Překlad originálu Willyho Russella je dílem Pavla Dominika, scénu s kostýmy navrhla Michaela Červenková a režii má Zdeněk Kaloč. Hra měla světovou premiéru 21. ledna 1988 v londýnském Vaudeville Theatre a českou letos 26. dubna v pražském Divadle Rokoko.

Její děj se odehrává v Liverpoolu a na řeckém ostrově. Humorným způsobem pojmenovává situace a radí, jak na to, aby člověk vypadl ze stereotypu, ve kterém mu není zrovna dobře. To když pozná, že žije jen tak, jak mu společnost diktuje - má se pořád honit, neustále vydělávat peníze, vychovat děti a pak skončit ve starém železe, protože za chvilku umře.

Hrdinka hledá životní východiska

Hra mapuje téma, které je pro ženy jako stvořené. Ačkoliv možná i pro muže, kteří by měli pochopit, že část ženského světa je mužům zapovězena.

„Když jsme mladí, máme pocit nesmrtelnosti a tak je to správně. Pak se jednoho dne probudíme a zjistíme, že se nás smrtelnost týká stejně jako ostatních. Najednou začneme potěžkávat čas a sami sebe se zeptáme, jestli žijeme tak, jak jsme chtěli a jak bychom rádi,“ říká Simona Stašová.

Takovou otázku si klade i její Shirley a divák je přitom jejím partnerem a vrbou, prostě tím, s kým komunikuje. Hra Shirley Valentine představuje žánr one woman show a autor ji v roce 1989 upravil pro filmovou adaptaci, která se, stejně jako divadelní hra, dočkala řady cen.

Autor byl původně kadeřníkem

Jedenašedesátiletý Willy Russel vyzkoušel řadu profesí a zabrousil i do hudby. Jako dvacetiletý si doplnil vzdělání studiem na St. Catherine´s College of Education. Poznal tam svou budoucí ženu Annie, která ho nasměrovala k zájmu o divadlo. První výrazný úspěch zaznamenal v muzikálu o Beatles s názvem John, Paul, Georgie, Ringo a Bert, který si objednalo liverpoolské divadlo Everyman Theatre a později byl uveden v londýnském West Endu.

Napsal už přes dvacet divadelních her a mnohé získaly i filmovou nebo televizní podobu. K většině her i muzikálů si píše sám i hudbu. Traduje se, že jednou ve Shirley Valentine dokonce vystoupil za nemocnou herečku a byl tak dokonalý, že v této ženské roli dobrovolně vystupoval ještě několikrát.

Inscenace má jedinou protagonistku

Jedinou herečkou představení je dcera Jiřiny Bohdalové, absolventka konzervatoře i DAMU Simona Stašová. Po ročním angažmá v Jihočeském divadle působila dalších čtrnáct let v Divadle E. F. Buriana.

V roce 1991 přešla do Městských divadel pražských a hostovala v Divadle K, v Divadle za branou II, v Činoherním klubu i v soukromých divadelních produkcích. Divadelnímu herectví zůstává věrná i přesto, že je neustále obsazovaná filmovými i televizními režiséry. V současné době hraje v divadle ABC (Ideální manžel, Třikrát život), v Divadle v Řeznické (Římské noci), v Divadle A. Dvořáka v Příbrami (Drobečky z perníku).

Právě za posledně jmenovanou hru dostala letos cenu Thálie za nejlepší herecký výkon. V letech 1999 a 2005 byla nominována na Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmech Pelíšky a Román pro ženy.

Režie se ujal renomovaný odborník

Režisér, dramatik a pedagog Zdeněk Kaloč patří k nejvýraznějším osobnostem moderní české činoherní i operní režie. Vystudoval režii na pražské DAMU a do Brna přišel na počátku 60. let.

V letech 1966 až 1996 byl režisérem Národního divadla v Brně a následných pět let působil jako kmenový režisér Divadla na Vinohradech. Pak se z Prahy vrátil zpátky do brněnského Národního divadla, kde režíruje dodnes.