VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Irena Stanislavová: Hudbu vidím barevně

Opava /ROZHOVOR/ Opavská malířka a pedagožka Irena Stanislavová se v současné době představuje na výstavě v Domě umění. Je zpřístupněna do 13. listopadu.

28.10.2009
SDÍLEJ:

Irena StanislavováFoto: DENÍK / Anna Sotolářová

Kde a jak vznikají její pozitivní barevná díla, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Výstava je koncipována jako průřez vaší dosavadní tvorbou, nebo jste ji pojala spíše jako představení svých děl z posledního období?

Původně jsem si myslela na retrospektivu svých děl, ale prostorová kapacita výstavních možností a jejich dimenze je tak specifická, že by se sem nevešlo vše tak kompaktně, jak jsem si přála, a tak jsem zvolila jako těžiště vystavených děl současnou tvorbu.

Jedná se hlavně o jazz, klasiku a její cykly, pak je zde grafika, která mne celý život provází, malé spektrum užité tvorby, kalendáře a různé drobnosti. To proto, že velmi ráda experimentuji s papírem a vždy mne potěší, když mám v ruce nějaký krásný papír. Třeba nějakého hinduistického tématu, což jsou růžové papíry až z Asie. Já si vždy ten papír pohladím…

Takže tu jsou i experimentální věci, ale těžiště je určitě v současné hudební tvorbě jako inspiraci pro mne.

Přesto jsou zde díla inspirovaná starými mistry.

Tyto práce jsou inspirovány studiem archivních materiálů o takových mistrech, jakým byl Paganini, Mozart, ale hlavně Beethoven, protože jsem také vystavovala tři měsíce v Bonu, kde je rodný dům Beethovena a zde zařadili i můj obraz do sbírek. Ten také vznikl na základě mého studia rukopisů a historických materiálů o tomto umělci.

Ve vašem díle je ale zajímavý právě kompromis mezi inspirací starými mistry a vaším moderním ztvárněním přepisu jejich díla.

To si člověk nevybere. Prostě vypne mozek, pracuje spontánně s určitou intuicí tak, jak to cítí, a pouze srdcem, tak jak to cítí a vidí. Já s hlubokou úctou vnímám středověk, což mne naučil pan profesor Kutal a díky němu mám toto období lidských dějin ráda.

Ale jsem člověk dneška, takže mne maximálně inspiruje také abstraktní tvorba, design a vyloženě moderní záležitosti. Mám ráda středověk a cítím, že do něho patřím, třeba když procházím úzkou uličkou té doby, ale na druhé straně mám radost ze světlého barevného prostoru, který na mne působí velmi pozitivně.

Opava je vaším bydlištěm. Po jaké době se sem ale vracíte se svojí výstavou?

Po deseti letech. Přesně před deseti lety zde v těchto prostorách zahájil moji výstavu u příležitosti festivalu duchovní hudby skladatel Petr Eben. Toho jsem si velmi vážila, protože jeho hudbu mám mimořádně ráda, nacházím v ní paralely k životu tak, jako to cítím já. Takže máme pojítko jak tematické, tak obsahové a je tu díky hudbě jakási intuitivní blízkost.

Když na vernisáži zazněla jeho hudba, úplně sama mně naskočila myšlenka, že je to po deseti letech opět zde, co zahajuji výstavu. Snad jen s tím rozdílem, že tehdy to bylo ve všech prostorách Domu umění a dnes to není v dolním refektáři a oratoři.

Návštěvníci zde mohou vidět i cyklus inspirovaný Mozartem. Jak ten vznikl?

Cyklus vlastně vznikl souběžně s knihou, která sumarizuje Mozartovu hudbu, poezii, texty i obrazy a na základě poslechu Mozartových děl vznikl spontánně i tento cyklus. Je to cyklus věnovaný ženě, v podstatě jsem zjistila, že ho Mozart věnoval mamince, a je v něm spousta něhy.

Jednotlivé obrazy možná na někoho působí abstraktně, ale v tom je čistý Mozart a jeho hudba, která působí vyrovnaně na levou i pravou hemisféru a není to jenom tak, že se někdo cítí s jeho hudbou dobře.

To mi potvrdili jak hudebníci, tak terapeuti a lékaři, kteří se tomu věnují. Myslím, že to dokazuje, jak hluboký může být náš počin, když zvolíme správnou hudbu. Už proto, že terapie hudbou je daleko účinnější než nějaké prášky.

Na vašich obrazech je dominantní pohyb. Cítíte to tak, že vše se dá rozpohybovat?

Je to můj záměr. Každá hudba má vibrace, každý zvuk má určitou chvějivost. Neexistuje prostředí, kde je klid a ticho. Každý tón má svoji barvu a každá barva má svůj tón. A já prostě propojím ten optický vjem se zvukovým vjemem.

Když slyším třeba na koncertě určitý tón, tak ho vidím barevně. To jsem ale zjistila až poté, když se mne novináři ptali, proč se inspiruji na jazzových koncertech. A já přišla na to, že vlastně tu hudbu vidím barevně.

Jiná díla jsou ale inspirována tématy veskrze nehudebními. Třeba Indií nebo náboženskými tématy. I zde je pro vás hudba?

Všude hledám hudbu a všude hledám pohyb. I v těch smaltech, které jsou vždy plošnou záležitostí. Záměrně hledám určitou rytmiku a někdy je to těžší dát do plošné záležitosti hudbu. Já prostě cítím, jak ta hudba spirálovitě stoupá a zase klesá, třeba u evropského chorálu cítím, jak ta hudba a její vibrace jdou úplně jiným směrem, než když jsem studovala hudbu asijských mnichů.

Je to nesmírně zajímavé. Úplně jinak jsem cítila rotaci zvuku asijské tonality a nesmírně mne to zaujalo. V takových případech poprosím o dobové materiály a třeba je studuji dva roky, než vznikne nějaký obraz.

Také mi občas přinese nějaký hudebník demo snímek, já to poslouchám a maluji. Když pak přijde znovu, ukáži muto a řeknu: Zkuste si to najít. Když se strefíme, mám pocit, jako když malé dítě dostane čokoládu.

Vaše práce se ale projevuje nejen v plošných dílech, ale i prostorových. Na výstavě jsou třeba skleněné věci.

Ano. Tak jak jsou životní paraboly a někdy vás zajímá to a jindy zase tamto, tak se někdy cítíte lépe a jindy hůře.To jsou ty sestupy a pády. Tak člověk občas změní zažité amá chuť se naučit něco nového, něco se dovědět.

Sklo ale i tak propojuji s malbou. Vyrobila jsme také dvoukřídlé obrazy nazvané Rekviem, kde je uprostřed nich sklo. To sklo je pojítko, kde komponuji zadní projekci světla, aby to sklo nepůsobilo mrtvě. Sklo je zajímavý materiál a myslím si, že kdybych měla před sebou ještě další etapu života, že bych sklo neopustila.

Je to médium, které je čiré, krásné, zajímavé, těžké.

Martin Kůs, Anna Sotolářová

28.10.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Cyklostezka. Ilustrační foto.

Cyklostezka má spojit Kravaře s Benešovem

Veřejné prostranství v okolí Červeného kostela v Hlučíně. Ilustrační foto.

Červený kostel se dočká změn

Souhrn fotbalového víkendu

/VÝSLEDKY, FOTOGALERIE/ Přinášíme vám výsledkový servis víkendových fotbalových zápasů na Opavsku a Hlučínsku.

Festival Hrady přilákal do Hradce tisíce návštěvníků

/VELKÁ FOTOGALERIE/ Na dvou pódiích se vystřídala dvacítka kapel a interpretů

V pondělí začíná rekonstrukce jedné z hlavních opavských dopravních tepen

Od Domu kultury Petra Bezruče v Opavě až po obchodní centrum na konci Kateřinek se bude pokládat nový asfalt.

AKTUALIZOVÁNO

II. LIGA: Opava – Sokolov 0:0

/VIDEA, FOTOGALERIE/ Po střeleckých hodech přišel půst. Opavští fotbalisté v sobotu na domácím trávníku uhráli se Sokolovem pouze bezbrankovou remízu. Slezané přitom v prvním poločase měli několik šancí, ani jednu ale neproměnili.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení