S kravařskou rodačkou Martou Olšrovou jsem se poprvé setkala na katedře Teorie a dějin dramatických umění při Palackého univerzitě v Olomouci. Mladší kolegyně, která na náš obor přišla z brněnské JAMU. Absolventka oboru Muzikálové herectví se poté rozhodla pro studia teorie a historie nejen divadla, ale také filmu. Spektrum jejích aktivit je velmi široké: zahrnuje herectví, zpěv a v neposlední řadě i filmovou režii.

Na sklonku letošního roku se chystáš k natočení dalšího snímku. Tentokrát ses rozhodla opustit tvorbu hraného filmu a vytvořit dokument. V čem podle tebe spočívá jeho síla?

Bude to už můj čtvrtý filmový projekt. První film se jmenuje Termix a je to parodie na známý snímek Metrix. Pohádka Vodní víla byla druhá a v současné době točím psychologické drama Mezi námi. Síla dokumentární tvorby je v pravdivosti, která je sice jednoduše manipulovatelná, ale já věřím tomu, že pokud získám dostatečné množství informací, dokážu vykreslit historická fakta s uměleckými kvalitami, aniž bych ovlivňovala úsudek diváka.

Zvolila sis téma druhé světové války a její dopad na prostředí Opavska, resp. Hlučínska. Kde se tato myšlenka zrodila?

Je to kraj mého dětství. Dědeček byl důstojník a to namě velice zapůsobilo. Historie je můj velký koníček.

Z jakých materiálů budeš primárně vycházet?

Budu čerpat hlavně z výpovědí pamětníků pocházejících z vesnic mezi Hlučínem a Opavou a používat různé historické prameny jako fotografie, dopisy, dokumenty atd.

Otázka grantů žel vždy stojí na prvním místě. Je v současné době, kdy touží po natáčení snímků mnoho lidí, jejich sehnání moc obtížné?

Shánění grantů je vždy náročné. Dostala jsem nabídku podpory z kraje a mým cílem je hlavně zviditelnit oblast, která je z historického hlediska ojedinělá a zaslouží si větší pozornost.

Vrátím se ke studiu. Co tě vedlo k tomu, že jsi po praktickém oboru, jakým Muzikálové herectví bezesporu je, začala studovat v Olomouci teorii?

Touha po vědění. Spojení teorie s praxí. Ráda bych dál studovala hudbu nebo malířství. Muzikál je těžký komplexní obor a potřebuje tvrdou řemeslnou práci. Nejvíc zkušeností v tomto žánru jsem nabrala v Londýně, kam jezdím pravidelně již několik let za studiem a poznáním.

V průběhu čtyř let, jež jsi strávila v Brně, jsi vytvořila celou řadu divadelních postav. Která tobě osobně nejvíc přirostla k srdci?

Ve hře Carla Goldoniho Náměstíčko jsem hrála Orsolu. Byla to matka postavy, kterou hrál Roman Groszmann. Moc mě to bavilo a hodně jsem se naučila. Hru režíroval Michal Zetel ve studiu Marta. Velice zábavné jsou hry Františka Ringo Čecha, se kterým hraji již přes tři roky role, jež dříve hrávala Kateřina Kornová. Nejznámější je Dívčí válka, ale hrajeme také Titanik a Na Brusel Vávro.

A co spolupráce s Romanem Groszmannem, současným šéfem Moravského divadla? Setkala ses s ním už v Brně. Nepřemýšlela jsi teď, když jste oba v Olomouci, i o obnovení kontaktu?

Je mým velkým učitelem. Otevřel mi oči a naučil mě jak přemýšlet o herectví. Velice doufám v obnovení kontaktu, ale obávám se, že oba nejsme velkými pány svého času. Ovšem věřím, že se brzy potkáme…

V současné době jsi také spojována s olomouckým divadlem Tramtárie, které se opavskému publiku představilo v rámci letošního ročníku Kulturního léta. Kde se tato spolupráce zrodila? A v jaké inscenaci tě mohou diváci spatřit?

Začali jsme spolu bydlet a bylo to. Hraji v pohádce Ládi KracíkaOstatečném Ivanovi (na motivy knihy Krása nesmírná). Je to zajímavá a náročná spolupráce v neobyčejnémkolektivu.

Letošní akademický rok je pro tebe absolventským. Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Věnovat se umění teoreticky i v praxi. Trávit čas s rodinou a blízkými. Cestovat a poznávat.

Lze říct, který z druhů umění je ti nejbližší? Co pro tebe vůbec znamená umění?

Všechno mě baví stejně. Zpěv, tanec, herectví, skládání hudby, psaní scénářů, malování, filmařina…Umění je ušlechtilá a náročná činnost. Není to pro každého. Je to tak trochu boj, ale pokud má smysl, tak stojí za to.

Volného času máš jistě málo, i přesto – zkus si představit den podle svých představ: jaký by byl?

Buď v přírodě, nebo bych chtěla mít filmový štáb a točit některé ze svých mnoha nápadů…