Nyní se snaží, ještě nedávno člen výběru reprezentačního kouče Pavla Budínského oživit v prvoligovém Jindřichově Hradci. „Od ledna hraji v Jindřicháči, i když posledních pět týdnu jsem musel vynechat kvůli vyvrtnutému kotníku,“ řekl Deníku Ondřej Dygrýn.

Jeho tým v současné době bojuje v semifinále proti Sokolu Pražskému. „Chceme tuto sérii zvládnout a jít do baráže,“ zdůrazňuje osmadvacetiletý basketbalista. První liga je bezesporu pro hráče Dygrýnových kvalit málo. „Jiná možnost pro mě ani nebyla,“ krčí rameny hráč, který stále patří Opavě. „Vzhledem k reprezentačním startům je má tabulková hodnota poměrně velká a já jsem pro české kluby až moc drahý. Za částku, kterou by za mě zaplatili, mají na rok jednoho Američana. Je to smutné, ale je to tak,“ povzdechl si Ondřej Dygrýn.

Nabízí se otázka, proč tedy nezůstal v Opavě? „Já chtěl v Opavě pokračovat, jenomže podmínky, které mi klub v nové smlouvě nabídl, byly pro mě neakceptovatelné, na prodloužení smlouvy jsme se nedomluvili,“ vysvětluje bývalý reprezentant. Stejně tak dopadl i jeho opavský spoluhráč Jan Kratochvíl, ten ale zamířil do slovenského Komárna, jelikož do zahraničí odcházejí hráči zadarmo.

„Rozjížděl jsem podnikání, nechtěl jsem nikam daleko, cizina v mém případě nepřicházela v úvahu,“ doplňuje Dygrýn, o kterého se na konci loňského ročníku zajímalo Brno. „Nějaká jednání s Brnem proběhla, ale bylo to k ničemu, když tam celý basketbal nakonec krachl,“ pokračuje v povídání osmadvacetiletý křídelník, který v minulosti vedle Opavy oblékal ještě dres Olomouce a Zlína.

Z toho, že půl roku basketbal vůbec nehrál, viní sám sebe. „Byla to částečně i moje chyba. Neznal jsem pravidla tykající se přestupu. Ani ve snu by mě nenapadlo, že když někam přijdu ve třiadvaceti letech, stanu se po čase odchovancem,“ hovoří s těžkým srdcem. „Kdybych v létě odmítl reprezentaci, má cena by se tolik nezvedla. Ale vzdát se reprezentace? Je to sen každého hráče,“ odpovídá si sám sobě.

Jak již bylo zmíněno, půl roku basketbal vůbec nehrál. „Věnoval jsem se podnikání a šetřil tělo. Basketbal mi ale chyběl, proto jsem začal opět v Jindřichově Hradci,“ říká Ondřej Dygrýn. Na jihu Čech hostuje z Opavy, co bude dál, v současné době neví, nicméně s jasnou odpovědí přichází: „Je mi osmadvacet, minimálně dva roky chci hrát Mattonku. V mém případě existují dvě varianty. A to dohoda s Opavou na přestupové částce, nebo ji hrát v barvách Opavy. Třeba nakonec najdeme s vedením opavského klubu společnou řeč.“

Rozdíl mezi první ligou a Mattonkou je znát. „Mattonka je profesionální soutěž se vším všudy. Velký rozdíl vidím hlavně v počtu tréninků. Navíc první liga se hraje většinou v pátek, máte volné víkendy,“ srovnává důrazný hráč.

Právě Opava bude s největší pravděpodobností soupeřem Jindřichova Hradce v baráži, podle informací Deníku ale Dygrýn nemůže proti svému mateřskému klubu nastoupit. „O tom nic nevím, ale je to možné,“ připustil zkušený křidelník, podle kterého by Jindřichově Hradci Mattonka slušela. „Je tady pěkná hala, pro basketbal jak stvořená. Navíc když hrajou Mattonku třeba v Chomutově nebo Ústí, což byli soupeři z první ligy, tak proč by ne v Jindřichově Hradci,“ končí povídání Ondřej Dygrýn.