Legendy na českém hudebním poli

Za více než čtyřicet let své existence se Plastici, jak je této hudební skupině často zkráceně přezdíváno, stihli stát legendou. Vznikli už v roce 1968. Jádro tehdy tvořili Milan Hlavsa, Michal Jemek, Jiří Števich a Josef Brabec. Posledně jmenovaný byl později vystřídán Pavlem Zemanem.

Netrvalo dlouho a kapela se rozrostla o kytaristu a klávesistu Josefa Janíčka. Minulému režimu ovšem Plastic People of the Universe leželi v žaludku. Členové skupiny byli často perzekuováni anebo rovnou vězněni. Pokud tehdejší Plastiky srovnáme s těmi současnými, jde o pořádný rozdíl. Nikoliv ve vizáži či samotné hudbě, ale v možnostech.

Dnes běžně jezdí na koncerty do zahraničí, poznávají celý svět. Oproti normalizačním dobám v útlaku se jedná o jakési zadostiučinění, což si také uvědomuje klávesista Josef Janíček: „Tenkrát byla jiná doba. Nemohli jsme vycestovat ven. Často na ty časy vzpomínáme. Byli jsme tehdy v nevýhodě, dneska je to opačně. Plastici jsou respektováni. Myslím si, že se nám to všechno vrací.“

Komunistický režim Plastikům nepřál

Nejenže pražský rockový soubor jezdí na zahraniční vystoupení, ale za českými hranicemi je také velmi slavný. Hudební kritici umí skloňovat jméno skupiny, což se projevilo i na loňských koncertech v Rusku, kde hráli v Moskvě anebo v Nižném Novgorodu. Paradoxem bylo, že v ruské metropoli koncertovali kousek od historického sídla KGB.

Této akce se mimo jiné zúčastnil i bývalý manažer Pink Floyd Peter Jenner a hudba Plastiků ho doslova zasáhla. Jedná se o důkaz toho, že kapela je také v zahraničí respektována, neřkuli přímo obdivována. „V Moskvě se k nám chovali vyloženě jako k celebritám. Na něco podobného jsme vůbec nebyli zvyklí,“ usmíval se klávesista Josef Janíček.

Opět jsme u zadostiučinění. I pod nátlakem komunistického režimu se Plastic People of the Universe nedali. Drželi se svého přesvědčení, své hudby, za což jim patří velký obdiv. Krásně to v rozhovoru pro server iDNES.cz shrnul houslista skupiny Jiří Kabeš: „My jsme byli sami za sebe. Režim jsme nejvíce štvali tím, že jsme na něj kašlali. Na nikoho jsme neútočili, prostě jsme si dělali svou zálibu. A to, že na nás skočil bolševik, tak to byl jeho problém, a ne náš.“

Náročný program v únoru a březnu

Kromě Ruska mají Plastici za sebou i turné po USA, loni se objevili na Balkáně. A mohli bychom pokračovat. Dneska večer se stane jejich další zastávkou Opava, ale ve skutečnosti je pro kapelu druhá polovina února a začátek března koncertně obzvlášť nabitý. „Není to tak strašné. Když jsme chodili do práce, bylo to o poznání horší. Člověk vstával brzy ráno a odpoledne vyrážel na koncert třeba 300 kilometrů od Prahy,“ vysvětloval Josef Janíček.

Repertoár Plastic People of the Universe, jenž si dali název podle písně Plastic people od Franka Zappy, se na jednotlivých vystoupeních příliš nemění. Kapela sází na osvědčené věci. „Seznam skladeb máme na koncerty víceméně stále stejný. Něco zahrajeme z naší poslední desky Maska za maskou, ale bude to takový průřez tvorbou Plastiků,“ posunul se dále klávesista kapely.

Tradiční zastávkou opavská Třináctka

Dle slov Josefa Janíčka nemá skupina zatím v plánu natáčet další desku. „Vráťa Brabenec dal do kupy několik nových textů, ale album letos rozhodně dělat nebudeme,“ uvedl. Na závěr se věnujme Plastikům z pohledu Opavy. Dnes večer určitě nepůjde o první seznámení se slezskou metropolí. V posledních letech se jejich tradiční zastávkou stává Třináctka nacházející se na Krnovské ulici. Nejinak tomu bude i nyní.

„Dáváme přednost menším klubům, kde s námi publikum komunikuje,“ mínil Janíček a na závěr dodal: „V Opavě jsme vystupovali několikrát. Musím se přiznat, že koncertů během roku absolvujeme opravdu hodně, takže se to všechno trochu mísí. Každopádně opavské posluchače máme v oblibě.“

Pokud si i vy nechcete Plastiky ve Třináctce nechat ujít, nezapomeňte, že dnešní vystoupení startuje přesně ve 20.30.

Petr Dušek