Jak jste se coby houslistka opavského divadla dostala k možnosti hrát s ostravskou filharmonií v Číně?

Ve filharmonii jsem vypomáhala dlouhá léta, a snad proto se na mě při úrazu kolegyně opět obrátili.

Byl to Váš první zájezd s Janáčkovou filharmonií do ciziny?

Ráda poznávám jiné kultury a krajiny, cestování dobře snáším, a tak jsem častou účastnicí zahraničních zájezdů filharmonie. Uvedu Japonsko, Jižní Koreu, dříve Itálii, Španělsko, ale bylo jich více.

V čem bylo koncertování v Číně rozdílné od toho, na které zvyklá?

Tady jsme zvyklí na pravidelně užívané sály, tam se lidé teprve učí tento druh kultury navštěvovat. Proto byly v letoviskách sály třeba špatně vytopené, opravdu poprvé, a doufám naposledy jsme hráli s přímotopem na jevišti (úsměv). Také mají Číňané rádi obrovské prostory, upřímně závidím výbornou akustiku těchto kulturních stánků.

Jaké je čínské obecenstvo a jak vás přijalo?

Je trochu jiné než v ostatních východních zemích, sice je také tiché, přitom ale hodně projevuje emoce pohybem. Všimla jsem si, že pouštěli další návštěvníky po první skladbě, asi všichni na plnou cenu lístku nemají. Také bylo dost dětských posluchačů, díky za to.

Největší radost jim udělal vždy dirigent při uvádění názvu přídavku v čínštině (úsměv).

Jak jste se vyrovnala s častým cestováním v rámci Číny?

Rychlovlak mě naprosto ohromil, kdybyste nesledovali uváděnou rychlost až tři sta kilometrů za hodinu, tak by to nikdo z nás nepoznal. Jsou velice důslední tak, jak si to pamatuji (bohužel) z dob komunismu, dodržují plno nesmyslných pravidel. Ale uznávám, že se společnost v takovém počtu dospěláků asi jinak vést nedá.

Co bylo pro vás osobně během zájezdu nejtěžší?

Udržet krok s kolegy a nenechat se otrávit špatnou náladou.

Zbýval při pracovním vypětí i nějaký čas na poznávání měst a cizí kultury?

Ono člověk poznává pořád, už tím, jak nastoupit do vlaku, jak se řídí doprava v ulicích, jaká mají – nebo spíš nemají – odpočívadla po cestě a tak dále. Viděli jsme moře, Šanghaj a já jsem spokojená.

Je něco, co vás na Číně vyloženě překvapilo?

Jak je velká a kupodivu bohatá, přitom však smutná společnost bez dětí…

Jan Mareček