Daniel Žídek: Na ten přechod bych si lehl

Narodil se v roce 1963 do rodiny, v níž to prý neklapalo. Od tří let neměl matku, otec mu zemřel, když mu bylo dvanáct. Starala se o něho teta. Žil v Ostravě, Praze, od devíti let v Opavě. „Bydlel jsem ve vile v Gudrichově ulici, tu jsme v roce 1977 prodali stavebnímu podniku. Pak v ní byla vyhlášená mateřská školka a poté o ni měl zájem podnikatel Radim Masný. Tehdy se o tom dost psalo,“ říká.

Čím byl
Řidič, údržbář, opravář, topič, strážný – psovod ve věznici, dispečer, vedoucí střediska, vedoucí dopravy, od roku 1998 do roku 2010 starosta Komárova.

Čím je
Náměstek primátora, na starosti má investice, bezpečnost, informační systémy, dopravu, školství. Je osmadvacet let ženatý, jeho žena pracuje ve státní správě, má dvě děti ve věku 22 a 27 let. Bydlí v Komárově.

Jak jsme si před týdnem domlouvali rozhovor

Pane náměstku, uděláte se mnou rozhovor?

…Ále, dejte pokoj.

Tak uděláte?

Po Vánocích.

To je pozdě.

A o čem má být?

O vás.

…Tak dobře.

Bude to podobný rozhovor, jaký jsem před několika dny dělala s vaším kolegou Daliborem Halátkem.

Překvapeně zvedne obočí, zjevně o tom neví.

Ten rozhovor nebudete autorizovat. Zkrátka nebudete ho předtím, než vyjde, číst. Souhlasíte?

(rozesměje se) No, co vám řeknu, to tam napíšete, ne?

Přesně tak.

---

Začněme u výroku, jímž jste se proslavil. Na setkání s obyvateli Vrchní ulice, kteří si stěžují na hluk z dopravy, jste prohlásil: Lehnu si na přechod s vámi. Mnohé jste tím pobavil, jiné znechutil. Myslel jste to vážně?

Ano.

Takže až to bude aktuální, vy si na ten přechod lehnete?

Podívejte se, já těm lidem řekl, že je podpořím. Ale že tam půjdu za určitých okolností.

Za jakých okolností?

Když ta protestní akce bude udělána správně. Tedy tak, aby neublížila Opavanům. Kdybychom tam zastavili provoz, ublížíme řidičům. Museli by o tom dopředu vědět. Chci ale zdůraznit, že lehnout si na přechod je poslední z možností v případě, kdyby na nás stát zapomněl.

Vy jste se prý nejvíce angažoval v nákupu nových radničních oktávek. Tam se stala zajímavá věc. Výběrového řízení se mimo jiné účastnily firmy Adiv a Opacar. Ty sídlí na stejné adrese a mají stejného majitele. To je přinejmenším podivné. Přesto jste prohlásil, že jde o dvě různé firmy s různými IČ, takže je právně vše v pořádku. Mnohým to zas tak v pořádku nepřijde…

…(váhá) Co k tomu mám říci? Nepochybili jsme, vše je podle zákona, to jen lidé v tom vidí jiné záležitosti. Myslím, že jsme vybrali dobře. Za cenu dvou milionů jsme od Adivu koupili pět aut ve slušné výbavě.

Tak jinak. Je majitel vítězné firmy váš známý, kamarád?

Já ty lidi vůbec neznám. Jednal jsem tam s paní ředitelkou. Vykáme si. A mimochodem, kdybych nezapomněl například na tu firmu, co prodává škodovky naproti benzince Shell, oslovím ji taky.

Pojďme dál. Nechal jste nainstalovat radar na měření rychlosti v Komárově a Malých Hošticích. Firma Omnipol je provozovala od září do konce listopadu zdarma. Tak teď ty radary koupíte?

Ten projekt nyní končí. Musíme vyhodnotit statistická data, co nám to přineslo ekonomicky i neekonomicky. K bezpečnosti silničního provozu to přispívá.

Kolik by radary městskou pokladnu stály?

O částce jsme zatím nejednali. Jeden systém obecně přijde od 1,5 do 2,8 milionu. My jsme jen za jeden měsíc vybrali na pokutách v Komárově sto tisíc korun.

Nicméně může se stát i to, že Omnipolu radary vrátíte? Že sklapne podpatky, radary si sbalí a nedostane ani korunu?

Ano, i to se může stát. Je to součást smlouvy.

Máte pod sebou i oblast školství a novinářům jste nedávno předestřel vizi obří mateřské školy v Opavě. To sugeruje návrat do dob komunismu, kdy bylo všechno velké. Družstevní lány, velkokapacitní teletníky a teď obří školky. Trochu mi z toho běhá mráz po zádech.

Ale to je pokřivený náhled na velkou školku. Vždyť by byla rozčleněna do oddělení maximálně s pětadvaceti dětmi. A těm je jedno, jestli je tam oddělení více, nebo jedno. Atmosféru dělá kolektiv. Rozhodnuto ještě není. Zvažujeme, zda investovat do jednotlivých školek, nebo postavit školku novou. Uvažujeme o lokalitě v Pekařské ulici za Základní školou Ochranova.

Mimochodem, jak se vám pracuje s „omladinou“ z SOS pro Opavu? Je to přece úplně jiná sorta lidí než vy. Domluvíte se s nimi a nelezou vám na nervy?

Na nervy mi nelezou. Mám jiný vnitřní problém. Dvanáct let jsem byl starostou v Komárově. Vše jsem si připravoval sám. Tady je to kolektivní práce, musím více argumentovat, přesvědčovat.

Je podle vás to vaše vládnutí s SOS k prospěchu občanů tohoto města?

Na to musí odpovědět volič. Něco se daří rychleji, něco trvá déle, cíl je společný. Chod magistrátu jsme nezpomalili. Ustáváme to velmi dobře. Chceme občanům standard zachovat.

Standard?

Například aby byl odklízen sníh, uklízeno město, fungovaly služby.

Kdo vládne tomuto městu? SOS, nebo ČSSD? Nebo někdo jiný?

Tu otázku nechápu. Vládne mu koalice SOS s ČSSD. Jsem přítomen u 99,9 procenta jednání a fungujeme normálně. Někdy ustoupíme my, někdy SOS.

To sice zní pěkně, ale jde o to, kdo ustupuje víc.

Je to vyvážené.

Kromě funkce náměstka jste předseda dozorčí rady MDPO a. s…

(skočí mi do řeči) Rezignoval jsem.

Proč?

Nemám kapacity, abych to dělal řádně.

Kdo tam půjde místo vás?

Nominován je bývalý šéf dopravy Josef Trčka.

Jednatelem technických služeb jste zůstal?

Zatím ano, ale míním rezignovat. Důvod je stejný.

Jednalo se pro vás o neplacené funkce?

Ano.

Naivní otázka: Vzal jste někdy úplatek?

Nikdy.

Byl vám nabídnut?

Ano. Rok a půl po mém nástupu do funkce starosty v Komárově. Tehdy za mnou přišel člověk a nabídl mi padesát tisíc, když jeho firma vyhraje výběrové řízení. Vyhodil jsem ho.

A nenahlásil…

Bohužel mi nedal vizitku, jeho jméno jsem si nezapamatoval, a také jsme tam byli sami dva.

Dnes už za vámi asi těžko někdo přijde a vytáhne z kapsy rovnou peníze. Ta forma je mnohem rafinovanější. A možná ji jako úplatek nemusíte hned poznat.

Víte, co je pro mě nejdůležitější? Devíza čistého svědomí.

Vy jste vzor ctnosti, ale co byste vzkázal těm, kteří vás podezřívají, že jste se na magistrát přišel – s prominutím – „nabalit“?

Co bych jim vzkázal? Ať si to tady přijdou vyzkoušet. Vůbec nevím, jak bych se měl nabalit.

Mýma očima

>> Působí jako skaut převlečený do obleku.
>> Poznávací znamení: masivní stříbrný náramek, který mu vykukuje zpod manžety košile.
>> S náramkem ladí snubní prsten, který nosí na prsteníčku levé ruky, jak velí obyčej.
>> Je vždy lehce oholen, dobře naladěn.
>> Při tiskovkách, pokud na ně přijde, sedí na židli zcela jinak než ostatní: většinou ležérně odsunut od stolu, nohu přes nohu.
>> Snaží se o uvolněnost, ale skrývá netrpělivost, tiskovky ho nejspíš nudí, rád by byl někde jinde.
>> Má ruce člověka, který fyzicky pracuje.
>> Umí jednat i mluvit s lidmi, je jako štika ve vodě.
>> Svým chováním však vzbuzuje podezření, že tak trochu hraje divadlo, že se za jeho slovy skrývá jedno velké nic.
>> Překvapí, když dovede novinářům na nepříjemné otázky odpovědět ironicky a tvrdě.
>> Je natolik chytrý, že se snaží ukrýt svůj sklon k občasné aroganci.
>> Mé bývalé kolegyně s ním dříve jako se starostou Komárova rády komunikovaly, nikdy je prý neodbyl, byl vstřícný, vtipný a dobře vypadal.
>> Někteří jeho političtí protivníci o něm tvrdí, že je pracovitý, ale jen sám pro sebe.
>> Při rozhovoru se vám dívá do očí a používá oslovení, což nebývá běžné.
>> Z toho všeho plyne, že vůbec nevím, co si o něm mám myslet.