Na přelomu tisíciletí fungoval klub pod patronátem Minervy Opava. Ta však začala mít nemalé finanční a majetkové problémy a její síla postupně ochabovala. Jednotlivé oddíly se pomalu oddělovaly od mateřského klubu a osamostatňovaly se. Jedním z nich byl také oddíl házené, který v té době využíval dvou betonových hřišť v opavských Kateřinkách, kde se trénovalo a hrály zápasy. U těchto hracích ploch byly k dispozici šatny se sociálním zařízením a sprchami, což dávalo házenkářům ideální podmínky pro provozování jejich oblíbené hry.

V roce 1998 vstoupila do oddílu trenérka Dana Černínová, která je karvinskou rodačkou, kde je házená doslova kultovním sportem. Vždyť mužský tým, několikanásobný mistr republiky, je pojmem i na evropské úrovni. „Hned po mém příchodu do klubu jsem začala trénovat minižačky, kde působila rovněž má dcera. V té době fungovalo také mužstvo žaček, dorostenek a na slušné úrovni hrál házenou také tým dospělých,“ popisuje svůj vstup do klubu Dana Černínová. Po změnách, které v Minervě Opava proběhly, musel oddíl házené z Kateřinek odejít. Pro házenou nastalo těžké období a házenkáři trénovali v různých opavských tělocvičnách. „Chvíli jsme trénovali v tělocvičně střední zemědělské školy, ale ani tam jsme dlouho nevydrželi a nastalo stěhování do tělocvičny při základních školách Edvarda Beneše a Šrámkově. Jakési zázemí nám stále trochu chybí,“ líčí dále osudy házenkářů Černínová.

Tyto podmínky znechutily některým hráčkám tento tvrdý sport natolik, že se mu již dále aktivně nehodlaly věnovat, a mužstvo žen se pomalu rozpadalo. „Na tréninku se scházelo čtyři až pět hráček. Trpělivost začala docházet i trenérovi,“ povzdechla si Černínová. Hrozil rozpad oddílu, což by znamenalo konec tradice tohoto sportu ve městě. Vedení oddílu se ale ujala právě Dana Černínová, která vsadila na poctivou práci s mládeží. Zachovala mužstvo minižaček, kterým nechybí zápal pro hru a nadšení. V té době se trenérce a předsedkyni oddílu v jedné osobě ozval bývalý ligový hráč Karviné Marek Michalisko a nabídl jí spolupráci. Do Opavy se přiženil a hned se zajímal o stav místního oddílu házené. „Kontaktoval jsem Danu a domluvili jsme se na mém působení v oddílu v roli trenéra a organizačního pracovníka. S Karvinou se to samozřejmě nedá srovnávat, ale udělali jsme od té doby kus práce a drápeme se pomalu nahoru,“ líčí trenér Michalisko.

Oddíl začal shánět sponzory a s družstvem mini žaček objel velké množství turnajů. Klub postupně buduje téměř od nuly své zázemí a lidé v něm se snaží dosáhnout na jeho stabilizaci. „Neustále přibíráme nová děvčata do družstva minižaček. Získali jsme kontakty na některé bývalé opavské házenkáře a postupně je oslovujeme s nabídkou práce trenérů. Obnovili jsme rovněž tým žen, které by měly usilovat o postup do druhé ligy,“ nastiňuje nejbližší plány jeho předsedkyně. Klub měl nabídku přihlásit do nejvyšší celostátní soutěže družstvo dorostenek, ale od tohoto záměru vedení s ohledem na menší počet hráček v oddílu žen upustilo. Oddíl se tak vydal na tvrdou cestu výchovy mládeže. „Bereme si příklad z ostatních klubů, s nimiž si vyměňujeme informace na jednotlivých turnajích. Některé z nich začaly také téměř od nuly a dokázaly vybudovat silný oddíl se zázemím a rozsáhlou hráčskou základnou. To je také naším cílem,“ doplňuje předsedkyni Michalisko.

Je to však běh na dlouhou trať. Tato cesta bude jistě trvat několik let. Marek Michalisko však s Danou Černínovou jsou optimisty a věří, že se to v Opavě může povést. V současné době se snaží vedení své hráčky zabezpečit především materiálně. Nakoupilo jim branky, dresy, míče, chrániče a další vybavení, čemuž výrazně napomohli sponzoři a také rodiče jednotlivých hráček. Klub by v budoucnu také rád spolupracoval s městskou radnicí a jednotlivými základními školami. „Hodně za nás bojuje předseda p.e.m.y. Přemek Novák, který nám zajišťuje halu a snaží se dojednat co nejlepší podmínky pro klub. Rádi bychom jednou využívali například tělocvičnu na Mařádkově ulici, která rozměrově vyhovuje pravidlům, nebo uvažované venkovní hřiště při Základní škole na Otické ulici,“ uzavírá Čenínová. Ta doufá, stejně jako Marek Michalisko, že klub bude dále vzkvétat a jednou dosáhne úrovně třeba toho libereckého, kde před deseti léty začínali rovněž od nuly.