Zabít se jí podle obžaloby pokusil Libor Taschka z Opavska. V březnu loňského roku ji napadl s nožem v ruce. Důvodem byla neopětovaná láska. Nebýt matky a souseda, kteří zasáhli, útok by zřejmě skončil tragicky. Mladík se přiznal. Prohlásil, že Alenu miloval a svého činu údajně lituje. Hrozí mu až dvacet let vězení.

Bez obžalovaného

Kromě Aleny svědčila v úterý i její matka. Obě požádaly soud o to, aby během jejich výpovědí nebyl Taschka v jednací síni. Senát jim vyhověl a obžalovaného přesunul do vedlejší, obrazově i zvukově propojené místnosti.

„Poznala jsem ho ve škole. Byli jsme spolužáci. Náš první kontakt byl přes Facebook. Během prvního ročníku jsme si psali jako kamarádi. Nikdy nedošlo k osobnímu kontaktu, že bychom spolu mluvili," vzpomínala Alena.

Když Libor projevil zájem o bližší vztah, odmítla jej. Nejprve velmi slušně, postupně však musela přidat na důraze. Spolužák totiž zvolil formu psychického nátlaku a přes e-mailové a textové zprávy začal později dokonce vyhrožovat sebevraždou.

„Psal o budoucím životě. Někdy psal, že jsem dokonalá, pak jsem se bála, bylo to výhrůžné. Někdy jsem brečela. Když se mi to zdálo příliš, tak jsem mu rázně odpověděla, že nemám zájem," vypověděla Alena, která jednou Libora přímo oslovila.

„Řekla jsem si, že pokud není schopný se mnou komunikovat přímo, tak za ním zajdu já. Šli jsme na chodbu. Důrazně jsem mu řekla, že s ním nebudu," dodala Alena.

Před maturitou

Vše vyvrcholilo v maturitním ročníku. Alena svůj problém nejprve probírala s kamarádkami, když ale situace přesáhla únosnou mez, svěřila se matce a také se obrátila na svou učitelku. Následoval pohovor a domluva, že Libor přestane Alenu obtěžovat. V opačném případě by se případem začala zabývat policie. Libor nastoupil krátkou léčbu na psychiatrickém oddělení.

„Nějakou dobu byl pryč. Pak se ale do školy vrátil. Když jsem ho viděla, dostala jsem strach," vypověděla dívka.

O několik týdnů později, v březnu loňského roku, si při návratu ze školy všimla u domu Libora.

„Nechápala jsem, co tam dělá, protože mě nesmí kontaktovat. Řekla jsem, aby odešel, že tu nemá být," vypověděla dívka. V té chvíli vyšla z domu její matka, která se společně s dcerou snažila Libora přesvědčit, že jeho pokusy o sblížení nemají smysl.

Přesvědčování

„Domlouvala jsem mu, aby dceru nekontaktoval, aby jí dal pokoj. Nedal si to vymluvit. Mluvila jsem na něho klidně. Dcera pak plačky odcházela domů. On chtěl jakoby za ní. Postavila jsem se mu do cesty, že ho dál nepustím. On mě odstrčil a šel dovnitř. Postavila jsem se před vchodové dveře a důrazně mu říkala, ať odejde, že jinak zavolám policii. Řekl, že policii ne a po schodek odcházel dolů. Myslela jsem, že je konec, otočila jsem se ke dveřím. Najednou do mě silně vrazil. Vrhl se na dceru, chytil ji za vlasy a křičel: „Já tě zabiju!", vypověděla u soudu matka Aleny.

Útok

„Chytil mě za vlasy a mlátil hlavou o zeď. Říkal, že mě zabije. Držel mě, snažila jsem se vyprostit. Křičela jsem. Slyšela jsem i křik mamky. Cítila jsem hrůzu a děs. Nevěděla jsem, co dělat. Bránila jsem se. Pak jsem viděla v jeho ruce nůž. Nevím, kdy mě bodl, nic jsem necítila, slyšela jsem jen trhání kabátu," popsala dramatickou situaci Alena.

Její matka na hrůzné okamžiky vzpomínala se slzami v očích. „Snažila jsem se ho od Alenky odtrhnout. Byl strašně silný. Bil jí hlavou o zeď a rám dveří. Myslela jsem, že jí rozbije hlavu. A pak znovu a znovu. Pořád říkal: Ty svině, já tě zabiju. Pak vytáhl nůž. Říkala jsem si, teď jí zabije, to je její poslední chvíle. Z plných sil jsem křičela o pomoc, dcera taky křičela. Hrozně jsme křičely," vyprávěla v slzách matka.

Soused

Do boje s násilníkem se zapojil i soused, který uslyšel volání o pomoc. „Když soused přiběhl, ulevilo se mi. Dcera řekla, abych volala policii. Já jsem ale byla tak roztřesená, že mi vypadl mobil z ruky. Soused ale toho mladíka nemohl od Alenky odtrhnout. Tak jsem nechala telefon a šla mu na pomoc. Oba jsme se ho snažili odtrhnout," uvedla matka a dodala: „Dceři se podařilo vymanit a vběhla do obýváku. On pořád za ní. Povalil ji na gauč a znovu šel na ni s tím nožem," řekla matka, která pak soudu vylíčila i další průběh dramatu.

„Říkala jsem si, že když ji bodne, tak mi umře před mýma očima. Já bych to nepřežila. Nemohla bych bez ní žít. Dcera pak chytila nůž za čepel. Hlavou se mi honilo, bude mít pořezané prsty a šlachy. Hrála na klavír, a že už nebude nikdy hrát. Ale říkala jsem si, že to nevadí, hlavně aby přežila," dodala matka.

Záchrana

Tím, že chytila nůž za čepel, si Alena možná zachránila život. „Nějak jsem se vyburcovala, chytila jsem ten nůž, vytrhla ho a běžela pryč. Dostihl mě a povalil na schody. Soustředila jsem se jen na to, abych ten nůž držela co nejdále od něj. Pak jsem se nějak dokázala vymanit a běžela pryč," popsala závěrečnou fázi útoku Alena. Vzápětí utekla k sousedům. Na schodech pak ucítila palčivou píchavou bolest v boku. Když odhrnula kabát, všimla si rány po bodnutí. Po chvíli přijela policie a sanitka. Mladý násilník zanedlouho skončil v rukou ochránců zákona.

Problémy

Alena naštěstí neutrpěla vážnější zranění, psychické následky si ale zřejmě ponese ještě dlouho.

„Měla jsem nějakou dobu problém spát sama, měla jsem vůbec problém spát. Měla jsem problém komunikovat s lidmi, i s nejlepší kamarádkou jsem mluvila telefonem," uvedla Alena, které se podařilo úspěšně složit maturitu a zakončit studium na střední škole.

V současné době dochází na konzultace do Bílého kruhu bezpečí, který pomáhá obětem trestných činů. K návštěvě svolila až po naléhání matky. Sama by se k tomu zřejmě neodhodlala. „Jsem typ, který nerad řeší problémy s někým jiným," uvedla Alena. Na to reagoval předseda senátu slovy, že v takových případech je odborná pomoc na místě.