Inspiraci autor čerpal na českém venkově, po kterém často chodívali dudáci. O jejich bouřlivém životě kolovala mezi lidmi spousta historek a jedna z nich vyprávěla o mládenci, který měl svůj nástroj očarovaný.

V příběhu o dudákovi, který odešel do světa, aby si v něm vyhrál peníze na svatbu se svou milou, se vyskytují postavy s dobrou i zlou povahou a nechybí v něm ani očistná láska, na kterou je i pekelná moc krátká. Režisér Zdeněk Černín svěřil titulní roli novému členu souboru Matěji Kašíkovi. Milou Švandy dudáka - Dorotku - ztvární Sabina Muchová.

Královnu víl Lesanu představí Hana Vaňková a vílu Rosanu Ivana Lebedová. V roli Kalafuny si znovu zahostuje Petr Vaněk a jeho ženou Kordulou bude Kamila Srubková. Protřelého Vocilku ztvární další nováček opavské scény Peter Strenáčik. Králem daleké země bude Martin Táborský a jeho dcerou Zulikou se stane Hana Baroňová.

V epizodních rolích vystoupí další členové činoherního souboru, balet a hosté. Příběh se odehraje na scéně a v kostýmech Jana Duška. Nedostudovaný posluchač pražské filozofické fakulty Josef Kajetán Tyl byl nejprve hercem různých kočovných společností a po návratu do Prahy se stal vojenským účetním a novinářem.

V roce 1833 založil s dalšími divadelními zapálenci Kajetánské divadlo, zaměřené na vzdělanější vrstvy a v roce 1846 působil jako dramaturg ve Stavovském divadle. Mimo další povinnosti musel ročně dodat i dvě vlastní hry. Pověření k řízení českých představení znamenalo pro Tyla vrchol kariéry a obdiv národa.

Po nástupu Bachova absolutismu však Stavovské divadlo ztratilo státní subvence a český soubor byl rozpuštěn. Tyl se vrátil ke kočovnému herectví, těžce onemocněl a zemřel roku 1856 v Plzni ve věku osmačtyřiceti let. Při pohřbu se s ním zástupy jeho příznivců rozloučily písní Kde domov můj. Když k ní Tyl psal slova, netušil, že textuje budoucí českou hymnu.

Za svého života napsal hodně divadelních her. Namátkou to jsou Výhoň dub, Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Čestmír, Slepý mládenec, Paní Marjánka, matka pluku, Pražský flamendr, Bankrotář, Paličova dcera, Chudý kejklíř, Strakonický dudák aneb Hody divých žen, Jiříkovo vidění, Čert na zemi, Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, Jan Hus, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové.

Většinou už zapadly do divadelní minulosti a na repertoár se dostává hlavně Strakonický dudák. Z prozaických děl lze jmenovat Dekret Kutnohorský, Poslední Čech, České granáty, Kusy mého srdce nebo České granáty.