Jeden svět – One World je mezinárodní filmový festival o lidských právech. První ročník festivalu se uskutečnil v roce 1999 v Praze a byl inspirován obdobnými akcemi, které pořádají Human Rights Watch v New Yorku a Amnesty International v Amsterodamu.

V průběhu své existence se festival Jeden svět postupně rozšířil na celé území republiky a současně kromě Prahy probíhá v dalších městech Čech, Moravy a Slezska. Festival se tak stal jednou z mála kulturních událostí, které svou pozornost rovnoměrně rozdělují mezi hlavní město a regionální centra.

Jeden svět umožňuje tedy i mimopražským divákům získat podrobný vhled do událostí aktuálního světového dění a poznat blíže současné společenské a politické trendy. Také v Opavě nalézá svůj specifický životní prostor vedle ostatních akcí, konajících se na poli kultury.

Neodmyslitelnou součástí Jednoho světa v regionech je spolupráce s univerzitami, středními a základními školami. Důležitou podmínkou úspěšného fungování festivalu v mimopražských městech je podpora ze strany místní samosprávy a krajských úřadů. Ve všech městech probíhá festival pod záštitou primátorů a hejtmanů krajů.

Od roku 2000 je festival ve slezské metropoli pořádán ve spolupráci se Slezskou univerzitou v Opavě pod záštitou primátora statutárního města Opavy a rektora Slezské univerzity v Opavě.

Dnešní program začne český krátký snímek

Tak to vidím já – Pepa. Název snímku Dany Slanařové odstartuje dnešní den festivalu. Konkrétně se tak stane v šestnáct hodin v Obecním domě.

Český snímek z loňského roku vypráví o čtrnáctiletém Pepovi, který žije se svými rodiči v severních Čechách. Už od svých sedmi let tráví každou volnou chvíli na brigádách a vydělanými penězi přispívá do rodinného rozpočtu svých nezaměstnaných rodičů.

Více než hračky ho vždy zajímalo, zda budou mít doma druhý den co jíst a čím topit v kamnech. Mrzí ho, že se na něj lidé v okolí dívají často skrz prsty. Jeho snem je vyučit se, mít vlastní dům a rodinnou pohodu. A kdyby se na něho usmálo štěstí, a on vyhrál milion, koupil by rodičům kola a brusle a začali by si užívat spokojený život.

Z českého prostředí se následně můžete přesunout do Brazílie, kde byl před dvěma lety natočen dokument Návrat do zaslíbené země. Vypráví příběh o přežití indiánského kmene Panará, žijícího v amazonských deštných pralesích.

Dokument ukazuje, jak dokáže etnická skupina bojovat za svá práva, zachování tradic a životního stylu, úzce spjatého s půdou, z níž vyrůstají její kořeny.

Superstar v Afghánistánu

Za soutěží superstar se můžeme vydat do Afghánistánu, kde se tamější televizní stanice rozhodla v Kábulu uspořádat soutěž amatérských pěveckých talentů. Kromě dvou tisíc zpěváků i z těch nejzapadlejších koutů země se do soutěže přihlásily také tři statečné dívky.

Zpívat na veřejnosti v zemi, zásadním způsobem ovlivňované kmenovými vůdci, není pro ženu nijak bezpečné. Zvlášť, když v návalu emocí přidá v přímém přenosu k písni i trochu tance, jak se na vlastní kůži přesvědčila jednadvacetiletá Serata.

Dynamicky střižený dokumentární debut Havany Markingové, oceněný na festivalu v Sundance, dopodrobna zaznamenává celý průběh tříměsíční soutěže, jejíž finálový večer sledoval každý třetí obyvatel Afghánistánu. Vtipné momenty přibližující celonárodní pěvecké šílenství, adepty „afghánské hvězdné pěchoty“ a pětici finalistů střídají mrazivé chvíle, kdy je Seratě, ale i další ženské soutěžící Limě, za jejich vystoupení vyhrožováno smrtí.

Vysněný odpad je název snímku z USA, který zachycuje příběh tří teenagerů, kteří žijí v okrajové čtvrti Mokattan. Zde se vyskytuje nejnižší sociální vrstva Káhiry, kterou arabsky označují jako Zaballeen (lidé odpadků).

Dnešní promítání festivalu Jeden svět v Opavě uzavře český autor Martin Mareček. „Záměrně projíždíte Prahou a komplikujete dopravu, která je už tak dost komplikovaná,“ rozčiluje se v roce 2003 policistka na účastníky první hromadné cyklojízdy, zatímco její kolegové zatýkají několik mladíků s koly.

Po pěti letech projíždí Prahou peloton pěti tisíc cyklistů a policisté jim zajišťují bezpečnost. Cyklojízdy jsou nejviditelnějšími a nejpopulárnějšími akcemi iniciativy Auto*mat, kterou spoluzakládal režisér stejnojmenného snímku. A stejně jako cyklojízdy, i neotřele natočený dokument Martina Marečka, který využívá prvky animace i domácího videa, se stal postupem času fenoménem.

Přibližuje občanskou iniciativu, která bojuje proti nadvládě aut nad chodci v hlavním městě a zasazuje se za usnadnění pohybu chodců a cyklistů po Praze. Její členy kamera zastihuje během „lobbingu“ na pražském magistrátu, který je jejich počínání stále méně nakloněn, i uprostřed magistrály, kde se odehrává aktivistický happening.

Auto*mat je hravý a silně osobně laděný film o lidech, kteří: „Ráno vstali a rozhodli se změnit svoje město“.