Stopa začíná na svahu s lyžařským vlekem. Potom se dáte nahoru kolem kapliček po tzv. křížové cestě, až dorazíte na Kalvárii. Dalším záchytným bodem jsou Jakubčovice- Mostky. Pro ty lenivější nebo méně zdatné běžkaře až sem můžete dojet autobusem. Následně je třeba odbočit na Skřipov.

Právě v této obci je vhod na chvíli odložit lyže a posilnit se teplým nápojem nebo polévkou v některém z místních restauračních zařízení. Po krátké přestávce se vaše další cesta bude ubírat kolem chaty Bleška směr Březová na Lesní Albrechtice.

No, a za Lesními Albrechticemi je to jednoduché. Odsud už je to na hradecký zámek kousek. Zanedlouho se objevíte nahoře v zámeckém parku a máte dvě možnosti. Buď jím pokračovat dál, nebo můžete zariskovat strmějším sjezdem kolem hradeb. Zde se však vyplácí mít dobře namazáno, což by potvrdil nejeden místní běžkař.

Ať si vyberete tu či onu stopu, vyjedete na zámeckém náměstí. Před finálním sestupem do města i tady se nabízí možnost občerstvit se v restauračním zařízení U Bílé paní. Závěrečný sestup do Hradce nad Moravicí je už otázkou několika okamžiků.

„Tahle trasa je mezi místními asi nejpopulárnější. Samozřejmě existují i další možností. Například, kdybyste na stejné trase za Lesními Albrechticemi u Včelího hradu odbočili na Žimrovice, ale ta, o níž byla řeč, je dostupná širšímu okruhu lidí. Měří přibližně dvacet kilometrů a i průměrný běžkař ji zvládne během pěti hodin.

Pro mě osobně je ideální vyrazit v 10.00, jelikož vím, že nejpozději v 15.00 jsem zpátky. Člověk skutečně nemusí být nijak zvlášť trénovaný. Zrovna v sobotu jsem tuto trasu opět absolvoval. Stopa je čistá, jelo se skvěle,“ zprostředkoval své dojmy Oldřich Dušek, který vyráží na běžky každou zimu posledních třicet let a zmíněnou cestu absolvoval skutečně nespočetněkrát.

Asi největším lákadlem pro běžkaře je rozmanitý profil trasy. Sem tam připomíná podobu sinusoidy. Jedete nahoru, pak zase dolů. Rovinku střídá výšlap do kopce nebo sjezd. Milovníky přírody potěší i fakt, že většina stopy vede lesem. Jsou zde však i jistá úskalí.

„Hned na začátku vás čeká táhlé stoupání do kopce, než se dostanete na Kalvárii. Jakmile jej však překonáte, máte za sebou asi nejnáročnější část trasy. V lese vám sem tam stopu zkříží i nějaká ta polom, jenže všechny jdou nějakým způsobem obejít.

Posledním problémem se může stát otevřená pláň před Lesními Albrechticemi po výjezdu z lesa. Kus cesty vede právě přes ní. Často zde fouká a vítr je někdy nepříjemný,“ vyjmenovával Oldřich Dušek.

Ten na závěr přispěchal ještě s jedním poznatkem. „Tvrdí se, že stopa ve směru na zámek je lepší, než kdybyste jeli v obráceném sledu a začínali právě na zámku,“ zakončil Oldřich Dušek.

Petr Dušek