Byli jsme zvědavi, co se stane, když sehrajeme situaci, kdy jsme okolnostmi přinuceni k nástupu do trolejbusu městské hromadné dopravy s nepojízdným kolem.

Jako ideální čas pro náš test jsme si zvolili hodinu po poledni a jeden z všedních dnů v týdnu. Právě proto, že se ještě nejedná o odpolední dopravní špičku, existovala tady možnost, že řidiči k nám budou vstřícnější. Upřímně řečeno, řidiči samotní by nám v tom nebránili, ale byli svázáni neúprosnými regulemi.

Nejdříve jsme zkusili uspět pouhým dotazem, zda je možné absolvovat trasu i s kolem. Řidič trolejbusu směřujícího do Kylešovic nás ovšem stroze vyvedl z omylu. Jeho rezolutní zamítnutí s poukázáním na skutečnost, že přepravní řád umožňuje převážet jen kočárky, nám dokázal, že to tak jednoduché nebude.

Proto jsme se ve druhém případě snažili apelovat na lidský soucit. Ani zde jsme nepochodili. Na naši prosbu, zdali by pan řidič mohl být tak hodný a odvézt nás i s kolem k nemocnici, kudy vedla jeho trasa, neboť je jeden z nás zraněn, nám přišla jen lakonická odpověď, že to řád zakazuje.

Marná byla naše snaha o vysvětlení, že pěšky to nedojdeme, naše kolo je nepojízdné a bohužel nemáme zámek. Vždy stejná odpověď: přepravní řád to neumožňuje. To byla ta magická formule, která nás provázela celým dnem.

Ani tímto jsme se nedali odradit a v příštím případě jsme zkusili nejdříve drze nastoupit a až potom zaplatit a ptát se.

K tomuto případu nutno dodat, že na dotaz reagoval řidič sice stejně, avšak vůbec jakoby nepostřehl, že druhý z nás je už nějakou dobu i s bicyklem uvnitř. Poznatky z naší výpravy lze shrnout asi takto: převážet se mohou kočárky, dětská kola, předměty nepřesahující 50 cm na délku a například i sáňky.

Na obyčejné kolo však zapomeňte. Jasně vypovídající bylo souhlasné gesto jednoho z řidičů na náš dotaz, jestlipak není hloupé, že se dá převážet takměř cokoli, jen ne kola. Ale jak už to tak bývá… řády jsou nadřazeny logice. Vědí to i řidiči samotní, ale ti s tím mnoho nezmohou.

(dat, noh)