Zájem o vystoupení Janáčkovy filharmonie v rámci 53. ročníku Bezručovy Opavy byl tak obrovský, že sál Velké dvorany Červeného zámku prostě nestačil. Uskromnit se museli i samotní hudebníci, kteří namačkáni na sebe zabrali celou třetinu prostoru.

Mnohé posluchače při pohledu na ně jistě napadl ten paradox, že světoznámá Janáčkova filhormonie je ochotna posluchačům profesionálně zahrát v takto stísněných podmínkách, zatímco některé popové rychlokvašky si kladou často nesmyslné podmínky na velikost pódia, šatny a další…

Stísněni byli ale hlavně diváci, jejichž řady byly od zdi ke zdi a první řada byla jen metr od dirigenstského stupínku. Samotní hudebníci jim dokonce přidali židle ze své šatny, aby očekávaný zážitek umožnili co největšímu počtu. Přesto někteří odcházeli zklamaně od vchodu domů, prostě se už dovnitř nevešli.

Upřímně, obrovskému zájmu se nebylo co divit. Vždyť ostravští hudebníci nasadili mimořádně zajímavý program, který se jasně odráží už v samotném názvu – Láska (a smrt) v hudbě. Tento protiklad pak dokonale vystihli ve vybraných dílech koncertu, který rozdělili do tří částí.

V první zazněl Richard Wagner a jeho romantická předehra k Tristanovi a Izoldě. Poté zazněly sálem dunivě dramatické tóny Leoše Janáčka, představující tři věty z Tarase Bulby – Smrt Adrijova, Smrt Ostapova a Prorodství a smrt Tarase Bulby. Třetí část byla opět o poznání klidnější, posluchači si v ní vychutnali Hectora Berlioze a jeho Fantastickou symfonii, Epizodu ze života umělcova op. 15 v pěti samostatných větách.

Tento protiklad dramatična ukázali i dva nejdůležitější muži večera. První a druhou, výrazně dramatickou, část dirigoval mladý Jakub Žídek, jehož kořeny můžeme hledat v opavských uměleckých školách a mimo jiné působil ve zdejším Slezském divadle, a třetí pak Petr Chromčák, zkušený harcovník, jehož stopy jsou kromě České republiky například na Slovensku, v Itálii, Německu či Rakousku.

Generační rozdíl byl ale znatelný snad jen na dravosti, jakou oba aktéři do své části představení vložili. Na úžasné umělecké dojmy k publiku ale vůbec. Důkazem jim byl dlouhý bouřlivý aplauz vestoje, kterým stejným dílem posluchači odměnili nejen oba dirigenty, ale také všechny hudebníky Janáčkovy filharmonie.