VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V příběhu Dědictví nalézají čtenáři vlastní osudy

Opava - Úspěšná novela se dostává do pozoruhodných souvislostí.

20.2.2008
SDÍLEJ:

Spisovatelka Eva TvrdáFoto: DENÍK/Zuzana Urbánková

Ukazuje se, že nedávným vydáním rámcové novely slezské spisovatelky Evy Tvrdé z Ludgeřovic na Hlučínsku přispělo ostravské vydavatelství Repronis ke stále sílícímu zájmu odborníků i laiků o svízelnou a „těžkou“ historii moravskoslezských mikroregionů, ale také ke snaze nalézat pochopení toho, čím může být určován jedinečný lidský osud v drtivé mlýnici místa žití a „velkých“ dějin.
Novela opavské středoškolské učitelky vychází z reálií života v oblasti Hlučínska, takzvané Prajzské, zvláštně magického a „těžkého“ malého území na národnostním pomezí slezsko-polsko-německém. A právě v tomto světě se odehrává v údobí od 30. let minulého století příběh Agnes, provdavší se za Karla Kocura z Darkovic.
Obec jako celé Hlučínsko po Mnichovu 1938 připadla Německu, a dějiny tak daly zjitřeným národnostním vztahům mezi lidmi dramatický spád. Linie vedla i rodinami, jak v příběhu ukazuje rozvrat mezi bratry Kocurovými – pro Německo a připojení horujícím Johanem a pasivnějším, hodným Agnesiným manželem Karlem. I on však musí jako občan Německa narukovat do wehrmachtu, jeho bratr se stává starostou. Hrdinkou však zůstává Agnes. Svádí boj o svou životní pozici vedle svárlivé tchyně, horlivé Němky. A dějiny běží, válka řádící Evropou spěje ke konci.
Hlučínsko připadá Československu, následuje odsun… Strázně Agnes ničí, avšak i posilují. Nelze popsat celý silný příběh, učinila tak autorka a čtenář jej poznává sám včetně pozoruhodných doher osudů s přesahy až téměř do současnosti. Autorka ony přesahy připojuje k hlavní části děje s názvem Agnes formou druhé části nazvané Dědictví, v níž jednotlivá doznění osudů postav mohou zprvu působit jako poněkud neorganické apendixy, ovšem záhy se ukáže, že jsou vlastně zcela v intencích rámcové novely logickým vyústěním nelehkých i zvláštních údělů postav příběhu. Třetí část knihy obsahuje snímky z autorčina rodinného alba. Stručný doslov krátce postihuje dějiny Hlučínska.
Kniha obsahuje pozoruhodně silné momenty, například když uprostřed válečných let Agnes na nádraží v Bohumíně spatří po celodenním čekání v transportu německých vojáků svého milovaného Karla, již jen trosku člověka, kterého válečná mašinerie převáží z jednoho konce Evropy na druhý, do Francie. Neuvěřitelně silná je symbolika Karlova vojenského kabátu, do něhož se i po mužově smrti chodí Agnes na půdu vyplakat. Adalší motivy… Pozoruhodné je, jakého významu nabylo připojení rodinných fotografií z alba autorčiny babičky ke slovesnému dílu. Z rodinných snímků najednou chápeme, že i neznámá žena v kostele se svící v ruce se stala součástí dějin. Právě tento aspekt s přidáním autentických fotografií dostává právě nyní pozoruhodné souvislosti. Historikové stále více pociťují, že suché „dějiny dat“ bez dějin lidí jsou nedostatečné.
Ukazuje se nezbytnost poznat, jak žila ve velkých dějinách jedinečná, mnohdy vlastně bezmocná lidská bytost. Je pozoruhodné, že takřka souběžně s ostravským vydáním knihy Dědictví i s oněmi nesmírně osobními fotografiemi vyšel v závěru loňského roku překlad významné knihy francouzského historika Jacquese Le Goffa Paměť a dějiny, v níž autor mimo jiné zdůrazňuje, jakou důležitost pro takzvanou kolektivní paměť mají právě rodinná alba. Vše zapadá do pozoruhodně sílící touhy lidí odhalit osudy svých rodů, i bolestné, často také prostřednictvím genealogie. Poznat, kdo jsem. Kde jsou mé kořeny. Co mě asi čeká v budoucnosti. Vyčtu to z rodinné historie?
 
Kniha Dědictví má na severní Moravě a ve Slezsku mimořádný úspěch. Čtenáři se ozývají různými ohlasy, ovšem jednotícím prvkem je pocit – vždyť to jsme já, můj otec, matka rod, prožili. Ta kniha je o nás! Pozoruhodné je, že zvláštní ohlas má kniha také na Těšínsku, kde si lidé v česko-polském Záolší a Předolší prožili leccos podobného. Ovšem ty dějiny jsou tak citlivé, včetně vztahů Čechů a Poláků, otázky záboru a podobně, že problematika své literární beletristické zpracování srovnatelné s počinem Evy Tvrdé nemá. A ani nebude, neboť by snad mohlo dojít k jitření latentně dřímajícího sváru, vyplývajícího také právě z oné „velké historie“ – a promítající se mnohdy citlivě do „dějin rodinných alb“.
 
Ač se autorka Dědictví Eva Tvrdá na svých webových stránkách vyjádřila, že patrně zvláštní a podivuhodné Hlučínsko časem globalizací bude svou svébytnost ztrácet, je možné, že tomu tak nebude zcela. Nebylo by překvapením, kdyby se kniha dočkala i překladů, například do němčiny či polštiny, a kdyby se stala námětem scénáře pro film, který by mohl být vnitřně podobně silný jako kniha.
Jiří Šodek
20.2.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
2

V pondělí začíná rekonstrukce jedné z hlavních opavských dopravních tepen

Slezský FC Opava - Sokolov 0:0
AKTUALIZOVÁNO
1 37

II. LIGA: Opava – Sokolov 0:0

Proč nejezdí vlaky rychleji

Například na frekventované trase Praha - Ostrava trvala téměř celou druhou polovinu 20. století cesta až šest hodin. Dnes jsou to pouhé tři hodiny a cesta je mnohdy díky servisu jednotlivých dopravců a moderním vozům spíše relaxem.

MSFL: Hlučín – Otrokovice 1:1

Velké zklamání v Hlučíně, domácí mají jen bod.

Opavsko: medu je málo, někde zdraží

Medu je o osmdesát procent méně, tvrdí včelař z Velkých Heraltic.

Borůvky u Pradědu mizí pod křovinořezy

Do nejvyšších partií Jeseníků vyráží v těchto týdnech parta s křovinořezy. V chráněných lokalitách sekají borůvčí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení