Jde o fotografickou reflexi, v níž se propojuje věda s uměním. To zdůraznil ve své řeči během pondělní vernisáže zástupce vedoucího Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě Jiří Siostrzonek, který podotkl, že rovnováha mezi vědou a uměním je nutná.

Během této vernisáže, jíž se zúčastnilo značné množství lidí, poskytl Zdeněk Stuchlík naší redakci následující rozhovor.

Jak lze podle vás lépe pochopit svět? Skrze vědu, nebo skrze umění?

Věda a umění jsou dvě paralelní cesty člověka k pochopení světa. Umění bez rozumu a věda bez citu nemají smysl.

Vaše fotografie měli možnost letos v červnu zhlédnout také zájemci v prostorách karvinské Obchodně podnikatelské fakulty. Je vaše opavská výstava rozšířena?

Ano, v Karviné jsem vystavoval šestadvacet fotografií, v Opavě nyní o dvanáct více. Je to dáno větším prostorem opavského Domu umění.

Na vaše fotografie se přišlo podívat nebývale mnoho hostů…

Ano, jsem tím překvapen a samozřejmě potěšen. Jsou zde mimochodem i mí kolegové astrofyzici, kteří se nyní účastní fyzikální konference Ragtime.

Které snímky se jim nejvíce líbí?

Fyziky oslovuje fotografie, kterou jsem nazval Cesty hvězd. Tuto fotografii jsem například našel vylepenou na nástěnce slavné profesorky Jocelyn Bell Burnell z Oxfordu. Za svůj objev na poli astrofyziky (tzv. pulsarů) si zasloužila Nobelovu cenu, ale nakonec ji kvůli svému kolegovi, který si výsledky její práce přivlastnil, nedostala. O to více je nyní slavná.

Proč se vašim kolegům, astrofyzikům, líbí právě tento váš snímek?

Je to abstrakce života hvězd. Začínají silně zářit, pak se promění v rudé obry.

Máte zpětnou vazbu také od laické veřejnosti? Které fotografie nejvíce oslovují právě ji?

Většinou se líbí vše. Lidé se déle zastavují například u Příchodu slunce, Koridoru věčnosti či u snímku nazvaného Kristus Poselství.

A kterou svou fotografii máte nejraději vy osobně?

Mám rád Harmonii (na fotografii níže, pozn. redakce). Vyjadřuje mimo jiné můj vztah a obdiv k hudbě.

.

(pozn. redakce: Metamorfózy, jejichž kurátorem je fotograf a pedagog Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity Jindřich Štreit, můžete v Domě umění vidět denně od 10.00 do 17.00 hodin.)

Kdo je Zdeněk StuchlíkDěkan Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě Zdeněk Stuchlík je fyzik, který je velkým příznivcem popularizace vědy. Sám nebo v dialogu s astrofyzikem Jiřím Grygarem mívá v televizi Noe co půl roku populárně naučné pořady, přičemž se zaměřuje na novinky v oblasti relativistické astrofyziky.

O Zdeňku Stuchlíkovi je známo, že se mimo jiné zabývá jevem zvaným černé díry. Pro laiky jde o jev záhadný a nevysvětlitelný, pro Zdeňka Stuchlíka o reálný astrofyzikální objekt, o němž dokáže poutavě vyprávět.

Fenka baseta se přišla podívat na vernisáž a všechny pobavila

.

Opavská kulturní veřejnost přivítala mezi sebou dalšího člena, respektive členku. Není jí nikdo jiný než fenka baseta. Když se dobře podíváte na fotografii, možná ji poznáváte. Bydlí v centru Opavy a se svým pánem jím brouzdá. Zastihnout ji můžete například na Ostrožné ulici.

Zatímco její pán je daleko vpředu za rohem na Popské, basetka se kolébá daleko za ním, táhne po zemi břicho i uši, a jen co jí páníček zmizí z dohledu, žadoní o něco dobrého návštěvníky cukrárny na rohu obou ulic. Odolá jí málokdo.

Nyní, jak se zdá, se fenka posunula výš: od jídla ke kultuře. A vybrala si k tomu opravdu prestižní událost. Vernisáž výstavy fotografií děkana Filozoficko přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě Zdeňka Stuchlíka, která se konala počátkem týdne v Domě umění v Pekařské ulici.

Basetka si našla dokonce i pravou chvíli, kdy se jí podařilo na sebe strhnout veškerou pozornost. Právě ve chvíli, kdy Zdeněk Stuchlík pronášel před desítkami hostů své slovo, přikolébala se k němu doprostřed foyer. Děkan a přítomní hosté včetně primátora Zdeňka Jiráska měli pro její čin pochopení a zjevně se pobavili.

O tom, že zmíněná basetka je nejspíš osobnost, která si nedá jen tak někým poroučet a s etiketou si hlavu nedělá, svědčí její následující skutek. Když ji po chvíli z foyer organizátoři výstavy vyhnali, natáhla se na chodbě mezi hosty a spokojeně usnula. Nechyběl jí ani její pán, po kterém nebylo ani vidu ani slechu.

Nicméně její čin, kterým většinu lidí rozesmála, nezůstal bez potrestání. Někdo na ni přivolal městské policisty. Přijeli dva muži ve služebním autě.

To už byla basetka venku před Domem umění spolu se svým pánem, který usedl na lavičku, nenechal se vyvést z klidu stejně jako jeho pes, a společně odpovídali strážníkům na otázky jako u výslechu. „Nikomu nikdy nevadila," krčil rameny pán a strážníci byli zjevně v rozpacích, co s tím vším.

Nakonec se pán a jeho pes vydali k domovu po Pekařské nahoru do centra. Pán se kolébal daleko vpředu, nepoučitelná fenka kus za ním.