VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Evžen Trupar: Jsem rád, že mohu bavit lidi

(ROZHOVOR, FOTOGALERIE) K opavskému divadlu neodmyslitelně patří i nestor opavské operní scény Evžen Trupar. Jako sólista je obsazován do basových rolí, ale použitelný bývá také jako barytonista. Od ledna letošního roku odchází do důchodu, ovšem divadlo ani diváky úplně neopustí.

17.1.2009
SDÍLEJ:

Evžen Trupar (uprostřed) to jako popelář Doolittle pořádně rozpálil.Foto: Jiří Kristian

Kdy vás Múza poprvé políbila?

V patnácti letech. Opera mě dostala při sledování Bohémy, kdy Rudolfa zpíval Jiří Olejníček a dirigoval Jaroslav Foltýn. Ani ve snu mě tehdy nenapadlo, že s oběma později profesně strávím kus estrádního života.

Co jste pro to udělal?

Při „civilním“ zaměstnání jsem zpíval v Pěveckém sdružení moravských učitelů a studoval jsem zpěv u barytonisty Janáčkovy opery Františka Kunce. Na pěvecké soutěži v Trnavě jsem se roku 1970 poprvé setkal s Peterem Dvorským, který tam nastartoval svou hvězdnou kariéru.

Vy ne?

Já jsem dostal čestné uznání. Moc mě potěšilo, když jsem se s Peterem znovu setkal. Bylo to v roce 2003 na jeho opavském koncertě, který jsem moderoval.

Vzpomenul si na vás?

Samozřejmě že vzpomenul a ani mu to nedalo žádnou práci. Po koncertě jsme si ještě popovídali a zavzpomínali. Bylo to prostě takové moc milé setkání pro třiatřiceti letech.

Vraťme se k vám. Kudy jste se dostal do opavského divadla?

Přes konkurzní vrátka. Tehdejšímu šéfovi opery Petru Škarohlídovi jsem zazpíval árie Lodovica z Othela a mou první, tenkrát ještě externí rolí, byl Osmin z Únosu ze Serailu. Dostával jsem 120 korun za představení a tato postava přitom patří k největším operním basovým rolím. Potom jsem získal stálé angažmá už s platem 2 100 korun.

Někteří umělci se v penězích netopí. Cítíte se lépe v operetách nebo v operách?

Jednoznačně v operetách.Nejsem žádný „velký bas“ a v opavském divadle musí pěvec zvládnout všechno. Opereta umožňuje volnější přístup a poskytuje široké spektrum možností. Vyznávám zásadu, že se lidé stále víc potřebují smát a v tom se jako starokomik dokonale vyžívám.

Na kterou roli si rád vzpomenete?

To je těžké. Rodič má také rád všechny své děti, ale některé z nich má přece jen raději a tak je to i s rolemi. Z poslední doby bych mohl jmenovat třeba strýce Williho v Bratránkovi z Batávie a určitě na ni nezapomenu. Před několika dny se byl na představení podívat jeden operetní nadšenec, který obráží divadla v celé republice a má úžasný přehled. Po představení jsme spolu mluvili a on mi řekl, že Bratránka v Opavě viděl i v roce 1990. „Vaši roli tam tenkrát hrál takový starý debil,“ řekl mi. „Tak to jsem byl já,“ přiznal jsem se mu.

Vzpomenete si na chvíli, kdy jste na jevišti něco takříkajíc zmastil?

I to se občas podaří. Hráli jsme Tajemství a z pece se Malina dobýval do pokoje Rózy. Měl jsem zazpívat: „Proč je tak ticho. Zpívej, skřivánku“, ale nějak jsem se zamyslel a byl jsem zticha. Dirigent mi z orchestřiště nahodil první část textu: „Proč je tak ticho?“ a to mě probralo. Místo očekávaného zpěvu jsem automaticky odpověděl: „Já nevím.“ V tu chvíli jsem odboural kolegy, muzikanty, diváky a myslím, že i Malinu v peci.

Takže okno na jevišti občas míváte.

Řekl bych, že čím dál častěji. Pepík Kobr mi říkával: „Kolego, nebojte se textu“ a věděl proč. Hodně často ho totiž zapomínal a potom improvizoval. Tím mi připravoval pěkně horké chvilky. Nikdy jsem neměl tušení, jaké překvapení mě během představení s ním čeká, ale byla to výborná škola. Teď v podobném duchu školím mladší kolegy zase já.

Smysl pro humor vám evidentně nechybí.

Takových „dobráků“ nás bylo v divadle víc. Asi před pětadvaceti lety přivezli hoši ze zahraničí nástavec na výfuk, který vydával zvuk vylágrovaného motoru. S oblibou jsme ho známým a kolegům nasazovali na jejich zaparkované vozy. Dotyčný po nastartování začal pokaždé skoro šílet, zastavil motor a zděšeně vyběhl z vozu. My jsme se přitom královsky bavili. Jednou jsme tak obdařili dirigenta s absolutním sluchem a právě u něj jsme čekali všechno možné. Jenomže nás převezl, protože nastartoval a suverénně odjel. Dodnes nevím, jestli to bral jako fórek nebo jestli ten hrozivý zvuk skutečně nevnímal.

Na které kolegy rád vzpomínáte?

Asi na všechny, ale každopádně mohu jmenovat dirigenta Oldřicha Bohuňovského. S ním bylo každé představení hotovým dobrodružstvím. Jednou jsem se před ním po nepovedené árii raději schoval na WC. Bohuňa bušil do zamčených dveří svou berlí a řval na mě: „Vylez, zbabělče a já tě zabiju!“.Nevylezl jsem. Kolegovi se zase nepovedl výstup ve Fideliovi a rozzuřený Bohuňovský mu po představení poručil: „Klekni na zem a odpros Beethovena!“ Kolega ho tehdy poslechl.

Bohuňovský určitě patří k nezapomenutelným osobnostem.. Byl to svérázný typ s výroky, které by šly tesat do kamene, kdyby byly publikovatelné.

Měl charisma kobry a ke zmrazení přítomných mu stačil třeba jen pohled. Členka divadelního orchestru hrála sólo, které se nediriguje. Své chyby omlouvala tím, že se na ni Bohuňovský upřeně dívá a to ji prý znervózňuje. Když se to dirigent doslechl, schválně se při jejím dalším sólu zarytě koukal do země. Jenomže to ji znervóznilo ještě víc a dělala ještě větší chyby. Když dohrála, Bohuňa vzhlédl, lakonicky utrousil: „Zase to podělala“ a začal dirigovat.

Míváte občas potřebu adrenalinu?

Toho mívám v divadle někdy víc než je zdrávo. Divadlo je adrenalinem nabité až po střechu a herci se jím každodenně krmí dosyta.

Tak jinak – co vy a sport?

Jó, v mládí jsem býval zdatný sportovec. Nejdřív jsem dělal pětiboj a nechal jsem ho až po ošklivém pádu z koně. Přešel jsem na šerm a ten jsem dělal aktivně do svých třiceti let. Teď už sportuji jen během k ledničce. .

Takže kde a jak relaxujete?

Nejraději v divadle, které zůstalo mým životním zázemím i koníčkem. Duševně si hodně odpočinu například při zednických pracích.

Takže kutil! Jakou činnost nemusíte?

Rytí, sázení rostlinek a plení plevele, kterému se na naší zahradě vyloženě daří.Bytostně nesnáším zvuk vysavače, nádobí myji v myčce a nehrnu se ani k čištění oken. Naštěstí mám moc hodnou ženu, která to všechno zvládne. Navíc i výborně vaří, což je na mně znát.

Od ledna jste důchodce. Změní to nějak vaše aktivity?

Doufám, že mě žádné objímání stromů ani krmení ptáčků v parku hned tak nečeká. V divadle budu pokračovat v „hostovačkách“ tak dlouho, jak mi to půjde. V sezoně dohrávám pět komedií a dál se uvidí. Nepřestanu se věnovat ani konferování, které mě též hodně baví.

I na konferování se asi musíte předem důkladně připravovat.

Samozřejmě, protože každý průvodce pořadem musí pokaždé vědět, o čem hovořit. To znamená, že musí neustále připravovat nová témata a shánět si k nim dostupné podklady. Výhodou konferování je, že se v případě nouze dá sáhnout i improvizaci.

Co si přejete do nového roku?

Hlavně být zdravý. Jsem osudu vděčný už za to, že jsem se bez úhony dožil důchodu, což dnes každý tvrdit nemůže. Nesmírně si toho vážím. Z celého srdce si přeji, aby Slezské divadlo dál rozkvétalo a děkuji všem primátorům, že mu zachovali přízeň.

Kdo je Evžen Trupar?

Narodil se 25. 8. 1946 v Opavě. Po maturitě na strojní průmyslovce vystudoval strojní fakultu Vysoké školy dopravní a udělal si ještě postgraduály z ekonomiky a pedagogiky. Navštěvovalů i Lidovou konzervatoř v Ostravě. První divadelní angažmá získal roku 1981 v Opavě, v letech 1982 až 1985 si odskočil zpívat do ostravského divadla a zase se vrátil zpátky do Slezského divadla, kde působil jako sólista operního souboru až do konce roku 2008. Začátek letošního roku ho sice zastihl už jako důchodce, ale s divadlem bude dál umělecky spolupracovat v externí formě. Bydlí v Opavě, je ženatý a má dva syny z prvního manželství a dva vyženěné z druhého manželství.

Autor: Jitka Hrušková

17.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hlavní organizátor Breda City Trail v Opavě Jan Krejčíř.

Organizátor běhu Breda city trail Jan Krejčíř: V sobotu může běžet celá rodina

Hokejisté opavského Slezanu dvakrát uspěli v přípravě. Naposledy porazili polský Janów.
14

Slezan v přípravě, Chalupa bekem

Na Táborsko s Pavlem Zavadilem v sestavě

Favorit doma zaváhal. Opavští fotbalisté uhráli se Sokolovem pouze bezbrankovou remízu a přišli o první místo v tabulce Fortuna národní ligy. Už dnes je čeká další zápas, a to proti Táborsku.

Proti africkému moru bojují i vojenští veterináři z Hlučína

Na likvidování následků nákazy afickým morem prasat se podílejí ode dneška i vojenští veterináři z Hlučína.

Zloděj se prostříhal plotem a ukradl naftu z kombajnu

Vítkovští policisté se v těchto dnech zabývají případem odcizené nafty. Postaral se o to zatím neznámý pachatel, který v části Klokočov vstoupil do areálu místního zemědělského družstva, kam se dostal po rozpletení pletiva.

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

I relativně nízká finanční gramotnost Čechů může za to, že čas od času skočíme na „supervýhodnou“ nabídku zhodnocení peněz, která se nakonec promění v totální fiasko. Pokud byste rádi investovali svoje úspory, nevynechejte následující tipy. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení