Jak dlouho se věnujete herectví?
Začal jsem studovat v pětaosmdesátém a už o dva roky později přišly první zkušenosti ve filmu Copak je to za vojáka.
Na koho z DAMU rád vzpomínáte?
Mým vedoucím profesorem byl Boris Rőssner, který shodou okolností pocházel také z Opavy. Byl to pro mě člověk s velkým Č.
Chtěl jste být vždycky hercem?
Chtěl jsem být učitelem. Okolo puberty jsem se rozhodl, že chci být hercem. Rodina ale nadšená nebyla, nechtěli mít doma komedianta.
Hrál jste jen v českých, nebo i v zahraničních filmech?
Měl jsem štěstí i na zahraniční produkce. Jezdili k nám a hledali nové tváře. V těch devadesátých letech jsme pro ně byli levní.
Mohou vás lidé vidět také v divadle?
Divadlo dělám už léta. Chtěl jsem být na volné noze. Potřebuji mít pocit, že se rozhoduji sám. Z pražských divadel hraji v divadle Na Palmovce, U Hasičů, ve Viole a Realistickém, nyní Švandově divadle. V současnosti máme divadelní společnost Kompanye, kde hrajeme současné anglické autory. Čtyřiadvacátého října budeme mít premiéru hry Jak je důležité míti Filipa, kde budu hrát faráře. Konečně role pro mě (smích). Jinak jsem pět let spolupracoval na festivalu Mitte Europa. Jednalo se o klasické koncerty, kde jsem četl poezii.
Chodíte vy sám jako herec někdy do divadla?
Když máte patnáct představení do měsíce, není čas. Já vím, je to ostuda. Kolegové mě zvou a já buď nedorazím, nebo potkám v klubu známého a představení prošvihnu.
Jaký je váš vztah k Opavě, vracíte se tu rád?
Velice pozitivní. Mám radost, že Opava kvete do krásy. Mám pocit, že se pro město hodně dělá. Parky jsou udržované, jsou tu i pěkné cyklostezky. Dolní náměstí a Ostrožná jsou taky krásně upravené. Co mě ale překvapuje, je vysoký počet heren. Tyhle podniky přitahují kriminalitu. Je to škoda, hyzdí to město.
Jak často býváte v Opavě?
Do patnácti let jsem v Opavě žil. Když jsem se odstěhoval, jezdil jsem tu každý měsíc. Teď jsem rád, když se tu dostanu dvakrát do roka. Snažím se tu vždycky pobýt alespoň týden. Všechno tu pak obejdu a zkontroluji.
Lidé vás znají ze seriálu Ulice… Jak jste se do něj dostal?
Točil jsem inscenaci s Dušanem Kleinem a on mi nabídl roli Richarda Zajíčka.
Váhal jste při přijímání této role?
Neváhal. Dušan Klein je režisér, kterému se neříká ne.
Jaká je podle vás Ulice?
Ulice jako seriál oproti těm ostatním není zlá. Některé seriály v sobě mají hodně negace. Ulice řeší takové ty normální věci. Hrají tam dobří herci, jako Hana Maciuchová, Rudolf Hrušinský nebo Alena Vránová. Někdy si děláme srandu z toho, že tam jsou herci z pohádek. Například Alena Vránová byla pyšná princezna. V seriálu se sešla dobrá parta.
Poznávají vás lidé, když jdete po ulici?
Setkávám se s tím. V obchodě mi říkají třeba Zajíček. VPraze na ulici se mi stává, že mi řeknou čau Zajdo…Já si z toho dělám srandu, řeknu nazdar a jdu dál. I na ulici chce mít člověk určité soukromí.
Jak dlouho ještě seriál Ulice potrvá?
Naplánovali ho jako nekonečný. Měl by se točit tak ještě deset let.
Ztotožňujete se s rolí Richarda Zajíčka z Ulice?
Vůbec ne. Možná jsme si podobní nadhledem. Co nám není vůbec společné, je manuální zručnost. Jsem levý jak šavle. Já tak akorát něco rozeberu a jiní to musejí dát dohromady (smích).
Chystáte teď nějaký nový film či seriál?
Měl jsem točit film, ale bohužel z toho sešlo kvůli financím. Možná ale začneme na jaře.
Máte nějaký humorný zážitek z natáčení?
Stane se… Já špatně slyším. Přeslechnu repliku a všichni naměkoukají. Já pak koukám na ně a usmívám se, protože mi to hned nedojde. Kolikrát má člověk i přebrepty. Režiséři kvůli tomu ale naštvaní nejsou, kolikrát je to i obveselí…Stává se, že máte jít do dveří a vejdete do úplně jiných.
Jaká místa máte na Opavsku nejraději?
Mám rád Hradec nad Moravicí. Jezdil jsem se tam stopem učit na maturitu. Bydleli jsme na Bezručově náměstí a pak na Hradecké. Na základku jsme chodil na Riegrovu. Je to příjemná škola. Měli jsme strašně milé učitele. S některými jsem v kontaktu do dneška. Dalším oblíbeným místem je Sádrák.
Co děláte, když zrovna nenatáčíte?
Spím, opravdu hodně spím. Taky dost čtu, jsem rád zavřený doma. Když mám volný čas, věnuji se občanskému sdružení Portus. To pomáhá lidem se slabším mentálním postižením. Uvědomujete si, že tito lidé vnímají všechno jinak než běžná společnost. Jsou to totálně čisté duše a mněje mezi nimi dobře.
Jak vypadá natáčecí den v Ulici?
Nástup máme v 6.15 a točí se do devatenácti hodin. Někdy se stane, že se musí nějaké scény natáčet v noci. Nezáleží na tom, který je den. Měsíčně máme v průměru deset až patnáct natáčecích dní, krom toho zkouším ještě divadlo. Nestěžuji si ale, já rád pracuji. Teď jsou prázdniny a já už jsem nervózní. Ulice se začne zase točit patnáctého srpna.
Podle čeho si vybíráte role?
Role nesmí být plochá a prvoplánová. Musí mít nějaký vývoj. Zajíček mi vyhovuje.
Martina Němcová, Veronika Zahradníková