Tomáš Thon: Hudba je mou přítelkyní

Vaši uměleckou kariéru zřejmě odstartoval úspěch v opavské soutěži mladých varhaníků.

Získání druhé ceny v této soutěži, kde jsem byl jako šestnáctiletý nejmladším účastníkem, byl určitě velký impulz. Během soutěže mě kontaktovali někteří porotci a zjišťovali mou chuť studovat varhany na konzervatoři.

Vzpomínám, jak jsem profesoru Šlechtovi na otázku, co chci studovat po maturitě, odpověděl, že jadernou fyziku.

Hravý osud z vás místo fyzika udělal varhaníka.

Názor jsem měnil postupně, a když jsem zjistil, že varhanám věnuji většinu svého volného času, bylo rozhodnuto. Na AMU jsem byl jedním z nejmladších posluchačů a současně i jedním z mála přijatých bez předchozího studia na konzervatoři.

Výuku jsem si o tři roky prodloužil studiem ve Francii.

Nebyly ztracené. Uplatnil jste zkušenosti v praxi?

Určitě. Začal jsem aktivně koncertovat na volné noze, působit jako pedagog a stal jsem se členem odborných porot různých domácích i zahraničních varhanních soutěží. V roce 1992 jsem založil vlastní vydavatelství varhanní i klávesové hudby a začal jsem vydávat starou českou varhanní tvorbu.

Dá se vydáváním starých varhanních skladeb uživit?

Vydavatelská činnost v tak úzce odborně zaměřeném kontextu nemůže být ekonomicky zcela rentabilní. Pro badatelské i kulturní aktivity je proto nutné hledat finanční zdroje. Dá se říci, že profesně se pohybuji od interpreta k vydavateli a od vydavatele k interpretovi.

Pokud si vzpomínám, založil jste v Opavě svého času Mezinárodní varhanní festival barokní hudby, jehož jste býval ředitelem i dramaturgem v jedné osobě. Teď jako by už nebyl.

Není. Založil jsem ho v roce 2001 a svým zaměřením byl v republice ojedinělý. Tomu až do roku 2008 odpovídal živý zájem ze strany vynikajících českých i zahraničních umělců a posluchačů. Pak jsem ho musel pro nesystematickou podporu opavského magistrátu pozastavit a tento stav trvá dosud.

Můžete být konkrétnější?

Nebylo bohužel možné získat víceletou podporu a začlenit festival do městského rozpočtu. Je mi to líto už proto, že varhany v chrámu sv. Ducha jsou na tuto hudbu mimořádně disponované a ve velmi dobré kondici.

Jaký je váš nejčerstvější zážitek?

Před dvěma týdny jsem se vrátil z Paříže, kde jsem týden bádal pro téma své doktorské práce, související s vydavatelstvím staré české varhanní hudby. Ve francouzské Národní knihovně jsem hledal stará vydání varhanní staré české hudby.

Dojednal jsem i dva odborné články, které budu publikovat v prestižním francouzském periodiku. Vystoupil jsem tam s koncertem Varhany v Praze v době Mozartově, na který mi poskytla podporu Pedagogická fakulta Univerzity Ostrava.

Je léto, jak strávíte prázdniny?

Hlavně s hudbou. Koncem srpna budu opět vyučovat na Mezinárodním varhanním týdnu v Rakousku, kromě toho mě čeká příprava disertační práce a psaní článků do francouzského odborného časopisu a dovolená na kolech v Moldávii a v Rumunsku.

V rámci Svatováclavského hudebního festivalu se 
v září po více než deseti letech vrátím k varhannímu cyklu Petra Ebena s názvem JOB. Je inspirovaný starozákonním příběhem a ze Starého zákona bude číst skladatelův syn, Marek Eben. Do konce roku zvládnu i některé další koncerty.

Míváte čas na mimohudební aktivity?

Musím si ho vytvořit. V zásadě jsem společenský člověk a umím se bavit i jinak než jen hudbou. Kultura je stále mou přítelkyní, ale nesmí jí být moc najednou.

Hudba vám přiblížila různá století. Ve kterém by se vám líbilo nejvíc?

Přijde na to, co bych v něm hledal. Z hlediska umění je mi pro jednoznačnější duchovní výpověď hodně blízké 16. až 18. století a ve 21. století mě fascinuje až nečekaný komunikační boom. Myslím, že jsem v tomto století docela spokojený a minulá si kdykoliv přiblížím jejich dobovou hudbou.

Současná vás neláká?

Proč ne. Rád si poslechnu třeba dobrý jazz i rock, ale to není nic divného. Mám dost kolegů, kteří se přes den věnují analýze soudobé vážné hudby a večer poslouchají tvrdý rock.