VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Martin Both dotáhl P.E.M.U. Opava k postupu

Opava /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Teď třiatřicetiletá florbalová legenda Martin Both hraje za opavskou P.E.M.U., se kterou jako hrající trenér letos vyhrál třetí ligu a postoupil do druhé. Hráč známý ve florbalových kruzích pod přezdívkou Boris dal opavskému týmu řád a disciplínu, a to se odrazilo i na hře.

6.4.2012
SDÍLEJ:

Martin Both (vpravo) na MS 2004 ve Švýcarsku v duelu se Švédy.Foto: archiv hráče

Jak jste se vůbec dostal k florbalu a kdy to bylo?

Teď přesně nevím rok, ale myslím si, že to bylo v roce 1995. Předtím jsem hrál samozřejmě hokej, pak basketbal za Novou huť. A pak jednou přišel Honza Maceček (bývalý extraligový gólman FBC Pepino Ostrava, dnes Remedicum), že hraje florbal. Mně to tehdy samozřejmě vůbec nic neříkalo. On říkal, že je brankář. Dodneška si pamatuji, jak jsem přišel na zastávku na Dubině a on už tam čekal.

Věděl jsem, že je brankář, ale bylo mi divné, že nemá hokejku. Říkám: Kde máš hokejku? On, že tam brankář hokejku nemá. Tak jsem si řekl: Do prčic, to bude sport úplně na pytel. No a už jsem u florbalu zůstal. Tenkrát to byl klub North Stars Ostrava. V Ostravě byly jen tři kluby, Vítkovice, FBC Ostrava a právě North Stars.

A jelikož jsem byl takový ambicióznější, v béčku jsem nechtěl zůstat. North Stary tehdy vedl pan Berger. A ten pak odešel do FBC Ostrava a vzal s sebou i svého syna. A já jsem se s Davidem Bergrem hodně bavil a ten mi řekl: Jestli chceš, můžeš jít se mnou do FBC. Jich tam bylo nějak málo, ale já jsem rozhodně nedosahoval kvalit tamních hráčů. V FBC byli kluci jako Tomáš Trnavský (bývalý reprezentant a současný trenér reprezentace).

V FBC jste tedy poprvé okusil nejvyšší soutěž a začal ji pravidelně hrát…

Nejdříve jsem začínal jako útočník, ale tam se brzy poznalo, že v první lize útočník být nemůžu (směje se). Jednou jsem hrál, jednou jsem seděl… Pak je napadlo dát mě do obrany, kde jsem se chytil a nastupoval prakticky pořád. A pak už to jelo. V Ostravě začal klub UHC, to vedl Rolf Franke (současný majitel FBC a bývalý extraligový hráč).

Ten měl velké plány, dal se dohromady s Tomášem Trnavským, kluby se spojily a vzniklo FBC Pepino Ostrava. Rolf to začal manažersky vést a sehnal sponzory. Od té doby bylo Pepino nahoře.

V Pepinu jste zažil i několik extraligových finále…

No, celkově mám doma asi šest stříbrných medailí z extraligy. První jsou ještě z doby, kdy nebylo play off, ale ostatní mám po prohraných finále s Tatranem Střešovice.

Vaše sbírka úspěchů je ovšem ještě bohatší.

Mám dvě zlaté medaile z akademického mistrovství ČR. Chodil jsem na VŠB a tam bylo hodně kluků z 1. ligy. Tehdy jsme vždycky postavili o hodně lepší mužstvo než zbytek republiky, teď už je to určitě o mnoho vyrovnanější. V současnosti se hraje i akademické mistrovství světa. Dvakrát nebo třikrát se nám podařilo s Pepinem vyhrát Český pohár.

Pak jste ale v FBC skončil…

Poslední sezona, co jsem hrál za FBC, byla 2004/2005. Oženil jsem se, narodil se nám syn, proto jsem už nechtěl být pořád pryč. Následoval odchod do Paskova, který hrál třetí nejvyšší soutěž a byl nováčkem. Jednalo se o soutěž, kam jsme nyní postoupili s Opavou. Tehdy jsme tam šli tři, kromě mě ještě Filip Kapolka a Libor Hrček. Hned jsme postoupili do 1. ligy (2. nejvyšší soutěž).

V Paskově jste byl ale jenom jeden rok, že?

Ano. Oslovil mě trenér Vítkovic Mrázek. Měli strašně úzký kádr. Ročník 2006/2007 jsem odehrál v dresu Vítkovic. Pak už jsem chtěl skončit s florbalem na nejvyšší úrovni. Zamířil jsem tedy do Opavy, kde to ovšem nebylo úplně optimální. Z toho důvodu jsem se vrátil do Pepina a hrál za béčko. Z béčka mě vytáhli zpátky do extraligového áčka.

Během své kariéry jste se podíval i do reprezentace. Pamatujete si na svůj první zápas v českém dresu?

Do reprezentace jsem se dostal v září roku 2003. Tehdy se mistrovství světa hrávalo ještě v květnu. Po dobře odehraném Czech Openu a Pegres Cupu si mě všimli trenéři Skružný se Zlatníkem. S reprezentací jsem odjezdil celou sezonu. Docela se mi dařilo, takže jsem se nakonec dostal do užšího výběru na květnový světový šampionát ve Švýcarsku.

První reprezentační zápas byl shodou okolností také ve Švýcarsku, to byl můj první reprezentační výjezd. Hráli jsme proti domácím Švýcarům.

A jak vzpomínáte na to památné stříbrné mistrovství světa 2004?

Vzpomínky mám výborné. Do finále jsme se dostali ne proto, že bychom byli lepší florbalově, ale sešla se perfektní parta. Hráči si zkrátka sedli. Co si však budeme povídat, celý šampionát a nejen tehdy, ale pořád, je to o tom, jak zahrají Češi se Švýcary. Švédy nebo Finy se povede porazit jednou za sto let. Mistrovství světa je vždycky o jednom zápase. A to naše stříbrné mistrovství bylo stejné.

V semifinále jsme narazili na Švýcary a v onom utkání měli to pověstné štěstíčko. Pro domácí to byl velký nápor na nervy. Přišla plná hala a nikdo ze Švýcarů si nepřipouštěl, že by mohli s námi prohrát. Nám se opravdu sešlo výborné mužstvo, perfektní parta, kdy jeden makal za druhého a na tom hřišti jsme ukázali obrovské srdíčko a Švýcary porazili.

Na koho ze spoluhráčů nejraději vzpomínáte?

Vím, že na šampionát nejely dvě opory: Folta, kapitán reprezentace, ani Rohel. Ale já si vždycky vzpomenu na Radka Sikoru, spoluhráče z Pepina, to byl neskutečný srdcař a bojovník. Nebyl nějak nadaný technicky, přece jen byl původně hokejový gólman. Když ho mám přirovnat k někomu v P.E.M.Ě., tak to je takový Karel Boželník. Devadesát procent míčků čistě odebraných tak to byl tehdy Sikora. Směrem dozadu dokázal odvést kvanta černé práce.

Máte na Radka Sikoru nějakou osobní vzpomínku?

Pamatuji si, že jsme měli na zmiňovaném mistrovství už skupinu odehranou a byli jsme se podívat na zápas Finsko - Švýcarsko. Rozhodovalo se, kdo bude hrát v semifinále s námi. Oba týmy měly vyrovnané body, i jejich vzájemné utkání skončilo remízou a na skóre vyhráli skupinu Švýcaři. A šli na nás.

Všichni jsme tam byli v týmovém oblečení a po cestě zpátky z haly v Klotenu na nás švýcarští fanoušci řvali: Finále oooo! Už to brali jako jasnou tutovku, že nás porazí a půjdou do finále. Když jsme je pak porazili, Radek Sikora běžel kolem zmlklé švýcarské tribuny a volal: Finále oooo! (směje se)

Tím vyhraným semifinále vlastně český florbal poprvé dosáhl na světovou medaili.

Důležité bylo to, že v semifinálovém zápase trenér Skružný stáhl sestavu jenom na dvě lajny. To už jsem nehrál, byl jsem s Vladařem ve třetí obraně. Další obránce Dvořák hrál za Chodov a v civilu nosil brýle, takové popelníky, dával rozdílový gól na 4:3 z půlky hřiště.

Finále už bylo asi něco navíc, Švédové tehdy asi neměli konkurenci.

To si nemyslím. Prohráli jsme 4:6 a zaspali začátek. Ale třeba při hře pět na pět to bylo 4:4. Ty dva góly navíc jsme dostali v oslabení. Jinak se s nimi hrát dalo, ale taky to bylo trochu tím, že jsme byli v euforii a laufu.

A jak pokračovala reprezentační kariéra dál?

Nijak. Nevím proč, ale to stříbrné mistrovství byla moje poslední reprezentační akce. Kluci ještě odjeli k přátelákům proti Itálii, ale už beze mě. V té době jsem začal koketovat s Vítkovicemi a absolvoval s nimi letní přípravu, protože v Pepinu už jsem nechtěl hrát. Ozvalo se však i Švýcarsko. A volal mi Rolf Franke, manažer Pepina, že jestli chci do Švýcarska, tak musím hrát u nich.

Jak to bylo s tím zahraničním angažmá?

Byl jsem na soustředění Vítkovic a zavolali mi, že je možnost jít do Švýcarska do UHC Thun. Už jsem si pak psal maily přímo s majitelem klubu a už jsme řešili nějak bydlení. Byli jsme domluveni, že odehraju Czech Open. Po něm pak byl Champy Cup ve Švýcarsku a tam se na mě měl přijet podívat. Jenomže nepřijel.

Já jsem žil pořád v domnění, že do toho Švýcarska půjdu. Původně jsem tam měl jít společně s Michalem Rybkou a měli jsme spolu i bydlet. A já jsem majiteli napsal, jestli je problém, kdybych si vzal přítelkyni Janu, svoji nastávající ženu. Nakonec z majitele vylezlo, že už má jednoho Čecha a Švéda a už nikoho nepotřebuje.

Jakým způsobem se tenkrát ta situace rozsekla?

Vzhledem k tomu, že jsem koketoval se Švýcarskem a letní přípravu měl absolvovanou ve Vítkovicích, vedení Pepina na mě zanevřelo. Vůbec jsem s týmem nebyl v kontaktu, přijel jsem za nimi až na Czech Open, který jsem celý odseděl na střídačce. A následovala sezona, kdy jsem spíše seděl. Když se hrálo na tři pětky, hrál jsem, ale jakmile se to stáhlo na dvě, už se na mě nedostalo. Takže následoval odchod do Paskova.

Kromě toho, že hrajete, máte i vysokou licenci rozhodčího. Co vás přimělo k tomu, abyste začal pískat?

No kariéru rozhodčího jsem rozjel docela dobře, ale loni jsem to trochu zabrzdil. Už jsem mohl mít nejvyšší licenci, ale vzhledem k tomu, že jsem ještě loni zkoušel extraligu, postup se trochu zpomalil. Začal jsem pískat potom, co jsem odešel do Paskova. Potřeboval jsem se ve florbale ještě nějak realizovat. Volba byla buď trénovat, což jsem v Paskově dělal jako civilní službu, nebo pískat.

Začal jsem pískat nižší soutěže ale pokaždé s jiným partnerem. Pískal jsem dokonce s Ondrou Vašíčkem (bývalý kapitán Pepina a nyní uznávaný extraligový rozhodčí) nebo s Liborem Hrčkem (bývalý extraligový hráč a současný trenér Paskova). Ale pak se objevil Radim Waliczko. Ten na mě v podstatě zbyl, protože taky neměl s kým pískat.

A teď už to nějakou pátou, šestou sezonu táhneme spolu. Máme B licenci, takže pískáme 1. ligu a níž, ale i 1. ligu juniorů (nejvyšší soutěž), extraligu žen. Chceme určitě dojít na nejvyšší licenci a pískat extraligu.

Pomineme vaše první působení v Opavě. Jak došlo na to, že jste posílil Opavu před touto sezonou? Nejen jako hráč, ale hlavně jako trenér?

Když jsem měl jít teď do Opavy, tak už jsem předtím měl ohlasy, že by o mě P.E.M.A. hodně stála. Navíc bydlím v Sedlicích, tak to mám blízko. Měl ji trénovat můj kamarád Martin Viltavský, takže za to, že jsem tady, může i on. Původně jsem měl s trénováním trochu pomáhat. Hodně v kontaktu jsem byl s naším kapitánem Jakubem Kučerou.

Říkal: Pojď k nám a dáme tomu nějaký směr, aby ten tým fungoval. A vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl s extraligou definitivně skončit, vzal jsem to. Martin z pracovních důvodů trénovat přestal a já jsem trenérské zkušenosti měl. S Frýdkem-Místkem jsem se dostal do extraligy, tak jsem vzal i pozici trenéra.

Jak se skládal tým?

Dostal jsem nějakou soupisku lidí. Starší jsem trochu znal, o mladých jsem taky už něco věděl. Mužstvo bylo v Opavě dobré, kluci končili ve 3. lize druzí, třetí, čtvrtí. Potenciál tam byl, ale důležité bylo sladit vše dohromady. Hlavní bylo, že na klucích byla vidět strašná chuť do tréninku. Přijeli jsme na první ligový turnaj a soupeře přejeli. Připadalo mi, že buď to šla soutěž kvalitativně dolů, což se mi nezdá, nebo jsme vyletěli tak nahoru. Předloni jsem 3. ligu vyhrál s béčkem Pepina a nepřipadalo mi to tak jednoduché jako letos.

Podařilo se tým naladit na vítěznou vlnu?

Třetí liga nemá nikdy jasného favorita. Je strašně vyrovnaná. Přijeli jsme na první turnaj do Hranic, a nevěděli jsme, co od toho čekat. Nastoupili jsme a vyhráli jsme velkým rozdílem. Ukázalo se, že mužstvo se nějak nasměrovalo a směr je správný. Od té doby to šlo v podstatě samo. Během sezony jsme nezažili žádnou krizi, jen dvakrát jsme vyhráli o gól, jinak to bylo vždycky s náskokem.

Podstatné bylo, že když jsem přišel, se všemi jsem začínal od nuly. Každý měl šanci. Platilo pravidlo: Nechodíš na trénink, nehraješ. Celou sezonu skládám sestavu z lidí, kteří chodí pravidelně na trénink. Třeba někteří nedostali tolik příležitostí, ale to je sport.

Baví vás to trénování v Opavě?

Musím říct, že hodně. Za onen rok jsem kluky dost poznal. Samozřejmě jsem měl o některých hráčích předem zprávy. Ne všechny reference ovšem byly úplně pravdivé. Za rok se to vystříbřilo. Teď jsme postoupili do 2. ligy a tým se bude muset trochu posílit. Budeme potřebovat tak tři hotové hráče. Nemůžeme sáhnout do juniorky, protože se musí posílit. V omezeném počtu vedou třetí ligu, klobouk dolů.

Jak tedy posílit kádr?

Šance je hokejbal, který je v problémech a možná skončí. Je možné, že někoho vezmeme odtamtud a třeba se chytne. V tomto regionu vidím velký potenciál. Hraje se zde Opavská liga, která má tři soutěže. Navíc ji pořádáme my, P.E.M.A.

Můj plán je obejít tu soutěž a někoho tam vytáhnout, dva, tři, čtyři lidi, pět, uvidím. Od příští sezony bych chtěl, aby bylo v kádru opavského áčka patnáct až dvacet lidí, kteří absolvují letní přípravu. Všechno z toho důvodu, aby se zvýšila konkurence.

Na jaké florbalisty se při výběru budete soustředit?

Každopádně si chci vytipovat hráče z tohoto regionu. Zkusíme okolní týmy. Nevím, jak je na tom Hradec nebo třeba Krnov. Na druhou stranu může být oslaben náš kádr. Přijde třeba Mrázek z Vítkovic nebo Franke z Pepina a řeknou: Tak ty půjdeš k nám. Někteří hráči třeba půjdou na vysoké školy. To se všechno uvidí.

Musíme se domluvit s šéfem klubu Přemkem Novákem, který nám s tím musí pomoct. Bude se muset taky zapracovat na mládežnické základně, protože mužské týmy musí mít pořád z čeho brát.

Hráči vás respektují. Myslíte, že vám v tom pomohla vaše extraligová a reprezentační minulost?

Doufám, že to tak je (směje se). Nemůžu přijít a říct: Já jsem tady váš trenér a teď mě budete poslouchat. Ti kluci vědí, že něco umím a že jim to chci předat. Existují ale trenéři, kteří nikdy vysoké soutěže nehráli a jsou dobří.

Sledujete pořád extraligu? Kdo je podle vás největší favorit?

Dá se říct, že sleduji. Pro mě, co se týče práce, tak určitě Vítkovice a Chodov, to jsou týmy, které by asi měly vyhrát. Tatran ne. Nejde o nějakou osobní zášť. Mně se prostě líbí práce trenérů Mrázka a Procházky, takhle by se měl florbal vést kupředu. V play off je to ale nevyzpytatelné. Kdo by čekal, že Remedicum porazí tak hladce Mladou Boleslav.

Remedicum zvolilo zajímavou trenérskou variantu. Tým vedl Martin Smeták a teď zase Aleš Tomášek. Oba bývalí hokejisté. Co na to říkáte?

Není to jen můj názor, ale spousta lidí to nechápe. Jak to, že hokejový trenér přijde, nic neví o florbale a dokáže ten manšaft tak zvednout, že loni se hrálo finále. A letos to zase dalo mužstvu impulz. Ale to je v podstatě to, co se stalo tady v Opavě se mnou. Přijde člověk, který ty lidi vůbec nezná, oni začínají od nuly, mají šanci znovu se nastartovat.

Trenér má třeba reference na ty top hráče. Ale ten průměr, co tam je, tak z nich udělal dobré hráče třeba tím, že zavedl disciplínu. Ale nevěřím, že pan Smeták, což vím z vlastní zkušenosti, o florbale něco ví. A nechápu, že mohl dostat cenu trenéra roku. Vůči trenérům a lidem, kteří se florbalu věnují dlouhou dobu, pracují systematicky, je to nefér. Je to zazáření na jednu sezonu, kometa, která něco udělala a pak hned zmizela.

Autor: Pavel Habram

6.4.2012
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Petr Zapalač
AKTUALIZOVÁNO
50

Petr Zapalač: Chtěl jsem už první střelu proměnit v gól

Zápas 5. kola Fortuna národní ligy SFC Opava - FC MAS Táborsko 22. srpna 2017 v Opavě.
AKTUALIZOVÁNO
1 50

II. liga: Opava - Táborsko 2:1

Tak už jsme na světě

Vážení čtenáři, prostřednictvím našeho Deníku se opět můžete podívat na miminka narozená v opavské porodnici. Tentokrát přivítáme pět holčiček a jedenáct chlapečků.

Do Kateřinek se po roce vrací prestižní Velká cena Opavy

/POZVÁNKA/ Do areálu Jezdeckého klubu Opava-Kateřinky se budou tuto středu sjíždět závodníci se svými koňmi na čtyřdenní parkurový maraton. 

Doma jsem dlouho nebyl, přiznal elitní tyčkař Balner, odchovanec Sokola Opava

/ROZHOVOR/ Odchovanec opavského Sokola a elitní český tyčkař Michal Balner říká: "Když to půjde, budu skákat dále."

Organizátor běhu Breda city trail Jan Krejčíř: V sobotu může běžet celá rodina

/ROZHOVOR/ Už v sobotu odstartuje druhý ročník běhu Breda city trail. Na startu akce, která je určena pro celou rodinu, nebude chybět Česká Miss Earth pro rok 2015 Karolína Mališová nebo český basketbalový reprezentant a kapitán BK Opava Jakub Šiřina. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení