Kauza Vítkov: rozsudek nad žháři padne 20. října

U Krajského soudu v Ostravě ve středu pokračovaly závěrečné řeči v případu Davida Vaculíka, Jaromíra Lukeše, Václava Cojocaru a Iva Műllera, kteří jsou obžalovaní ze žhářského útoku na dům romské rodiny z Vítkova na Opavsku. Obhájci Lukeše, Cojocaru a Műllera odmítli názor státní zástupkyně, že jde o pokus o několikanásobnou rasově motivovanou vraždu, za kterou hrozí až výjimečné tresty. Podle advokátů se dá hovořit pouze o obecném ohrožení nebo ublížení na zdraví, kde jsou tresty podstatně nižší. Obhájce Cojocaru dokonce mluvil o nedbalostním ublížení, kde je sazba do dvou let.

Lukeš při své závěrečné řeči prohlásil, že mu celé řízení připomíná politický proces. Cojocaru a Műller se za svůj čin omluvili. Vaculík práva závěrečné řeči nevyužil.

V úterý navrhla žalobkyně pro Vaculíka, Lukeše a Cojocaru výjimečný trest od 15 do 25 let. U posledního z obžalovaných – Műllera – se má trest pohybovat na samé horní hranici základní sazby, jež činí 12 až 15 let. Závěrečnou řeč v úterý pronesl první z obhájců – Petr Kausta – zastupující Davida Vaculíka. Pro svého klienta žádal osvobozující verdikt. Podle jeho názoru nebyla Vaculíkova vina a účast na útoku jednoznačně prokázána.

Netušili?

Ve středu dostal slovo obhájce Jaromíra Lukeše, Pavel Pěnkava, který prohlásil, že zpochybnil verzi obžaloby o cíleném vražedném útoku. Rodiče popálené Natálky navíc obvinil ze lži. Údajně ji totiž v první fázi požáru nechali v hořící místnosti, a proto utrpěla tak závažná poranění, která mají významný vliv pro právní kvalifikaci.

Pěnkava uvedl, že veřejnost i díky médiím vnímá obžalované jako bezcitné bestiální vrahy, kteří chtěli upálit malé dítě. Skutečnost je ale podle Pěnkavy jiná. Obžalovaní podle něj nevěděli, jaké následky jejich počínání bude mít. „Budeme na ně pohlížet jako na vrahy, nebo lidi, kteří nedomysleli důsledky svého činu?“ řekl Pěnkava, který odmítl tvrzení státní zástupkyně o pečlivě připraveném a dlouhodobě plánovaném útoku. Údajně se jednalo o jednorázovou akci a nikdo z útočníků nemohl tušit, že uvnitř jsou lidé. Všichni si prý mysleli, že jde o zchátralý objekt sloužící jako sklad kradených věcí.

Obhájce dodal, že neexistuje jediný důkaz, který by svědčil o tom, že by útočníci chtěli někoho zabít, jak uvádí obžaloba.

Pěnkava dále odmítl, že by Lukeš byl neonacista. Nikdy se také dle jeho názoru nepodařilo prokázat, že by čin nějak souvisel se 120. výročím narození Adolfa Hitlera, jak tvrdí obžaloba.

Pěnkava také naznačil, že jeden z obžalovaných – Műller, který svědčil proti jeho klientovi, nemusí mluvit pravdu. Pěnkava Műllera označil za oblíbence obžaloby, který však pouze záměrně snižuje svůj podíl na celé akci a vše se snaží svést na druhé.

„Lukeš organizátorem útoku ve Vítkově nebyl,“ řekl Pěnkava, který také zdůraznil, že Lukeš do objektu žádnou láhev nehodil, jen čekal v autě.

Podle Pěnkavy nelze čin kvalifikovat jako pokus o několikanásobnou rasově motivovanou vraždu, ale pouze jako ublížení na zdraví nebo obecné ohrožení.

Prý lhali

Pěnkava ve své závěrečné řeči hovořil také o okolnostech zranění dvouleté Natálky. Pěnkava zdůraznil, že právě zranění Natálky je důležité pro právní kvalifikaci. Obhájce se pozastavil nad tím, že kromě Natálky nebyl nikdo vážněji zraněn. Pěnkava položil otázku, zda vzniklé zranění bylo pouze důsledkem útoku, nebo toho, že rodiče malou Natálku nechali zpočátku v hořící místnosti, z níž utekli. Podle Pěnkavy důkazy jasně hovoří o tom, že rodiče lhali, když tvrdili, že Natálce hned pomohli. Obhájce v této souvislosti uvedl, že kdyby rodiče Natálce hned pomohli, nemusely být následky tak vážné. Zároveň ale Pěnkava přiznal, že je nepochybné, že nebýt vhození lahví do domu, k žádnému zranění by nedošlo.

„Před soudem nestojí vrazi,“ řekl Pěnkava, který navrhl, aby soud Lukeše uznal vinným z obecného ohrožení.

Také obhájci Műllera a Cojocaru prohlásili, že jejich klienti netušili, že v objektu, do kterého vhodili lahve, jsou lidé. Pokud by o tom cokoliv věděli, čin by nikdy neprovedli. Podle advokátů tak není možné útok kvalifikovat jako pokus o vraždu.

Politický proces

Slovo poté dostal Vaculík, který práva závěrečné řeči nevyužil. Lukeš v rámci závěrečné řeči zpochybnil řadu důkazů. Prohlásil, že obžaloba se bez důkazů snaží prokázat, že je neonacistou. „Připomíná mi to politický proces,“ řekl Lukeš. „Vím, že to, co jsme provedli, není dobré. Jsem si vědom následků, které mě čekají. Ale vinen z pokusu o vraždu se necítím.,“ dodal Lukeš.

Obžalovaný Műller se v závěrečné řeči rodině Natálky omluvil. „Udělali jsme věc, u které jsme nedomysleli, že bude mít tak katastrofální následky. Je mi líto, jak to dopadlo. Chtěl bych se omluvit všem poškozených za to, co jsme jim způsobili. Budu s tím žít do konce života,“ řekl Műller, který podle svých slov o přítomnosti lidí v domě neměl potuchy.

Jako poslední promluvil Cojocaru, který se za svůj čin omluvil. „Je mi upřímně líto, co se stalo,“ řekl Cojocaru, který si prý také myslel, že v obydlí nikdo není.

Soud poté jednání odročil na 20. října, kdy bude vynesen rozsudek.

Útok

Mladí pravicoví radikálové z Opavska a Bruntálska jsou obžalovaní z toho, že v dubnu loňského roku vhodili tři zápalné lahve do domu romské rodiny z Vítkova na Opavsku. Molotovovy koktejly měli držet v rukou Vaculík, Műller a Cojocaru. Lukeš čekal v autě, kterým přijeli. V domě se v té době nacházelo osm lidí, včetně malých dětí. Nejhůře dopadla tehdy dvouletá Natálka, která utrpěla popáleniny na osmdesáti procentech těla.