VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Malby z opavského nádraží jsou většinou jen na zámcích, říká restaurátorka Renata Svobodová

Opava - Osm měsíců prožila Renata Svobodová v rozkopaném a zaprášeném vestibulu vlakového nádraží Opava-východ. V téměř polních podmínkách se mezi pracujícími zedníky snažila obnovit rozsáhlé sto třicet let staré malby, které se po necitlivých zásazích z dob socialismu zdály být nenávratně zničeny.

5.4.2008
SDÍLEJ:

Úleva a štestí byly letos koncem února při slavnostním odhalení maleb vidět na tváři Renaty Svobodové.Foto: DENÍK / Anna Sotolářová

Hlavně díky této ani ne třicetileté restaurátorce se interiér opavského východního nádraží proměnil z nevábné chátrající haly v pestrobarevný unikát, který je obvykle k vidění jen na zámcích. V Opavě ho však už více než měsíc může obdivovat každý, kdo na nádraží na Janské ulici, stojící jen pár minut pěší chůze od centra města, zavítá.

Jak jste se k práci na obnově interiéru opavského nádraží vlastně dostala?

Prostě jsem se zúčastnila výběrového řízení, a to jsem vyhrála. Je ale pravda, žemě nejprve oslovili někteří lidé z ostravského památkového ústavu, jestli bych neměla o práci na restaurování opavského nádraží zájem.

Cestující, který do nádražního vestibulu vstoupí dnes, jsou jeho krásou překvapeni. Jak na vás ale zapůsobilo nádraží v zimě minulého roku, tedy na samém počátku rekonstrukce?

Strašně. Všechno bylo opravdu ve velmi špatném stavu. Hlavně římsy na stropě vypadaly, že každou chvíli upadnou. Když jsem se tu v prosinci roku 2006, tedy dva měsíce před tím, než jsem práci oficiálně dostala, byla podívat vůbec poprvé, začala jsem dokonce pochybovat, zda do toho mám vůbec jít.

Do výběrového řízení jste se ale přihlásila, takže pochyby šly stranou. Proč?

Nakonec jsem si řekla, že by to přeci jen mohla být pěkná práce.

Věděla jste hned, jaké umělecké poklady se pod nánosy věků ve stěnách opavského vestibulu skrývají a do jaké míry jejich krásu dokážete obnovit?

Právě že ne. Ty malby prosvítaly jen velmi nepatrně a nebyly příliš čitelné. Byly provedeny nějaké sondy a zkoušky čištění, více vidět nešlo. Vůbec jsem netušila, na jak obrovské ploše a v jaké kvalitě se malby zachovaly. Zpočátku jsem pouze doufala, že by se mi mohlo podařit malby do určité míry obnovit alespoň podle dobové fotografie. V neposlední řadě jsem ale také nepočítala s tím, že samotné restaurátorské práce půjdou až tak dobře. Původní barva byla dobře fixovaná, dobře držela, takže někde stačilo stěny jen omýt vodou a bylo to krásně vidět.

Takže jste přišla k oprýskané stěně, polila ji vodou a před vámi se objevily unikátní malby? Jak to bylo náročné?

Náročné to bylo, a to především na čas. Objevily se některé práce navíc, a tak jsme museli požádat o prodloužení termínu, protože v původním časovém plánu jsme nebyli schopni práci dokončit.

Co se přihodilo?

Na začátku nebylo vidět, jak moc jsou stěny pod vrstvami nátěrů rozpraskané. Například štukové římsy, rozdělující strop, byly rozpraskané úplně a v nich bylo velké množství dutin.Na některých částech hrozilo utržení, ale nakonec se námje podařilo zachránit. Jenom jejich spravení zabralo čtvrtinu celkové práce. S tím už mi ale pomáhal Ivan Sámel, sochař-restaurátor z Košic. Ten dělal všechny štukové práce a vyspravoval dutiny.

Zmínila jste jméno slovenského sochaře Ivana Sámela. Kdo se za těch osm měsíců kromě vás na obnovení ve střední Evropě unikátních nástěnných a nástropních maleb podílel?

Štukatérské práce a vyspravení dutin dělal už zmíněný Ivan Sámel. Po jeho skončení jsem na tu práci byla sama. Poslední měsíc a půl mi pak hodně pomáhala akademická malířka Ivana Štenclová z Chvalíkovic.

Takže veškeré práce zvládli tři lidé. Jaké jste měli podmínky?

Nejdříve jsem čistila stěny pouze vodou, měla jsem k dispozici akorát pojízdné lešení, takže práce byla složitá. Vytáhla jsem nahoru dva kýble s čistou vodou, ta byla téměř okamžitě špinavá, a tak jsem zase musela dolů a tak stále dokola. V zimních měsících byla v rozkopaném vestibulu zima, v létě zase horko. A pojízdné lešení a současně probíhající stavební práce restaurování trochu zpomalovaly. Kdyby bylo možné použít celoplošné lešení, práce by se tím určitě urychlily. Posunovat těžké lešení bylo taky někdy pro jednoho hodně náročné. Když byli ve vestibulu zedníci, tak nám s lešením rádi pomohli.

Jakým způsobem jste vlastně pracovali?

Nejprve jsme přistoupili k odkrývání. Všechny vrstvy nátěrů šly dolů, abychom viděli, co se dochovalo. Na některých místech muselo být při čištění použito skalpelů, skelných vláken a koňských žíní. Některé části říms byly uvolněny a hrozilo jejich upadnutí, museli jsme je proto injektážně zpevnit speciální směsí. Velké praskliny musely být před injektováním navíc vyplněny vápennou omítkou, jinak by při injektáži vytekla směs na povrch. Až poté jsme přistoupili k retuším a samotné rekonstrukci barevných vrstev.

Žádné plány, jak nástěnné a nástropní malby vypadaly, se nedochovaly. Podle čeho jste tedy při jejich obnově postupovali?

Při restaurování nejsložitějších celků, které musely být celé nově rekonstruovány, nám byla velkým pomocníkem černobílá fotografie z roku 1914. Pomocí počítače z ní byly nazvětšovány potřebné detaily na fotografii a pomocí zachovalých barevných fragmentů byly nově poskládány přes pauzovací papír. Jednalo se především o motivy se dvěma zrcadlově postavenými draky, kteří nesou symbol obchodu, Merkurovu hůl. Pro rekonstrukce byly vyrobeny šablony a barvy byly namíchány přesně podle dochovaných barevných fragmentů.

Do jaké míry je tedy současná podoba kreseb věrná té z devatenáctého století?

Na těch malbách není vůbec nic vymyšleno. Jen dva znaky, nad infocentrem a nad pokladnami, jsme nechali prázdné. Nedokázali jsme u nich určit, co přesně v nich bylo, protože se dochovaly jen ve fragmentech. Pravděpodobně tam byl znak rakousko-uherského mocnářství a v druhém habsburský znak.

Malbám na opavském nádraží jste tak dala původní barevnou podobu, jakou jim na začátku devadesátých let devatenáctého století dal neznámý malíř. Rekonstrukce tedy byla u konce?

Ještě zbývalo provést zlacení. V průběhu prací nás totiž překvapil nález původního zlata a stříbra, s jejichž použitím se nepočítalo. Řešili jsme tedy otázku, jestli použít původní zlato nebo okr, jak bylo od začátku v plánu. Investor (ČD, a. s., pozn. red.) sice nejprve nechtěl z finančních důvodů práci se zlatem zaplatit, ale nakonec ho přesvědčila naše argumentace, že když jde o rekonstrukci a našlo se původní zlato, mělo by se taky použít.Ve znacích Opavy a Slezska, které se nacházejí ve štukových obloucích nad pokladnami, je tak použito původní zlato. Když jsme dokončili zlacení, byla na řadě ještě finální fixáž stropu a stěn.

Jak vlastně vypadal váš klasický den během restaurování opavského nádraží?

Každé ráno jsem do Opavy dojížděla ze svého domuve Studénce. Vstávala jsem kolem půl páté ráno, šla na vlak a jela do Opavy. Domů jsem se vracela někdy, když se nestíhalo, i v devět večer.

Stíhala jste se tedy věnovat ještě jiným pracovním projektům?

Ne. Při tom nešlo pracovat na ničem jiném. Přišla jsem večer domů a šla spát. Jen víkendy jsem si nechala volné, i když občas v sobotu jsme taky pracovali.

Co pro vás osobně tato práce znamená?

Je to pro mě i město hezká prezentace. Jedná se o malby, které může každý vidět. Většinou jsou takové malby k vidění jen na zámcích. Tam se ale podívá jen omezené množství lidí, kdežto tady na opavském nádraží to může vidět denně každý.

Zaregistrovala už jste na svou práci nějaké ohlasy, ať už pozitivní nebo negativní?

Zatím v mém okolí o opavském nádraží nikdo moc neví. Většinou dnes každý jezdí autem, a když slyší slovo nádraží, představí si ošklivou stavbu z dob komunismu. Nepřijde jim, že by na nádraží mohli najít něco pěkného.

Opavě jste věnovala téměř rok práce. Jaké máte plány do budoucna?

Nyní jsem na mateřské dovolené, ale k restaurování se určitě brzy ráda vrátím. Ve chvílích volna se věnuji malování obrazů.

Kdo je Renata Svobodová

Devětadvacetiletá restaurátorka Renata Svobodová bydlí ve čtyři desítky kilometrů vzdálené Studénce. Vystudovala obor restaurování maleb na Fakultě restaurování v Litomyšli. Před pracemi na vestibulu opavského východního nádraží se podílela například restaurátorsky na Nové radnici v Brně, hradu Veveří u Brna či v olomouckém arcidiecézním muzeu.

Autor: Jiří Korbel

5.4.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zápas 5. kola Fortuna národní ligy SFC Opava - FC MAS Táborsko 22. srpna 2017 v Opavě.
AKTUALIZOVÁNO
1 50

II. liga: Opava - Táborsko 2:1

Dominik Půda se narodil 16. srpna 2017, vážil 3,41 kilogramů a měřil 52 centimetrů. Rodiče Hana a Dušan z Vávrovic mu synovi přejí hlavně štěstí, zdraví a lásku.
16

Tak už jsme na světě

Do Kateřinek se po roce vrací prestižní Velká cena Opavy

/POZVÁNKA/ Do areálu Jezdeckého klubu Opava-Kateřinky se budou tuto středu sjíždět závodníci se svými koňmi na čtyřdenní parkurový maraton. 

Doma jsem dlouho nebyl, přiznal elitní tyčkař Balner, odchovanec Sokola Opava

/ROZHOVOR/ Odchovanec opavského Sokola a elitní český tyčkař Michal Balner říká: "Když to půjde, budu skákat dále."

Organizátor běhu Breda city trail Jan Krejčíř: V sobotu může běžet celá rodina

/ROZHOVOR/ Už v sobotu odstartuje druhý ročník běhu Breda city trail. Na startu akce, která je určena pro celou rodinu, nebude chybět Česká Miss Earth pro rok 2015 Karolína Mališová nebo český basketbalový reprezentant a kapitán BK Opava Jakub Šiřina. 

Slezan v přípravě, Chalupa bekem

/FOTOGALERIE/ Dva přípravné zápasy má za sebou opavský Slezan. Svěřenci trenéra Antonína Plánovského nejdříve vyhráli ve Valašském Meziříčí a stejným výsledkem doma zdolali polský Janów.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení