David Klapetek: Na finálovou sérii s Nymburkem mám krásné vzpomínky

„Byl to krásný zážitek, reklama na basket," vzpomíná dnes osmačtyřicetiletý otec synů Reného a Robina. Ze současného opavského basketbalu má radost. „Opava se drápe zpátky nahoru a to je dobře," zdůrazňuje bývalý reprezentační pivot.

V pátek se v Opavě představil Nymburk, český velkoklub, který je na naší basketbalové scéně téměř neporazitelný. Opavský tým byl proti Středočechům úspěšný naposledy před třinácti lety, to jste byl ještě aktivní hráč…

To už jsem byl i takový hrající trenér. Bylo to v době, kdy začal opavský basketbal pomalu vyklízet pozice. Na poslední vítězství si pamatuji přesně, byl 14. prosinec. Vyhráli jsme výrazně, zdolali jsme je dvacetibodovým rozdílem. Šlo o první utkání proti Nymburku v nové hale.

Nezapomenutelná byla finálová série s Nymburkem, ve které Opava urvala poslední mistrovský titul…

Celá série se dala vnímat jako propagace basketbalu. Doma se nám podařilo otočit zápas, který jsme už prohrávali skoro o třicet bodů. Následně jsme vyhráli u nich, ale doma jsme ztratili. Nakonec se série natáhla až na sedm zápasů.

Kvůli neukázněnému divákovi nám zavřeli halu, rozhodující utkání se hrálo v ostravském Tatranu až 1. června, bylo fajn, že diváci tam za námi dorazili, nám se podařilo po velkém boji vyhrát a zvednout mistrovský pohár nad hlavy. Strašně rád na tuto sérii vzpomínám.

V následující sezoně se stal mistrem Nymburk a od té doby ho nikdo z královského trůnu nesesadil. Takovouto zlatou sérii asi nikdo neočekával…

Už v době, kdy hráli finále s námi, měli dost silné mužstvo. My jsme spíše vyhráli díky týmovosti, kdežto Nymburk sázel na individualitu Johnsona, kolem kterého bylo mužstvo postaveno. V další sezoně šli do poháru, přivedli více cizinců. Dalo se očekávat, že budou dlouhodobě úspěšní.

Nymburk se přitom ze začátku tvářil jako rychlokvaška, uměle vybudovaný tým…

Mohlo to tak zpočátku vypadat. Ale pan Jansta je zárukou života nymburského basketbalu, stačí se podívat, jaká je za ním odvedená práce, a to nejen pro basketbal, ale pro celý český sport. Je schopný, práce pod ním má řád a význam. Podle mě může být Nymburk i dalších deset let klidně na vrcholu.

Jak jste vnímal páteční zápas Opavy s Nymburkem? Třeba první poločas vypadal nádherně…

Dobře se na to dívalo, byli jsme konkurenceschopní, k vidění byly pěkné akce z obou stran. Líbil se mi i druhý poločas, i když jsme výsledkově odpadli. Hrál se basketbal, my jsme chtěli hrát, oni chtěli hrát.

Myslíte si, že kdyby Kuba Šiřina měl více sil, měla by Opava šanci více Nymburk potrápit? Přece jenom ve středu odehrál čtyřicet minut a hra na něm stojí…

Opavě chybí zraněný Radim Klečka, a protože Šířa musí táhnout všechny zápasy sám, moc si neodpočine.

Podle mě v poločase také došlo k výrazné domluvě trenéra Ginzburga směrem k cizincům, protože zahraniční hráči začali od třetí čtvrtiny hrát fantasticky, dávali těžké střely a na palubovce prodávali to, co z Nymburka dělá velký mančaft.

Přehoďme nyní téma na osobu Davida Klapetka. Poté, co jste skončil u opavského áčka, máte na starosti mládež. Naplňuje vás tato práce, nebo ještě pošilháváte po dospělém basketbalu?

Takhle nepřemýšlím, neuvažuju, zda dělat mládežnický nebo dospělý basketbal. Kdyby nabídka přišla, asi bych nad ní uvažoval. Spíše mě ale zajímá Opava, aby se nám podařilo mládežnické kategorie vrátit na vrcholnou úroveň a abychom vychovávali hráče.

Bylo by krásné mít mládež tam, kde jsme ji měli. Měli jsme sedmnáctku, devatenáctku v extralize. Nyní se nám podařilo získat centrum mládeže, což je velký bonus. Když to shrnu, práce u mladých mě naplňuje. Máme i první ovoce naší práce s mládeží, v áčku se zabydluje Míra Kvapil.

Máme další tři čtyři kluky, kteří se jeví dobře. Zda to bude na první tým, uvidíme.

Kolik času denně věnujete tréninkům? V době, když jste trénoval áčko, jste dlouho do noci studoval videa, teď je to asi jiné…

U áčka jste schopni trochu změnit herní projev za dva týdny, u mládeže je to běh na delší trať. Třeba u dvanáctek to trvá rok, než si tým sedne. Je to o větší trpělivosti a taky musíte práci, kterou děláte, věřit, hlavně pak nastavenému systému.

Myslíte si, že současný český basketbal je na vzestupu? Áčko postoupilo do olympijské kvalifikace…

Tohle není podle mě obraz českého basketbalu. Důležité je, že součástí týmu jsou hráči jako Kuba Šiřina, Hruban nebo Houška, to je signál toho, že jdeme nahoru. Velké pozitivum pro celý český basketbal je úspěch Petra Czudka s dvacítkami na mistrovsví Evropy. Tenhle tým je velkým příslibem pro budoucnost.

Ještě když jste trénoval opavské áčko, začali pod vámi hrát Jakub Šiřina s Radimem Klečkou, v té době neznámí hráči. Nyní je jeden v áčkové reprezentaci, druhý v béčkové…

Jsem rád za to, že vydrželi a věřili tomu, že se mohou posunout výše. Takový Kuba Šiřina se ztotožnil s vizí, kterou tady v Opavě chceme.

Třeba Michal Čarnecký v to nevěřil. Tím, že Kuba tady zůstal, tak my i on se pohybujeme ve vyšších patrech. Patří k rozehrávačům, kterých není v lize moc, dokáže tým skvěle táhnout a řídit. To je hlavní důvod toho, že přišel a věřil.