VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Josef Krečmer: Závodění mi stále chybí

Opava /ROZHOVOR/ – Josef Krečmer je automobilový závodník tělem i duší. Jeho kariéra trvala více než třicet let a všechny úspěchy by se daly jen těžko spočítat. Dnes se věnuje své autodílně a chystá vozy pro dětské závodníky.

15.2.2015
SDÍLEJ:

Josef KrečmerFoto: archiv

Jak jste se dostal k automobilovému závodění?

Jsem z rodiny, která se motala kolem aut, motorek a benzinu. Můj děda jezdil soutěže na motorkách od roku 1920, otec zkoušel taky závodit, ale nebyl ten typ a dělal komisaře na závodech. V prostředí aut a motorek jsem se tedy pohyboval odmala.

Kdy jste začal závodit?

Od patnácti let až do vojny jsem jezdil motokros. Po vojně jsem se k němu chtěl vrátit, ale motokros je nesmírně náročný na fyzičku a už to prostě nešlo. Tak jsem zkusil auta a vydržel jsem u nich až do svých jednapadesáti let.

Vzpomínáte si na své kariérní začátky?

Nejprve jsem jezdil na závodních trabantech, od roku 1978 až do roku 2002 jsem pak závodil ve formulích. Jezdil jsem ve formuli Škoda, formuli 3, na nejrůznějších prototypech nebo ve formuli 3000, což je nejvyšší třída, se kterou se v Česku jezdí závody do vrchu.

Jaká byla vaše nejlepší umístění?

Stal jsem se i třináctkrát mistrem Československa. Jezdil jsem evropský pohár závodů do vrchu, což je seriál dvanácti soutěží. V roce 1998 jsem celkově skončil na čtvrtém a v roce 2001 na třetím místě. Také jsem byl prvním Čechem, který vyhrál evropský závod do vrchu ve Šternberku Ecce homo. To byl rok 2000, myslím.

Co je na automobilovém závodění nejtěžší?

Největším problémem většinou bývají finance. Nikdy jsem nebyl profesionální jezdec a vždycky jsem zároveň musel i pracovat, což bylo náročné. Sezona je velmi drahá a auto, jeho provoz a všechno kolem se šplhá do milionových částek. Sice mi velkou část hradili sponzoři, přesto jsem však závodění většinou dotoval ze svého.

Měl jste někdy vážnější nehodu nebo zranění?

Naštěstí se mi vážnější zranění vždy vyhnula. Samozřejmě jsem měl několik nehod, ale vždy měly za následky jen modřiny a odřeniny.

Chtěl jste někdy se závoděním seknout?

To mě nikdy ani nenapadlo. Neměl jsem chuť skončit ani v době, kdy jsem šel do závodnického důchodu. Bylo to zrovna v době, kdy se nám dařilo. Ale ekonomická situace našeho týmu byla špatná a já věděl, že se musím zajistit na důchod.

Z pohárů, věnců a vzpomínek se žít nedá. Když jsem končil, bylo mi navíc už jednapadesát let. To jsem závodil s jezdci, kteří byli třeba i o dvě generace mladší než já.

Chtěl jste mít někdy ze svých dcer závodníky?

Ta starší, Lucie, to zkoušela. Jela i na zkoušku závod rallye jako navigátorka. Mladší Pavla k tomu nikdy moc netíhla. Teď mám skoro čtyřletého vnuka Honzíka a už jsem ho vozil na motorce a moc se mu to líbilo. Je ale zatím moc malý a teprve uvidíme, co z něj vyroste.

Co jste dělal po skončení kariéry jezdce?

Byl jsem předseda komise, která má v Česku na starosti závody do vrchu. Také jsem pomáhal připravovat auta pro polské nebo slovenské týmy závodníků a dotáhli jsme to i k několika titulům. Od loňského roku připravuji motokáry pro dětské závodníky ve věku 8 až 13 let.

Je v Opavě nějaký mladý jezdecký talent? A co je k závodění vůbec potřeba?

Musí se sejít chuť, talent a peníze. Auta a motorky jsou bohužel dost drahý sport. Určitě tady nějaké talenty vidím. S jedním desetiletým závodníkem se letos chystáme na MČR.

Měl jste někdy nějaký závodnický vzor?

A ani moc ne. Osobně se však znám třeba s Michaelem Schumacherem a další řadou vynikajících jezdců, kteří jsou bezpochyby inspirací.

Chybí vám závodění?

Určitě ano. Sice to byl život věčně na cestách, chyběla mi rodina, neboť jsem třetinu roku trávil mimo domov ježděním po závodech, ale byly to krásné časy. Jsem za to nesmírně rád.

Josef KrečmerNarodil se v roce 1951 a pochází z Opavy. Odmaturoval na Střední průmyslové škole v Bruntále. Závodění v automobilech i na motorkách se věnoval od svých patnácti let. Účastnil se nespočtu závodů a soutěží a sklidil úspěchy u nás
i v zahraničí.

Stal se třináctkrát mistrem Československé republiky, dvakrát střední Evropy, dvakrát získal titul Challange, což je malé mistrovství Evropy, a vyhrál i pohár olejářských firem. Do důchodu automobilového závodníka odešel 
v jednapadesáti letech a dnes vede automobilovou dílnu a připravuje motokáry a vozy pro malé závodníky.

Má dvě dospělé dcery Lucii a Pavlu a vnoučka Honzíka.

Autor: Barbora Němcová

15.2.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Opavské koupaliště. Ilustrační foto.

Opavské kulturní léto se rozloučí multižánrovým Koupákem

Ilustrační foto.

Pěstounská péče? Zájemců na Opavsku je málo

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

AKTUALIZOVÁNO

Petr Zapalač: Chtěl jsem už první střelu proměnit v gól

/ROZHOVOR, VIDEO/ Na hřišti pobyl pětadvacet minut, i tak toho Petr Zapalač stihl hodně. Třicetiletý záložník v barvách Slezského FC se nejdříve blýskl krásnou střelou, kterou brankář Toma vyrazil. O pár minut později se rozhodl centrovat a byl z toho gól. Hlavou se trefil Jan Žídek. Slezané tak slavili cenné vítězství 2:1.

AKTUALIZOVÁNO

II. liga: Opava - Táborsko 2:1

FOTOGALERIE,VIDEO/ Favorit z Opavy urval cenné vítězství nad Táborskem.  Slezany vysvobodil deset minut před koncem kapitán Žídek a jeho tým se minimálně do středečního večera vrátil do čela soutěže. 

Tak už jsme na světě

Vážení čtenáři, prostřednictvím našeho Deníku se opět můžete podívat na miminka narozená v opavské porodnici. Tentokrát přivítáme pět holčiček a jedenáct chlapečků.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení