Výjimkou nebyla 16. května ani premiéra hry Fata Morgana lásky. Koláž z děl Antona Pavloviče Čechova vytvořily dramaturgyně Slezského divadla Blanka Fišerová a režisérka Oxana Smilková.
Ústřední motiv vychází z jeho povídky Dáma s psíčkem, ale v inscenaci jsou použity i ukázky z další tvorby tohoto ruského dramatika. Nejrozpoznatelnější z nich je „divadelní scéna“ z Racka.
Herci, kteří v představení musejí vytvářet hned několik postav, po jevišti snaživě běhají, jezdí na koloběžce i na kolečkových bruslích, jásají, křičí a ječí. Jekot je vůbec nejoblíbenějším hereckým projevem opavské činohry posledních dvou sezon. Mnohé scény tak víc než divadelní inscenaci připomínají spíše cirkusové vystoupení s libovolným počtem klaunů.
Scénu jaltského letoviska (Jevgenij Kulikov) doplňuje naturalistické brouzdaliště, znázorňující moře. Herci v plavkách se v něm rozverně ráchají nebo se do něj shazují. Snad je voda teplá alespoň natolik, že nedostanou rýmu.
První polovina představení je plná velkých slov a prakticky o ničem. Ve druhé může diváky zaujmout působivě znázorněné dilema vztahu milenců Nikolaje Gurova a Anny von Dideritz (Jakub Stránský a Sabina Muchová) k sobě i ke svým životním partnerům.
Po dlouhém a stereotypním úvodním filozofování našel Jakub Stránský v Gurovovi normálně myslícího i jednajícího člověka, hledajícího pevnější citové pouto než v manželství s moskevskou herečkou. V podobném duchu se Annu, hledající smysl života, snažila vykreslit Sabina Muchová.
Až dosud byla zaškatulkovaná v rolích rozjívených fracků, a proto je dobře, že zkouší něco jiného. Zavedené klišé jí sice v charakterním projevu občas ještě probleskne, ale to se při hereččině nesporném talentu poddá.
Celkový výsledek však nikdo z účinkujících při nejlepší snaze zachránit nemohl. Část publika během přestávky divadlo opustila a vytrvalí diváci si budou z návštěvy divadla pamatovat snad jen to, že na Jaltě svítí slunce a v Moskvě sněží.
Ti, kteří se vůbec nedostavili (a bylo jich také dost), objektivně vzato o nic nepřišli.
Lidija Gurovová v podání Hany Vaňové. (foto: Tomáš Ruta)