Co jste při dosavadním bádání už zjistil?

Pořád ještě zjišťuji. Postupně se seznamuji 
s místními lidmi a institucemi. Doufám, že se mezi námi rozvine dobrá spolupráce a že najdu i podporu našeho divadla. Co mě v této chvíli hodně zajímá, je další osud divadelního klubu. Citelně tu chybí a moc bych uvítal jeho obnovení. Prošel jsem si též všechny jeho prostory od sklepa po střechu.

Ano, ze střechy divadla je hezký pohled na město.

Nešlo mi o pohled, ale o záměr. Rád bych na ní nechal postavit včelí úly a získával med. Přesně to se mi už podařilo zajistit v pražském Národním divadle, kde už včely na střeše bzučí několik let. Jejich med z naší divadelní střechy bych po vzoru pařížské opery prodával během sezony, například jako Divadelní med.

Myslím, že by to pro diváky bylo příjemné zpestření nabídky.

V jaké fázi teď příprava medové sezony je?

Určitě mi s ní pomůže naše pracovnice, která je odbornice přes včelaření. Pokud všechno půjde hladce, mohly by se včely na divadelní střeše zabydlet už na podzim. Nedaleký krásný park jim pak v příštím roce poskytne k výrobě medu spoustu příležitostí.

Po včelách zůstane med, ale co zůstane po nové divadelní sezoně?

Doufám, že velmi příjemný dojem návštěvníků, protože věřím, že bude úspěšná. Se změnami v repertoáru ani v uměleckém stavu nepočítám. Co se mne týká, rád bych režíroval Rusalku, a protože jsem až dosud režíroval činohru, bude to pro mě také premiéra.

Českou operní klasiku mám rád, a proto se na Rusalku už těším. Další režii už v této sezoně mít nebudu, hodlám se plně věnovat přípravě té další i zajištění provozu.

Který titul této sezony je pro vás hodně přitažlivý?

Určitě bratři Karamazovi. Znám ho z televizního zpracování v podání špičkových českých herců a viděl jsem ho též v Dejvickém divadle. Přiznávám, že jsem dost zvědavý, jak se s ním popasuje opavský činoherní soubor.

Je to kus, který na hereckých výkonech stojí a s nimi padá.

To vím, a právě proto mě tak láká. Podle toho, co jsem o opavském souboru slyšel, by to mohlo klapnout.

To je zodpovědnost stejně zavazující jako svazující. Když už jsme u souborů, kdy budou mít definitivní šéfy?

Ano, činohra i opera mají zatím šéfy jen pověřené a to bude nutné dotáhnout do konečné fáze. Orchestru musím též najít šéfdirigenta, takže práce bude dost.

Co se financí týká, díky zavedenému opatření bývalého ředitele Paskera s rozpočtem letos vyjdeme.

Pohnulo se něco kolem vícezdrojového financování?

Během podzimu by měl mít nový zákon o veřejných institucích v kultuře nějaký výstup pro debatu v parlamentu. Nechci zbytečně čekat. S ředitelkou Euroregionu Slezsko Janou Galuškovou jsem už domlouval některé společné akce přeshraničního charakteru, které pokrývají evropské fondy.

O financování opavského divadla jsem jednal i na krajském úřadu. Jsem přesvědčený, že by Moravskoslezský kraj měl výjimečnost opavské opery finančně zohlednit. Ze zahraničí už přicházejí nabídky na kooperaci v některých operních titulech, ale to ještě není otázka této sezony.

V divadelním klubu to kdysi žilo. Jaká by mohla být jeho programová náplň dnes?

Rád bych našel další komorní prostory, vhodné k nekonvenčním inscenacím. Od představitelů kulturních organizací jsem se dozvěděl, že produkují řadu zajímavých aktivit. Uvítal bych, kdyby šly s divadlem nějak propojit.

V tomto směru jsem navázal i kontakt se Slezskou univerzitou a myslím, že spolupráce by mohla být zajímavá. Tyto aktivity se týkají komorních prostor a cílová skupina je především mládež. Na velké scéně nic podobného nechystáme, protože stálé opavské publikum je konzervativní a to rozhodně budeme respektovat.

Ilja Racek ml. vystudoval žurnalistiku, televizní publicistiku, režii a divadelní vědu. Začínal jako pomocný režisér a asistent v ostravských studiích rozhlasu i televize, od roku 1983 režíroval soubor Těšínského divadla, odkud přešel do libereckého Divadla F. X. Šaldy.

Po roce 1991 šéfoval Státnímu divadlu Ostrava (dnes Národní divadlo moravskoslezské) i Janáčkově filharmonii. Od podzimu 1998 do začátku roku 2001 působil jako náměstek ministra kultury ČR a následně vedl odbor kultury a památkové péče ostravského krajského úřadu.

Od roku 2002 byl ředitelem ostravského televizního studia a v letech 2013 a 2014 řídil plzeňské Divadlo J. K. Tyla. Bydlí v Ostravě, je ženatý a má tři děti.