Jak vás napadlo otevřít v Opavě právě takovouto kavárnu?

TK: Tento koncept se nám dlouhodobě líbil, kočky milujeme,
a tak jsme se rozhodli, že model známý po celém světě uvedeme do života také v našem městě. Ale naše záliba v kočkách byla tím hlavním hybatelem.

Fungujete necelý rok, zvykli už si lidé na to, že u vás jim společnost dělají právě kočky?

VH: Nyní už mnoho zákazníků chodí s jasnou představou a vyhledávají nás cíleně – často za námi jezdí třeba lidé z Hlučína nebo Ostravy, právě proto, že také milují kočky a tohle prostředí je jim příjemné. Přichází 
i lidé, kteří nás neznají a diví se, že jsou v kavárně skutečné kočky.

Převážně ale převládají pozitivní reakce. Občas ovšem někteří špatně pochopí přítomnost koček a myslí si, že jsou to živé hračky, což samozřejmě nejsou. V naší kavárně to funguje tak, že kočky jsou zde doma a my, lidé, je sem chodíme navštěvovat. 
A doma se máte cítit příjemně 
a v bezpečí.

Nejen proto se snažíme vyvarovat chování, které je kočkám nepříjemné. Do ničeho je nenutíme. Když k vám chtějí přijít, tak přijdou, když ne, tak je k sobě násilím neponesete. Jít si kočku pohladit na místečko, kde zrovna odpočívá, není zakázané.

Máte tady také mainské mývalí kočky, což jsou největší plemena kočky domácí na světě. Není jejich velikost problém?

VH: Určitě ne. My jsme si záměrně vybíraly plemena, která nejsou úplně tradiční. Máme taky dvě ragdollky a obě plemena jsou velmi hodná a přátelská. To byl pochopitelně další záměr, aby zde nebyly kočky, které by přítomnost cizích lidí stresovala, a naopak aby zde měli lidé také dost klidu.

Když je řeč o klidu, někdy může být problém, když do kavárny přijdou také děti.

VH: Pochopitelně je v takovém případě nutné, aby si rodiče své děti hlídali. Návštěvníky seznamujeme s tím, co je a co není možné dělat. Určitě si může každé dítě kočku pohladit, ale brát ji do náruče už pro zvíře příjemné není, pokud tedy dotyčnou osobu dobře nezná.

Různé táhání za ocásky, vousky či nahánění koček po kavárně je samozřejmě chování, které nechce vidět žádný provozovatel kočičí kavárny. Naše kočky jsou naštěstí velmi hodné a v případě nepohodlí spíše odejdou, než by se po někom ohnaly. To dělají jenom nám. (smích)

U vás v kavárně je možné podpořit také depozit v Bohumíně, proč jste se k tomu rozhodli?

TK: Depozit od státu nedostává žádné peníze. Peníze na svůj provoz musí sehnat sami. My chceme jejich práci a úsilí nějakým způsobem podpořit. V kavárně tedy prodávám jejich ručně dělané výrobky, což jsou například soli do koupele, lžičky či mýdla.

Celý výdělek z prodeje pak předáváme depozitu a s radostí musíme říci, že zákazníkům se výrobky libí, rádi je kupují a díky tomu posíláme velmi pěkné částky.

Jak už bylo zmíněno, jste velké milovnice koček, pořádáte ve vaší kavárně také nějaké přednášky na toto téma?

VH: Jsme otevřeni různým akcím, nedávno jsme tady měli přednášku o správné výživě. Naším hlavním mottem je ovšem to, abychom nebyli 
v konfliktu s kočkami. Takže například nehrozí žádná hlasitá muzika.

Jak moc složité je udržovat čistotu v kavárně, kde žije šest koček?

VH: Úklid je velice důležitý, je nutné stále uklízet, aby tady chlupů bylo co nejméně. Nechceme, aby kavárna působila jako velký chlupatý pelíšek, ale čistě a útulně. Uklízí se tedy denně, a to velmi poctivě. Výhodou je pochopitelně také to, že kočky jsou obecně velmi čistotné a pečují o sebe.

Jste s kočkami v každodenním kontaktu, nestýská se vám po nich, když odejdete z práce?

TK: Musím se přiznat, že 
i když máme volno, tak nám to nedá a přijedeme se za nimi alespoň podívat. Jeden z nejkrásnějších momentů je pro mě večerní kapsička kočkám na dobrou noc. Kavárna už je zavřená, všude klid a ticho a já poslouchám, jak všech šest spokojeně mlaská.

Většinu času ale kočky zřejmě prospí.

TK: To ano, kočky potřebují přibližně 19 hodin spánku. Proto je nikdy nebudíme a nechceme, aby to dělali ani naši hosté. Pro kočky je tohle jejich domov a musí se tady cítit v bezpečí a co nejlépe.

Ale příjemně to dokresluje klidnou atmosféru, kdy vás kočky nijak neruší, jen občas se o vás jemně otřou nebo jsou trochu zvědavé, zkontrolují, co si dáváte, ale nikdy ne dotěrné, což si lidé chválí. Často ale platí, že když si objednáte něco s brčkem, tak si jejich pozornost získáte. (smích)

Petr Večeřa