VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jan Kudlička: Chci se opavské atletice odvděčit

Ostrava, Opava /ROZHOVOR/ - Ostravská Zlatá tretra Janu Kudličkovi sice moc nevyšla, ale zdaleka není všem dnům konec. Pozvánky z nejprestižnějších atletických mítinků, které spadají do seriálu Diamantové ligy, se jen hrnou. Opavský skokan o tyči momentálně prožívá jedno z nejsvětlejších období své kariéry.

1.7.2013
SDÍLEJ:

Jan KudličkaFoto: DENÍK / František Géla

Ve Vítkovicích se mu moc nedařilo. Za 562 centimetrů z toho sice bylo dělené třetí místo, ale výkonem zůstal nejen za svým očekáváním. Nedlouho předtím se na republikovém šampionátu v Táboře pokoušel o zdolání českého rekordu.

„Třetí pokus na 582 centimetrech byl skutečně nadějný. Bohužel jsem shodil," líčil Jan Kudlička, jenž závodí za pražskou Duklu. Naše redakce s ním pořídila delší rozhovor. Na začátku jsme se věnovali tyčkařskému podniku v Praze, na němž maximum Adama Ptáčka dokonce překonal.

Úvodem se vraťme k nedávné Pražské tyčce, která se tradičně skákala na Václavském náměstí. Překonal jste výšku 583 centimetrů. V klasickém mítinku by z toho byl český rekord. V exhibicích se však takový výkon do dlouhodobých tabulek nezaznamenává. Proč?

Je to takové specifikum a asi i určitá politika IAAF (Mezinárodní asociace atletických federací - pozn. red.). V Německu na náměstích takové exhibice jsou oficiální záležitostí. Týká se to papírování a samozřejmě i peněz. Třeba teď budu startovat na podobné exhibici v ostravské Porubě. Zde se budou brát v potaz všechny výkony. Kdybych tam skočil rekord, bude platit.

V minulosti jsme o tom už hovořili. Výška 582 centimetrů pro vás byla skoro zakletá. Věřil jste, že na 583 cm už byste mohl uspět?

Bylo to tak myšleno. Ať jsem dělal, co jsem dělal, 582 centimetrů jsem prostě nemohl zdolat. Byl jsem z toho celkem zoufalý. Rozhodl jsem se k podobnému kroku jako při boji o limit na mistrovství světa. Když to nešlo na 572 cm, zkusil jsem to o centimetr výše. Podařilo se mi to zopakovat.

Vyhovuje vám Pražská tyčka jako závod? Okolo tyčkařského sektoru se tísnila spousta diváků a atmosféra asi byla skvělá.

Abych řekl pravdu, u této exhibice mi moc nesedí rozběh. Divně to pruží a není to ono. Osobně upřednostňuju tvrdý povrch. Co se jinak týče diváků, byli skvělí. U onoho osudného skoku rozhodlo asi to, že jsem si vzal novou tyč.

Ještě předtím jste se stihl účastnit Mistrovství České republiky v Táboře. Přenesl jste se přes laťku ve výšce 576 centimetrů. Vyhrál jste, ale útok na české maximum nevyšel.

Po technické stránce se mi nevedlo vůbec špatně. Problém byl v tom, že 576 jsem pokořil až na třetí pokus. Ono se to nezdá, ale člověka to poměrně dost vysílí. Kdybych to dal rovnou, všechno mohlo dopadnout úplně jinak.

V Táboře je navíc specifický rozběh přes dráhu, takže závodník musí čekat, až přeběhnou běžci a pak teprve může skákat. I tak z toho pro mě byl nejlepší výkon v kariéře.

A teď otázka, která laického diváka tyčky nejspíš napadne: jak je těžké se psychicky posbírat na třetí pokus, který rozhoduje o tom, zda jde tyčkař dál anebo v soutěži končí?

Záleží na tom, jestli se člověk trápí anebo ví, že to může skočit. Před nedávnem jsem například skákal mistrovství Evropy družstev. Až na třetí pokus jsem překonal 550 centimetrů. Když jsem šel potřetí opravovat, bylo mi jasné, že to skočím. Bylo nemyslitelné, abych tuto výšku nedal. Moje maximum je o dost výše. Předchozí dva skoky nebyly špatné. Napotřetí to nemohlo nedopadnout.

A co stres? Ten s vámi nepracoval?

Během závodu si takové věci, které vás mohou jenom svazovat, nemůžete absolutně připouštět. Někdo to tak má. Já si říkám, že naštvaný na sebe budu až po konci.

Pamatujete si na nějaký takový nepovedený mítink, z něhož byste odjížděl vyloženě rozpolcený a zklamaný?

Žádný závod jsem asi vyloženě nepodělal. Loni mě třeba dost mrzel první pokus na 575 centimetrech na olympiádě v Londýně. Laťka tenkrát spadla až po chvíli. Kdybych to skočil, mohla být místo osmého místa klidně čtvrtá nebo pátá příčka.

Jestliže se ještě ohlédneme za vašimi posledními úspěšnými závody, rozhodně nesmíme opomenout ani Diamantovou ligu v Římě. V italské metropoli jste výkonem 570 centimetrů obsadil pěkné šesté místo. Panovala s tímto výsledkem spokojenost?

Určitě. Vyhrál Němec Holzdeppe a na stadionu byl před startem strašný protivítr. Jako tyčkaři jsme ani pořádně nevěděli, jaký si máme zvolit základ. Nakonec to dopadlo dobře.

Teď to byla Zlatá tretra, potom Porubská tyčka. Jaký bude váš další program po těchto mítincích?

Stoprocentně se vydám na Diamantovou ligu do Paříže. Následně je „Diamantovka" při dalších dílech tohoto seriálu v Monaku a potom i Londýně.

Asi si teď nestěžujete, že? Nabídky na účast na nejprestižnějších atletických podnicích světa se jen hrnou.

Je to opravdu super. Myslím si, že se to vyvíjí tím správným směrem.

Loni jste se zúčastnil tyčkařské exhibice, která se konala v Opavě na Dolním náměstí. Dá se s vaším startem počítat i v letošním roce?

Všechno záleží na okolnostech. Od Jiřího Lesáka jsem obdržel pozvánku. Tato akce se uskuteční po mistrovství světa. Bude podstatné, jak dopadnu. Kdyby ze světového šampionátu vzešla třeba medaile, patrně bych musel dát přednost jiným závodům.

Patří tato exhibice mezi vaše oblíbené podniky?

Osobně si myslím, že tyto akce na náměstích mají své specifické kouzlo. V Opavě se vždycky rád představím. Na těchto exhibicích bývá i uvolněnější atmosféra. Výborné je i to, že pozornost diváků se zaměřuje čistě jenom na tyč.

Sokol Opava vás vychoval. Berete to jako možnost se opavské atletice odvděčit? Koneckonců jste to dokázal už loni, kdy jste odmítl lukrativní pozvánku na jeden z evropských mítinků a odjel jste závodit do Opavy.

Je to tak. V loňském roce jsem zrušil Německo, abych mohl startovat právě v Opavě. Jsem si vědom toho, že zdejší atletice něco dlužím a snažím se jí to takto oplatit. Odměnou pak pro mě je, když se dozvím, že tato exhibice se snad stala akcí s největší návštěvností, která se na Dolním náměstí loni v létě konala.

Bydlíte v Praze. Kolikrát do roka se vůbec do Opavy stihnete podívat?

Přibližně pětkrát nebo šestkrát do roka. Jde o to, jestli je sezona nebo ne. V září je to trochu volnější, takže je i více času.

Měl jste možnost trénovat pod největšími českými odborníky na tyčku. V opavském Sokole to byl Jiří Lesák a v Dukle Praha to momentálně je Boleslav Patera. Oba vzájemně spolupracují a oceňují své kvality. Jak rozdílná je jejich práce?

Jiří Lesák trénuje mladé atlety. Pokud to přeženu, učí je běhat, dělá s nimi gymnastickou přípravu a podobně. Zkrátka do nich dostává úplné základy. V atletice to je možná nejblbější práce vůbec, protože do jednotlivých atletů vložíte určité úsilí a oni se vám na to potom třeba vykašlou a tyčce se přestanou věnovat. Boleslav Patera oproti tomu do Dukly dostává hotové atlety, s nimiž dál pracuje.

Souhlasíte s tím názorem, že Jiří Lesák a Boleslav Patera jsou největšími odborníky na tyčku u nás?

Tohle je naprosto neoddiskutovatelná skutečnost. Myslím si, že za nimi stojí výsledky a hlavně výborní tyčkaři.

Zkusme se vrátit ještě do časů, kdy jste s tyčkou začínal. Napadlo by vás tehdy, že jednou budete objíždět neprestižnější mítinky, na nichž změříte síly s těmi nejlepšími, které má světová tyčka k dispozici?

Musím říct, že vždycky jsem to dělal s tím záměrem, abych něčeho dosáhl. Člověk na sobě musí dřít. Není to jen tak dostat se na určitou úroveň. Přitom ale k této disciplíně musíte mít předpoklady. Bez toho to samozřejmě nejde.

V souvislosti s opavskou tyčkou je nutné zmínit také druhého závodníka, který atleticky vyrostl v Opavě pod Jiřím Lesákem Michala Balnera. V Dukle jste tréninkoví partneři. Jak moc mu podle vás ublížilo vážně zranění dlaně, které utrpěl před dvěma lety na mítinku v Doněcku? Od té doby se už do takové formy nedostal.

Nemyslím si, že by zraněná ruka byla tím hlavním problémem. Zdravotní potíže se na něho nakupily. Potýkal se s lýtkem a pak i s patou. Oproti němu jsem měl možnost absolvovat všechna soustředění, různé závody a tak dále. Tohle mu možná chybí.

A co vy? Musel jste se někdy vyrovnávat s nějakým vážným zraněním?

Musím zaklepat ale ne. Zdraví mi naštěstí pořád drží.

Přesuňme se nyní k venkovnímu mistrovství světa, které se během srpna uskuteční v Moskvě. Hledat hlavního favorita v někom jiném, než je Renaud Lavillenie, by asi bylo naivní. Každopádně bude ve startovním poli tyčkař, který by mohl výborného Francouze překonat?

Podle tabulkových výkonů je to jasné. Prim by měl skutečně hrát Lavillenie. Skvěle však skáčou Němci Björn Otto nebo Raphael Holzdeppe. Možná by se našli i další závodníci, kteří by mohli jít vysoko.

Renaud Lavillenie skáče opravdu vysoko. Dá se říct, že má pro tuto disciplínu ideální dispozice?

To si vůbec nemyslím. Dobří tyčkaři jsou většinou vyšší. Podle mého těží z velké náběhové rychlosti a hodně svérázné techniky. Během jeho kariéry ho navíc nepotkalo žádné velké zranění.

Mezi favority jste zařadil jméno Němce Raphaela Holzdeppeho, s nímž jste se na různých atletických mítincích potkával ještě v mládežnických letech.

Je to tak. Tuším, že jsme dokonce i stejný ročník. Závodili jsme spolu na světovém šampionátu do sedmnácti let. Na olympiádě v Pekingu jsme byli vůbec nejmladšími tyčkaři na olympiádě.

Z povědomí veřejnosti se za poslední dobu vytratila postava olympijského vítěze Stevena Hookera. Proč ho na světových akcích najednou nemáme možnost vídat?

V Římě jsem bydlel s britským tyčkařem Stevenem Lewisem. Říkal mi, že Hooker má nějaké psychické problémy, s nimiž se není schopen vypořádat. Nemůže se dobře odrazit a trápí se.

S jakým umístěním z Moskvy byste byl spokojen?

Určitě s postupem do finálové osmičky. Čím blíž k bedně bych byl, tím by to bylo lepší.

Máte za sebou mnohá soustředění. Cítíte, že by forma směrem k blížícímu se světovému šampionátu gradovala?

Pokaždé se přípravu snažíme nasměrovat tak, abych byl v nejlepší formě na největší akci roku. Ještě se mi nestalo, že bych se na některé z nich cítil špatné. Důležité je předtím tolik nezávodit, protože člověk by byl vystaven velkému stresu. Chce to potrénovat. Zúčastnit se nějakého tréninkového kempu a podobně. Pak jste nabití přesně tak, jak máte být.

Pozn. red.: Rozhovor byl pořízen před začátkem páteční Porubské tyčky.

Jan Kudlička

Narozen: 24. dubna 1988
Disciplína: skok o tyči
Oddíl: Dukla Praha
Stav: zadaný, přítelkyně Kateřina
Největší úspěchy: účast ve finále olympijských her, světových a také evropských šampionátů
Nejlepší výkon: 576 cm, Mistrovství ČR v Táboře, červen 2013

Petr Dušek

Autor: Redakce

1.7.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto z ostravské fakultní nemocnice

Pro šestiletou dívku letěl do Hlučína vrtulník

Tipy Deníku

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Přisedněte k Františkovi z Assisi. Sedí na začátku křížové cesty v Ludgeřovicích

/FOTOGALERIE/ Socha světce sedícího na schodech. Takový obrázek se naskytne těm, kteří zavítají do Ludgeřovic. Konkrétně pak na nově zrekonstruovanou farskou cestu. Zmíněným svatým je Fratišek z Assisi, který se tak stal v Ludgeřovicích počátkem křížové cesty.

Běh Opavou s Karolinou Mališovou a Jakubem Šiřinou se kvapem blíží

Také letos se v Opavě poběží Breda City Trail. Na jeho startu přitom nebudou chybět ani známé osobnosti.

Úřady zjišťují, kolik pětiletých dětí se nezapsalo do školek

Předškoláci z Opavska musejí letos poprvé od září do mateřských škol povinně, za nedodržení hrozí rodičům pokuta do výše až pěti tisíc korun.

Filmaři operují na Opavsku. Natáčí komedii

Režisér Pavel Vaňásek po pohádce s názvem Čertova skála v příštím roce do kinematografického světa přispěje svým dalším dílem. Tentokrát půjde o filmovou komedii Honza dědí mlýn.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení