále plné herců, trochu šarlatánských a trochu kejklířských. Říká se, že zde se zrodil druh lidového divadla, který se pak rozšířil po celé Itálii a byl známý také v Evropě pod názvem commedia dell’arte.

Goldoni byl vášnivý divák těchto komických improvizací již od mládí, ale rozhodl se přinést na jeviště skutečné situace s podobnými postavami, jaké viděl pohybovat se po náměstích, kavárnách nebo po domech přátel. Postupně zjišťoval, že scenérie jeho města s tou kouzelnou architekturou vystavěnou na laguně, zaplavené radostmi života, se mohla stát základem inspirace nového divadla.

Benátky měly na dobrých dvě stě kaváren, kam lidé chodili ve dne v noci pít a hrát hazardní hry. Jejich populace, která činila 150 tisíc osob, začínala žít, když ve zbytku světa lidé uléhali ke spánku, a jejich 50 tisíc návštěvníků za rok bylo snadnou kořistí krásných žen, z nichž jedna z pěti byla profesionální společnice.

Muži bývali obvykle více zženštilí než ženy, jež se naopak s chutí nechávaly uctívat, ale také si udržovaly autoritu nad jedním mužem nebo i nad několika muži (manželem, milencem a ctitelem či ochráncem), které si všechny velké dámy držely v blízkosti. Jaká neuvěřitelná řada postav k popisování pro pečlivého pozorovatele obdařeného smyslem pro humor!

Každá z Goldoniho komedií vychází z malého koutku jeho města: z portrétu komické postavy, paradoxní situace nebo prostého zlomu každodenní reality, vždy zpracovaná se sympatickým optimismem a jemnou ironií.

Takto v Goldoniho komediích postupně mizí masky a maškarády a do centra dění se dostává to, co bylo velkým objevem 18. století a skutečnou inspirací moderního divadla: umění konverzace.