Návrat do svého rodiště si svěřenec trenéra Boleslava Patery viditelně užíval.

„Do Opavy se vždycky těšíme. Je to pro nás pohodové skákání a je vidět, že tyčka má v Opavě vybudovanou tradici. Trenér Jiří Lesák odchoval dobré lidi nejen z Opavy, ale i v Ostravě jako Adama Ptáčka nebo Kateřinu Baďurovou, bývalou světovou rekordmanku. Rádi sem jezdíme, a když navíc vyjde počasí, je to úplná pohodička," usmíval se Michal Balner, jenž následně hodnotil uplynulou část sezony.

„Po tom zranění, kdy jsem spadl z vrcholu na největší dno, jsem se z toho rok vzpamatovával a následně přišlo sériové zranění, které mě limitovalo ve skákání. V zimě už mi to šlo, ale bohužel jsem měl problém se zády. Pracoval jsem ale dál a v Dubnici nad Váhom se mi podařil nejlepší letošní výkon 568 cm, což je známka toho, že forma ještě graduje. Na tréninku jsem skákal víc, ale v závodě jsem to zatím neprodal," přiznal tyčkař, který se letos podíval také na MS do Moskvy.

V Rusku ale neprošel sítem kvalifikace. „MS se mi bohužel nepovedlo, ale hned jsem se z toho vzpamatoval a jedeme dál. Těch neúspěchů už bylo hodně, takže si z toho hlavu nedělám. Letos mám šanci prodat, na co mám, a v Dubnici přišel úkaz, že ještě letos něco skočím," doufal závodník pocházející z Milostovic.

Ten v Moskvě nepřekonal v rámci kvalifi kace základní výšku 540 cm a ze šampionátu vypadl, jak nejrychleji mohl. „Do kvaldy šlo 43 lidí rozdělených do dvou skupin po dvaceti. Bylo to strašně dlouhé. Skočíte pokus, zjistíte, že tyč je měkká, sednete a hodinu čekáte na další pokus. Při druhém už jsem byl nad laťkou, ale škrtl jsem ji. Třetí pokus taky nevyšel a jelo se domů," pokrčil rameny dvojnásobný republikový šampion a dodal: „Neotáleli jsme však a chodili tam alespoň trénovat. Na tréninku jsem hned skočil čistě 570 cm, což mě pořádně naštvalo, ale takový je sport."

Moskevskou kvalifikaci ovlivnili také rozhodčí, kteří ji ukončili ve chvíli, kdy bylo v soutěži 13 tyčkařů a posledním z nich byl ruský reprezentant Sergej Kučerjanu. Ten sice do finále dle výsledků postoupit neměl, ale díky rozhodčím postoupil. „Byl jsem přímo u toho s Honzou (Kudličkou – pozn. red). Ruská nadvláda byla znát, přece jen byli domácí. Ten závodník za to ale nemohl. Rozhodčí mu řekl, že skákat nemusí, což byla jeho chyba.

Takže mávl na trenéra, že je to OK a hodil tyč do futrálu. Na skok byl přitom nachystaný, takže to měl skočit. Věděl, že ve finále nemá co dělat. Navíc ho znám a vím, jak skáče, takže věřím, že na daném skoku předvedl své maximum a další výšku už by neskočil," vyjádřil se k situaci Michal Balner.

Necítí se nyní upozaděn za českou jedničkou Janem Kudličkou? „S Honzou se znám od mládí. Když přišel k nám, tak jsem zrovna odcházel do Prahy. Na rozdíl ode mě začal skákat dřív, takže ten tréninkový deficit se někde podepsat musel. Na Honzovi šlo vidět, že je o dvě třídy výš než jeho vrstevníci. On je zvyklý trénovat a někoho porážet už od mládí. My spolu máme takové malé manželství. Trénujeme spolu, máme stejného trenéra. Spíme spolu na soustředění i na závodech.

Je mezi námi lehká nerovnováha. Cítil jsem to, když jsem objížděl Diamantové ligy a byl na vrcholu. I když tedy doufám, že mě ještě něco čeká. Na sektoru jsme pak dva kohouti na jednom poli, ale to se vždy srovná. Snažíme si pomáhat a táhneme to spolu. Sice jsme každý jiný typ. On je spíš činkovní, takže sází na sílu a rychlost, já se snažím jít přes techniku a běhání. Tréninkové jednotky však máme stejné," řekl atlet pražské Dukly.

Jaký je jeho nejbližší program a cíl? „Díky výsledku z Dubnice bych se možná mohl probojovat na lepší mítink, než mám v plánu, ale to nechám na manažerovi. Ve hře je Berlín, pak skákání na náměstí ve Švýcarsku. Pojedu do Itálie, pak na plzeňskou tyčku a ještě si zaskáču na fi nále extraligy v Novém Městě. Potřebuju skákat v regulérním sektoru, chci totiž hlavně splnit limit na halové MS," uzavřel Michal Balner.

Jan Šimek