Na Dolním náměstí během minulého čtvrtka opět vyrostl tyčkařský sektor. Proběhl zde totiž Atletický cirkus, jehož součástí byl také jedenáctý ročník Memoriálu dr. Lesáka ve skoku o tyči pod otevřeným nebem.

Po roční odmlce se na něm objevil také Michal Balner, který atleticky vyrostl právě v Opavě. Do soutěže nastoupil až na výšce 515 centimetrů, kterou pokořil, a s přehledem vyhrál. Laťku na 545 cm pak zdolával marně.

Michale, jaké to bylo opět startovat před opavským publikem?

Moc jsem se těšil, protože minulý ročník jsem musel vynechat. Po varšavském mítinku jsem zvažoval start jinde, ale nakonec jsem řekl, že pojedeme do Opavy. Doma jsem dlouho nebyl. Bohužel ve středu mě postihla nějaká střevní viróza, takže celou noc jsem proběhal na záchod. Nějak mě to naštěstí neoslabilo.

Jan Krejčíř.
Organizátor běhu Breda city trail Jan Krejčíř: V sobotu může běžet celá rodina



Proč jste tedy nakonec zapsal „jen“ 515 cm?

Na Dolním náměstí jsem od začátku měl problém s rozběhem. Je totiž nový, strašně pruží a navíc je z kopce. Člověk se snaží to povolit, ale kroky jsou delší. Jsou tam krátké „jazyky“, což je pro nás opticky velmi špatné. Myslíte si, že jste daleko, a přitom jste strašně blízko. Jednou v Innsbrucku se mi stalo, že jsem to podběhl, hodilo mě to mezi lidi a s těžkým výronem jsem odjel domů. Mám z toho strach a nějaký respekt, bohužel jsem to tak třikrát podběhl. Mrzí mě to, ale bylo to lepší než se tady nějak zranit. V září mám přitom ještě dost závodů. Jsem rád, že jsem mohl pozdravit diváky a navštívit rodinu.

Kolikrát se vlastně během roku dostanete domů do Opavy?

Bohužel jednou dvakrát za rok, nebo když jedeme třeba do Tater na soustředění. Na chvíli se tak můžu zastavit doma, pozdravím babičku a je to taková pouze projížďka a potom zase zpátky. Ani na Vánoce tady už netrávím čas. S otočkou přes Varšavu jsem tady teď nejdéle za posledních asi osm let.

Atletická sezona je dlouhá, co vás ještě čeká?

Odsud pojedu do Rakouska, potom vyrazím do Berlína. Následně přijdou další závody a zapomenout nesmím ani na finále extraligy. Pět nebo šest závodů ještě určitě absolvuji.

Už jste vstřebal vyřazení v kvalifikaci na nedávném světovém šampionátu v Londýně? Do finále se neprobojoval ani další Opavan Jan Kudlička. Česká tyčka ale na této akci jistě měla vyšší ambice.

Tyčkařská exhibice na Dolním náměstí v Opavě.
Další ročník tyčkařské exhibice zaplnil Dolní náměstí v Opavě



Pro mě to je pořád těžké. Zatím jsem nad tím ještě raději ani nepřemýšlel. Projížděli jsme videa a člověk někdy přijde na závod a absolutně mu to nejde už od začátku. Bojoval jsem, co to šlo ve všech pokusech. Pořád jsem si říkal, že to musím skočit, a věděl, že na to mám. Nakonec to ale nevyšlo. Mrzí mě, že jsme nenavázali na úspěch z Pekingu nebo Ria. Byl to náš propad, rozhodně jsme měli na víc.

Váš bývalý trenér ze Sokola Jiří Lesák, který akci na „Dolňáku“ moderoval, s nadsázkou narazil i na váš věk. Stále skákat na nejvyšší úrovni v pětatřiceti letech je úctyhodné. Jak dlouho ještě plánujete pokračovat?

Upřímně jsem chtěl po loňské olympiádě skončit, ale myslím si, že bych byl hloupý, kdybych končil po sedmém místě na takové akci. Letos jsem skočil znovu 580 centimetrů a vím, že jsem se dostal na mistrovství světa do haly, které bude příští rok. Když to půjde, rád budu skákat dále. U mě je to ale padesát na padesát. Kolikrát se ráno probudím, bolí mě kotníky a klouby. Člověk to pak musí rozhýbávat déle.