Kvůli špatnému počasí se jich ale na start postavilo méně.
Dalších 250 malých bikerů si zajelo dětské závody v Kylešovicích. Mezi startujícími se našlo i dvanáct jedinců, kteří se účastnili všech předchozích devíti ročníků, a tím si vysloužili označení X-masters.
Sobotnímu závodu v okolí Opavy a řeky Moravice počasí příliš nepřálo. Letošní ročník Silesie byl navíc poznamenán mohutnými dešti během minulého týdne, které ovlivnily celkový terén trati. Pořadatelé museli přes týden narychlo měnit trasy, situace si vyžádala odklony v Raduni, Chvalíkovicích, Jilemnici a v Dubové.
Na náročnější 90km trati vévodil čtyřiadvacetiletý David Koziel, který dojel s časem čtyři a půl hodiny. Na 55km trase dojel jako první devětadvacetiletý František Žilák.
Zahanbení neodešli ze závodu ani členové bronzové olympijské štafety v běhu na lyžích Martin Koukal a Jiří Magál. Borci z Vancouveru dojeli na kratší trati 18., respektive 26.
V závodu tříčlenných družstev dojel na kratší trati nejlépe tým Superior Riders, delší trať opanovalo družstvo Ghost – mojekolo.cz. Během hlavního závodu si zájemci z řad dětských závodníků mohli zkusit zajet maratonek na 20 km nebo další dětské kategorie.
Po příjezdu závodníků na 55 km a 90 km následoval doprovodný program v prostorách kylešovického areálu U Chovatelů. Účastníci si tak mohli vyslechnout povídání horolezce Libora Uhra o svých expedicích nebo rozhovor s olympioniky.
55 km: 1. František Žilák 02:41:31.4, 2. Radovan Kyjovský +0:01:00, 3. Dominik Buksa + 0:02:16.5
90 km: 1. David Koziel 04:30:31.9, 2. Marcel Sládek +0:02:35.8, 3. Michal Janoušek +0:07:49.5
Pořadí týmů: 55 km: 1. Superior Riders 55 8:21:17, 2. Ghost – mojekolo.cz I. 8:36:31, 3. Novatop-Lapierre team 1 8:51:05
90 km: 1. Ghost – mojekolo. cz 14:22:10, 2. Superior Riders 15:26:11, 3. TROB-cyklo OP 15:39:27
„Letošní Silesia byla tvrďárnou pro všechny,“ říká ředitel závodu Michal Hájek
Populární Silesia bike Maraton má za sebou již desátý ročník. Tento náročný cyklistický závod budí velký respekt. Letos navíc organizátorům komplikovalo život počasí. Nakonec vše ale proběhlo v pořádku. Ředitel závodu Michal Hájek si mohl vydechnout, což přiznal i v následujícím rozhovoru.
Jak hodnotíte letošní Silesii?
„Určitě to byl nejtěžší ročník ze všech deseti – jak pro závodníky, tak pro pořadatele. Doufáme, že si ho budou všichni pamatovat, protože všechny předchozí ročníky byly charakterově víceméně stejné – hezké počasí, pohodový závod… Vzhledem k přetrvávajícímu špatnému počasí to tentokrát byla tvrďárna pro všechny. Nakonec ale všechno dopadlo dobře. Nejdůležitější je, že nedošlo k žádnému úrazu.“
Velkým nepřítelem bylo určitě počasí. Jak jste se vypořádali s deštivým počasím během týdne před závodem?
„My jsme situaci průběžně monitorovali. Celý týden jsme trať řešili ve spolupráci s Lesy ČR. Této spolupráce si velmi vážíme, bez ní bychom se neobešli a bez ní by se závod nemohl vůbec uskutečnit. Od úterý do čtvrtka, když nepršelo, byla trať výborně připravená. Tří páteční přeháňky trať dostaly do problematického stavu. Tím největším byla podmáčená půda, stačil malý vítr a padaly stromy. Při závodě snad kromě jednoho místa žádný strom nebyl a všechno se tedy obešlo bez problémů. Trať dostala zabrat.“
Nehrozilo zrušení závodu jako nejčernější scénář?
„Kvůli extrémnímu počasí jsme o variantě zrušit nebo přeložit uvažovali, ale díky předpovědi počasí týden před závodem padlo konečné rozhodnutí, že se závod uskuteční. Zejména z toho důvodů, že přeložit nebylo kam a odložit by byla věčná škoda, protože v tom bylo mnoho úsilí množství lidí. Vzali jsme na sebe veškerou zodpovědnost a závod uskutečnili.“
Kdo vám v takové chvíli při organizaci pomáhal?
„V současné situaci s námi byly ochotny diskutovat Lesy ČR, protože týden před závodem kvůli počasí spadlo na Vítkovsku velké množství dřeva, což znamenalo kalamitu. Díky tomu nám zástupci Lesů ČR vyšli vstříc a dali priority práce v lese na tuto trať tak, aby byla průjezdná.“
Co se děje s tratí po závodě? V takových podmínkách dostává terén dost zabrat.
„Trať po sobě uklízíme každý rok, letos nás však práce čeká daleko víc, bude trvat nejméně měsíc, než ji uvedeme do původního stavu. První týden vysbíráváme odpadky a věci, co nemají v přírodě co dělat, v následujících týdnech budeme řešit brigádu na úpravu míst, které dostaly nejvíce zabrat. Jako pořadatelé si uvědomujeme veškeré důsledky, které závod přinesl, když se zorganizoval v tomto počasí. My se toho zhostíme a dáme to dohromady.“
Jak se v závodě ukazuje rozdíl mezi amatéry a profesionály?
„Projevuje se hlavně v připravenosti lidí na závod, a to jak z fyzické, tak i z psychické stránky, což se ostatně projevilo právě v sobotu. Profesionálové do závodu jdou, ať jsou jakékoliv podmínky, umí si s tím poradit, protože za sebou mají hodně takových závodů. Vědí, co čekat a jak se s tím srovnat. Hobík se může najednou dostat do situací, které zažívá poprvé a mnohdy si s tím nedovede poradit.“
Kde se závod mezi nimi rozhoduje?
„Jsou to taková ta kultovní místa v Silesii, jako je výjezd na Kalvárii, kopec v Hradci nad Moravicí, potom třeba lávka u Větřkovického mlýna u Moravice. Tam jsme mimochodem v souvislosti se zvýšeným průtokem v Moravici učinili takové opatření, že jsme na lávku nabili koberce, aby to tolik neklouzalo. K tomu jsme na místě měli profesionální záchranáře a doktora, kdyby k něčemu neočekávanému došlo. Dále jsou na trase některé technické úseky, které dělají míň technicky zdatným lidem problémy.“
Jaký je rozdíl mezi 55km a 90km tratí z hlediska náročnosti terénu?
„Trati se rozpojují zhruba na druhé občerstvovací stanici. Zadní okruh devadesátky je velice náročný jak po technické stránce, tak některými úseky, stoupáními. Pětapadesátka se po rozpojení už jen vrací do Opavy, zhruba jak je dnešní cyklostezka.“
Co všechno obnáší organizace závodu?
„Musíme mít veškerá povolení, kterých je spousta. Jedná se o jednání se všemi vlastníky pozemků, přes obce po úřady. Silesii začínáme připravovat půl roku dopředu, kdy jde o administrativní práci, připravujeme například webové stránky. Úzký organizační kruh se rozroste z osmi členů BSC Opava (pozn. autora – pořadatel závodu), přes rodinné příslušníky až po sympatizanty našeho klubu, kterých je řádově 40 - 50, bez nich by ta organizace nešla udělat. Ve finále je nás tak 150.“
Závodu se účastnila třeba i dvojice běžců na lyžích Jiří Magál a Martin Koukal. Jak si v Silesii vedly některé známé osobnosti?
„Šly do toho jako do závodu, nepřijely jen na výlet. Martin Koukal byl dokonce v první dvacítce. Díky podmínkám i oni jako profesionální sportovci, reprezentanti ČR zhodnotili, že to byl těžký závod.“
Start na Horním náměstí sleduje tradičně hodně diváků, jak je tomu v přírodních lokalitách?
„Lidé jedou od startu na atraktivní místa na trati, což je Raduň, Kalvárie, zámecká zahrada v Hradci nad Moravicí. Třeba na Kalvárii bývá takových tři sta padesát lidí, jede se špalírem nahoru. Fandí tam, jako by se jela etapa Tour de France. Závodníci, kteří se Silesie nikdy neúčastnili, bývají z takového zájmu v šoku. Jede se špalírem lidí nahoru.“
Jakých bylo těch deset let?
„Řekli jsme si, že něco uspořádáme na konec sezony, aby se ukázalo, kdo je z těch Opaváků nejlepší. První ročník se uskutečnil ještě v září, tehdy bylo na startu 161 lidí a setkali jsme se s velkým úspěchem, tak jsme navázali hned ročníkem druhým. Dnes máme už třetí rok limit, protože víc lidí se na trať zkrátka nedá pustit. Už jen v samostatném dětském závodu startuje 250 dětí.“
A jak vidíte budoucnost?
„Po akci si musíme dát vždycky měsíc embargo na jakýkoliv názor, protože by byl pod tlakem a neadekvátní. Deset roků je za námi, je to poměrně dlouhá doba, každý rok se snažíme závod někam posunout dál, zatím se nám to daří, byť už těch možností, co se dá vymyslet, moc není. Už teď má vysokou úroveň, je hodnocen mezi deseti nejlepšími závody v celé republice. Stojí nás to hodně úsilí. Náš organizační tým se skládá od mladých lidí, po lidi pokročilejšího věku, začínáme systémově řešit, co dál. Nemůžeme po těch stejných lidech chtít rok co rok tu stejnou práci, protože ta práce je třeba i fyzicky náročná. Věříme, že mladší generace na naši práci časem naváže.“
František Géla